Hermiona odložila tašky s nákupem v chodbě a sundala si kabát, než se šla podívat, kde se nachází její chlapci. Obvykle, když dorazila domů, dostala od obou pusu na přivítanou, takže tohle ticho v domě bylo nezvyklé.

Nemusela hledat dlouho, neb z kuchyně vycházelo jako z jediné místnosti světlo. Zamířila rovnou tam a zůstala stát ve dveřích, neboť si jí ani jeden z nich nevšiml a ona chtěla vědět, o co šlo. Scorpius jedl svou večeři a občas pohledem kontroloval Draca, který měl před sebou nějaký sešit a jeho večeře ležela nedotčená vedle něj.

„Co to sakra je?" vyjekl skoro až vyděšeně a Scorpius mu věnoval starostlivý pohled. Hlavu si položil do dlaní a Hermiona poznala, že musí být opravdu zoufalý. „Proč tam jsou PÍSMENA?!? Myslel jsem, že je to všechno jen o číslech," řekl nechápavě a Hermiona měla co dělat, aby se nezačala smát.

„Koukám, že se tady beze mě nenudíte," řekla s úsměvem a upoutala na sebe jejich pozornost.

„Mami!" vykřikl radostně Scorp a odběhl od stolu, aby ji mohl obejmout na přivítanou.

„Prosím, zachraň mě," zaúpěl Draco.

„Podívám se na to a ty si sněz večeři, pokud už není studená," řekla s úsměvem a políbila jej, než si od něj vzala sešit s úkolem z matematiky.

Draco nebyl příliš uchovácen jejím nápadem poslat Scorpa do mudlovské školy, než nastoupí do Bradavic, ale i tak se Scorpiusovi snažil vždy pomáhat s úkoly, i přesto že ve většině případech neměl nejmenší tušení, o co jde.

„Jsi má záchrana!" oddechl si a šel si ohřát již vlahé jídlo.