„Takže, myslím, že mě má tvá mamka ráda," řekla spokojeně Hermiona, když se za nimi zavřely dveře od Malfoy Manoru. Rozhodli se ještě po krátkou procházku po pozemcích, než se přemístí domů.

„Prakticky tě požádala, ať si mě vezmeš za muže, než jsme odešli," zasmál se Draco a Hermiona se nechápavě zamračila.

„Ne, nepožádala."

„Věř mi, požádala." Trval na svém a Hermiona se zastavila, čímž donutila zastavit i jeho, jelikož se drželi za ruce.

„Co tím myslíš?" zeptala se nechápavě. Zezáčatku jejich vztahu by to považovala za jeho hloupý vtípek, ale teď už moc dobře poznala, kdy žertuje, a kdy ne.

„Dala ti jeden ze svých prstenů, ne?"

„Ano, ale jak to s tím souvisí?"

„Je to její rodinný prsten. U Blacků se předává od jedné generace k té druhé. A ona ho dala tobě," vysvětlil.

„Páni, kdybych to věděla, tak bych si ho od ní nevzala."

„Kdyby ti ho nechtěla dát, tak ti ho nedá. Svým způsobem tím vyjadřuje, že náš vztah podporuje. Rozhodně je to dobrá věc, takže nad tím příliš nepřemýšlej," řekl a políbil ji na čelo.

„Pořád to, ale neznamená, že mě požádala, ať si tě vezmu," namítla, když se znovu rozešli.

„Jistě, pokud je to to, co tě v noci nechá v klidu spát," ušklíbl se a ona nad tím protočila oči.

„Jsi otravný," oznámila mu.

„To ty taky."

Pak už jejich procházka pokračovala v tichosti.