Psal jsem, že jsi na mě promluvil na párty dvakrát. Nyní je, myslím, čas vrátit se k naší druhé rozmluvě.

Stál jsem jako vždy se sklenicí džusu v jedné ruce a očima sledoval dění v místnosti.

Ty ses už dávno ztratil někde v hloubi vlastního domu, nebo jsem si to aspoň myslel.

„Same?"

Trhl jsem sebou, když jsem uslyšel své jméno. Rychle jsem se otočil, abych mohl hledět do tvých čokoládových očí poznamenaných alkoholem.

Byl jsi už opilý a sotva držel sklenku rumu v ruce. Díval ses na mě a nic neříkal, jako by se v tvé hlavě odehrávala složitá bitva.

Byl jsem nervózní, ale zůstal jsem stát a pohled ti oplácel. Čekal jsem, co z tebe vypadne.

„Pojď se mnou, prosím," řekl jsi a chytil mě za paži.

V první chvíli jsem se chtěl vytrhnout a zmizet v davu, nakonec jsem se zarazil. Nevím, co mě k tomu donutilo. Nechal jsem se odvést až do tvého pokoje a nic jsem nenamítal, když jsi nás v něm zamkl.

Měl jsem se otočit a odejít pryč. Opil ses a mohlo mě napadnout, že to nedopadne dobře.