Miloval jsem tvoji postavu.

Nebyl jsi typický nasvalený machírek chlubící se svými svaly před každou dívkou. Žádné jsi totiž neměl.

To ale ve tvém případě ničemu nevadilo. Nebyl jsi nijak hubený, ale ani opak. Měl jsi prostě normální průměrnou postavu.

Nestyděl ses sundat tričko nebo rozepnout košili, ale raději jsi to nedělal. Ač tvé sebevědomí dosahovalo horních mezí, o postavu ti nešlo.

Bylo to charisma, co lidi k tobě táhlo. Pro každého jsi měl zářivý úsměv, i pro ty, co jsi je neměl rád. Je to nikdy netrápilo, nevěděli to, ale mě ano. Vzbuzovalo to ve mně úzkost a obavy.

Co když mi také rozdáváš falešné úsměvy a já o tom ani nevím?

Ani bych se nedivil. Já oproti tobě charisma postrádal, neuměl jsem se chovat mile jen naoko, musel jsem dotyčného mít doopravdy rád.

Pod vytahaným tričkem jsem skrýval vyhublé tělo bez jakéhokoli půvabu. I když jsem jedl, nedařilo se mi přibrat, a cvičení mě nebavilo. Sebevědomí jsem postrádal.

Večery jsem netrávil opíjením, ale kreslením.