Scorpius si četl u sebe v pokoji, když k němu přiběhl Draco s lehce vyděšeným výrazem.

„Chceš si vydělat pět galeonů?" vyhrkl, než se stihl zeptat, co se stalo.

„Jak?"

„Potřebuju, abys na sebe vzal vinu."

„U svatého Merlina!" vykřikla Hermiona z obýváku a Scorpius svému otci věnoval podezíravý pohled.

„Co jsi udělal?"

„Nemůžu ti to říct. Ano, nebo ne? Bez otázek," řekl Draco urgentně. Nechápal, jak mohl být tak hloupý. Potřeboval něco zjistit kvůli případu, který řešil hrozně dlouho a byl z toho už tak unaven, že tu knihu zapomněl pohladit dřív, než ji otevřel. A nemohl najít svou hůlku, aby ten nepořádek uklidil.

„PANE BOŽE!" Slyšeli znovu Hermionu a Scorp se ušklíbl.

„Zvedni to na deset," řekl a Draco přikývl. A hned na to se v pokoji objevila i Hermiona.

„Proč náš obývák vypadá, jak kdyby se tam prohnal hurikán?! Kdo z vás otevřel Obludné obludárium?!" zeptala se naštvaně.

„Na mou obranu, taťka mě měl hlídat," odpověděl Scorpius a Draco mu věnoval šokovaný pohled. Takhle být zrazen vlastní krví!

„Na mou obranu, sám jsem se našel bez dozoru," řekl opatrně Draco a Hermiona si povzdechla.

„Vy dva mě jednou přivedete do hrobu. Koukejte to uklidit, a to tak, že teď hned!"

***
Další z mých oblíbených 🖤