Draco seděl v koutě a pozoroval Scorpiuse, který seděl v druhém koutě. Nechápal, jak jejich dvouletý špunt vydržel sedět v klidu a ani nepípnout. Celá tahle situace byla směšná, ale i tak se ani Draco neodvážil pohnout.

Hermiona vešla do obýváku a přešla rovnou ke Scorpiusovi. Vzala si jejich syna do náruče, který se k ní okamžitě přitulil. Draco to vzal jako dobré znamení a zvedl se ze země.

„Pro tebe trest stále platí," řekla Hermiona a věnovala mu ostrý pohled.

„Ale no tak! Vždyť je to směšné! A navíc, proč bych měl být potrestán já, když tu knihu ti pomaloval Scorp," řekl zoufale.

„Tys ho ale hlídal, Draco. A přece bys nenechal naše broučka sedět v koutě déle než sebe."

„Hermiono," zaúpěl. „Vždyť jsem ty malůvky z knihy odstranil. O nic nejde!"

„Kdybys to odstranil dřív, než jsem si toho všimla, nemuseli jsme tu teď být. Večeře bude za čtvrt hodiny. Ještě chvíli v tom koutě vydržíš, lásko," řekla a poslala mu pusu, než zmizela i se Scorpiusem v kuchyni.

Draco si zas sedl na zem. Bude si s tím malým ďáblíkem promluvit. Scorpius byl občas dost náročný na uhlídaní s důmyslem, který měl po Dracovi a s chytrostí, kterou měl po Hermioně.

***
Za 18 dní 3K přečtení a 600 votes😱! Vy jste blázínci a já vás všechny miluji 🖤.