Byly to střípky,
co teď spalovaly mou mysl.
Střípky mého života,
který jako by až teď dostal smysl.

Nevím, co říct,
když se na mě koukáš,
však vím,
že ke svému srdci mě poutáš.

Jdu dál,
jdu za tebou.
Jdu sama,
jdu za tvou ozvěnou.

A pak jsi stála u mě.
Nádech, výdech slyšela jsem tě říkat.
Snažila ses vypadat silně,
však vím, že bys teď chtěla naříkat.

Atley, já o tobě snívám
ty jsi důvod, proč chci žít.
Já, když na tebe se dívám,
nepřestávám o tobě snít.

A tímhle chceš říct co?
Jsi pořád tak tajemná.
Sice se mi to na tobě líbí,
ale občas jsem díky tomu zmatená.

Myslím, že víš
co já říct ti chci.
A proto to řeknu.
Miluju tě, Atley.

Ta jiskra ve mě
začala zas hořet.
Byla jsem nejšťastnější člověk ze země.
A potom zhasla.

Tak řekni něco, prosím.
Musím vědět, zda to cítíš stejně.
Já své pocity teď kosím
a při tom koukám na tebe věrně.

Víš, byla doba,
kdy bylas touhou mou,
však zbytečné to bylo.
Tys nebyla okouzlena mnou.

Ale teď už jsem,
spolu můžem být navždy.
Já snesu ti modré z nebe,
najdu spadlé hvězdy.

Lidi se mění.
Je mi to líto.
Já teď už nemám tě ráda
a nemůžu s tebou být,
aniž bych to chtěla sama.

Prosím, Atley, řekni mi,
budeme kamarádkami
i přes city mé, co sužují mě
a nedávají mi spát?

To víš, že ano,
mám tě ráda, jsi moc milá.
Však nemiluji tě tak jako předtím
když ty na kluky jsi byla.

Čas jde vrátit, to ty víš!
Proč mi v tomhle nevěříš?
Já si ti tu vyleju srdce
a ty dokážeš jen odmítnout!
Koukni na své krvavé ruce,
kterými mi srdce z hrudi
jdeš vytáhnout!

Co jsem udělala špatně?
Člověka k lásce nepřinutíš.
Své city potlač snadně
jako by se to nikdy nestalo.
O to tě prosím snažně.

Nechám si to projít hlavou,
zašeptám a otočím se stranou.
Odcházím, slzy se řinou z očí,
avšak nejen z těch mých.
Jak tohle vlastně skončí?