Kdybych se na to zeptal někoho tam nahoře, někoho s vyšší mocí, nejspíše by byl stejně bezradný jako já.

Od nikoho se totiž neodlišuji tolik jako od tebe. Jsme jako alfa a omega, kladné nekonečno a záporné nekonečno. Největší potíž je v tom, že to já jsem ta omega a slabé mínus, to já jsem ten, co nemá na tebe.

Proč ty?

To musel být osud.

Naše cesty se nikdy plně neprotly, jen se náhodně setkávaly. Chvílemi jsme kráčeli vedle sebe, ale potom jsme se opět rozdělili, těch pár slov, co jsme pro sebe měli, nás pospolu udržet nedokázalo.

Ty jsi nejevil o mou společnost zájem, já se zase raději držel v ústraní, nepozorován a pozorující.

Když jsi prošel kolem, nikdy mi to neušlo. Pokud jsem nebyl příliš zahloubaný do myšlenek na tebe. Ale to se příliš často nestávalo, dal ses přehlédnout jen stěží.