Aby byl Draco upřímný, dnešního večera se bál stejně, jako se bál Voldemorta. Když dorazili k malému rodinnému domku, byl celý napjatý a nejradši by se ihned přemístil zpátky domů. Jenže jakmile se otevřely dveře před nimi a on uviděl pár ve středních letech, jakoby z něj všechna nervozita opadla.

Celý večer proběhl bez sebemenších problémů a on musel sám sebe pochválit. Hermiona vypadala uvloněně a šťastně, a takovou ji vždy rád viděl.

„Musím uznat, že dnešní večer nebyl vůbec špatný," řekl s menším úsměvem, když se přemístili domů. Ovšem úsměv mu z tváře zmizel tak rychle, jak se objevil, když se jeho pohled setkal s tím Hermioniným.

„Máš pořád problém s mudly!" vyhrkla naštvaně.

„Co? Ne! To je směšné," protestoval lehce zmatený Draco.

„Za dnešní večer ses u našich ani jednou nezasmál," řekla a Draco mohl vidět, že ji to vážně naštvalo. I když nevěděl proč.

„Jen jsem nechtěl, aby viděli mé zuby," namítl na svou obranu, ale Hermionino zamračení se prohloubilo ještě více, místo toho, aby zmizelo.

„O čem to mluvíš? Ty máš perfektní zuby."

„A ty si myslíš, že nechám tvé šílené rodiče zubaře, aby šli po mých krásných zubech se vším svým mučícím nářadím?"

„Draco, co přesně si myslíš, že jejich práce obnáší?" zeptala se překvapeně a na chvíli se mezi nimi rozprostilo ticho.

„Já ho vážně nenávidím," zamumlal, když mu došlo, že vše, co mu Potter navykládal o zubařích, byla pravděpodobně lež.

„Koho?"

„Tvého nejlepšího přítele. To on mi vyprávěl o všech těch hrůzách, co zubaři dělají!" vyjekl a Hermiona se neubránila zachichotání.

„Příště se na mudlovské věci ptej raději mě," řekla s úsměvem a políbila jej na tvář.

***
A je to tady! Únor plný dramione momentů 🖤. Každý den se můžete těšit na malé nahlédnutí do života Draca a Hermiony!