Samuel stál před skříní a s těžkým srdcem vybíral co nejlepší oblečení na párty, kam měl jít s Bárou. Rozhodl se začít znovu a dát ve svém životě šanci někomu novému.

K sněhově bílé košili doplněné o džíny si vzal čokoládově hnědou kravatu. Připomínala mu svou barvou jeho oči, i když si na to zakázal myslet.

Bylo mu o dost lépe, když se konečně zbavil toho sešitu. Jedna kapitola byla uzavřena a novou mohl začít. Alespoň tak se to snažil vnímat. Po tváři se mu však koulely slzy a stěží potlačoval vzlyky.

Stále si v paměti přehrával tu noc. Jemné doteky, vášnivé polibky a sladká slova. To, v jakém bezpečí se cítil, nemohl nahradit nikdo jiný.

Choval se teď jako srab. Místo toho, aby Sebastianovi dal šanci vše vysvětlit, když se o to několikrát snažil, raději se rozhodl pro útěk.

Chtěl sebrat odvahu, najít ho a říct mu, jak ho miluje a jaký je idiot, ale nedokázal to.

Z úvah ho vyrušil zvonek.

Tiše zabručel. Jistě to byla Bára, která se už párty nemohla dočkat, proto přišla o skoro půl hodiny dříve. To by se jí podobalo.

Pomalu rozevřel dveře a ústa pootevřel v němém překvapení.

Nemohl nic říct, protože k tomu nedostal příležitost.

A když ucítil Sebastianovy rty na těch svých, věděl, že je vše, jak má být.

Tak jsme definitivně u konce, i když zveřejnění se trošku zkomplikovalo mým nedobrovolným detoxem od internetu, ale stále je příběh dokončen přesně poslední den července, jak jsem plánovala. Děkuju všem za přečtení a hlasy a doufám, že se vám příběh líbil.❤