Blaise nevěděl, jak naložit se situací, ve které se právě nacházel. Byl pozván na večeři k novomanželům Malfoyovým a zpočátku se velmi těšil, ale vzhledem k atmosféře, která u nich doma panovala, by nejradši odešel hned teď.

„Takže, jak jde práce u Sv. Munga?" zeptal se Blaise, ale Hermiona ho naprosto ignorovala.

„Já prostě nechápu, že jsi se s ní sešel!"

„U Merlina! Bylo to jen kafe, Blaise tam byl taky," opáčil se Draco a Blaise ztěžka polkl.

„Blaise ale není můj manžel, že?!"

„Nevím, co chceš, abych řekl. Je to má bývalá spolužačka. Myslíš, že mě se líbí, že se pořád kamarádíčkuješ s Ronem?"

„O čem to zas mluvíš? Mezi mnou a Ronem nikdy nic nebylo, narozdíl od tebe a Parkinsonové," odsekla.

„Jasně. Pokud sis toho nevšimla tak Ron k tobě něco cítil, když jsme chodili do školy, a cítí k tobě pořád něco i teď."

„Nevím, proč se tahle konverzace stočila ke mně," vyjekla naštvaně a zvedla se od stolu.

„Pořád se divíš, proč se vyhýbám vztahům?" zeptal se Blaise, když zůstal v kuchyni s Dracem sám.

„Nevím, proč ji to tak naštvalo," zamumlal a odsunul od sebe talíř. Teď už ho přešla chuť na jídlo.

„Draco, na škole jste ty a Pansy byli považováni za královský pár. Všichni si mysleli, že skončíte spolu."

„A? Vzal jsem si Hermionu a ne ji."

„To je úplně jedno, kamaráde. Ženský vždycky budou žárlit na bývalky. Snad čas, abych šel. Rád se zase někdy stavím na večeři," řekl s úšklebkem a Draco jej, stále trochu zmatený, doprovodil ke dveřím.