Hermiona se dobelhala do obýváku, kde se posadila na gauč a zírala do zdi. Těhotenství ji naprosto vyčerpávalo.

„Lásko, připravil jsem ti snídani," řekl Draco a položil na konferenční stolek před ní talíř plný lívanců s ovocem. Normálně by za takovou snídani klidně i vraždila, ale dnes ji to úplně neoslovilo.

„Nemám hlad," zamumlala a opřela si hlavu o opěradlo. Byla tak unavená! Nejradši by spala celý den i celou noc.

„Žádné takové. Poslední dobou moc dobře nejíš, kvůli té malé nugetce, co máš uvnitř sebe," řekl a Hermiona mu věnovala otrávený výraz. Občas jí chyběl ten starý Draco Malfoy.

„Nemůžeš mě přinutit. A přestaň naše dítě nazývat nugetkou," zaúpěla.

„Hermiono, tyhle lívance sníš," řekl pevným hlasem a Hermiona se na něj podívala. Tak tady byl ten Malfoy, kterého znala.

Chvíli mezi nimi panovalo ticho a vyměňovali si jen pohledy, než to Hermiona vzdala a natáhla se pro talíř. Draco se vítězně ušklíbl a posadil se vedle ní na gauč.