Draco dokončil přípravu pozdního oběda a povzdechl si. Dnes ráno Scorpius odjel do Bradavic a Hermiona nevylezla z ložnice celý den. Hned, jak se vrátili z nádraží, se tam schovala a zůstala tam schovaná. Draco jí chtěl dát prostor, ale teď už se trochu strachoval.

Přešel do obýváku, kde vzal z knihovny knihu a pokračoval do ložnice. Hermiona seděla na posteli a byla schovaná pod peřinou.

„Hermiono, lásko? Chystáš se odsud někdy vylézt?" zeptal se jemně.

„Ne," zamumlala a Draco poznal, že plakala. Odloučení od jejich syna nebylo lehké ani pro jednoho z nich, ale Draco věděl, že to chce jen čas, aby si zvykli. Ani nemrknou a budou tu Vánoce a Scorpius bude zase doma.

„Jsi tam v pořádku?"

„Ano," odpověděla a on si povzdechl. Bylo mu jasné, že Hermiona nehodlá svůj úkryt opustit v nejbližší době.

„Chceš abych tě nechal osamotě?"

„Prosím."

„Něco jsem ti přinesl," řekl a položil knihu, kterou v obýváku vzal, k nejbližšímu okraji peřiny. Hermiona vystrčila ven ruku a vzala si knihu.

Draco se chystal odejít, když Hermiona znovu vystrčila ruku, ve které držela jinou knihu. Položila ji na postel a ruku zase schovala. Draco se usmál a knihu si vzal.

„Miluju tě," řekl s úsměvem, i když jej nemohla vidět.

„Taky tě miluju," ozvalo se z pod peřiny. Dracův úsměv se rozšířil a on s pocitem klidu odešel z ložnice.