Líbání Draca Malfoye bylo něco neuvěřitelného a Harry to miloval. To, jak se Draco pokaždé usmál, tu chviličku předtím, než se jejich rty spojily. To, jak ho držel. Všechno to bylo nové, svým způsobem zvláštní, ale naprosto dokonalé.

Stále dělali spoustu jiných věcí, ale Harry by se vůbec nezlobil, kdyby se měli na několik dní jen zavřít do pokoje a líbat se.

Dokonalost. Tohle slovo přesně vystihovalo vše, co se Draca nějakým způsobem týkalo. Byl dokonalý i svou nedokonalostí. Stále byl přehnaně závislý na svém vzhledu, ale i to Harrymu najednou přišlo roztomilé.

Dokonce se mu zdálo, že konečně ví, o čem celou dobu mluvil Ron. Cítil to. Když byl s Dracem, bylo to, jako by utekli do jiného světa a záleželo jen na nich. Na nikom jiném. Konečně uvěřil tomu, že ten dopis byl poslaný správným osobám.

Hodně mluvili, hodně chodili na večeře, hodně na procházky, znovu vyrazili na kluziště a na famfrpál. Navštívili Teddyho a tentokrát se i Harry mohl plnohodnotně zapojit do společných her. A taky se hodně líbali. Pro Harryho to bylo výjimečné a bylo potřeba to hodně často opakovat.

oo

Listopad se lehce přehoupnul do prosince a Harry si začínal uvědomovat, že Vánoce se rychle blíží.

Každý rok je trávil společně s rodinou Weasleyových. Sešli se tam opravdu všichni a Vánoce si užili. Ale i když Harry věděl, že Molly a Arthur ho berou, jako svého syna, i tak si tam připadal osamocený. I přes přítomnost Rona a Hermiony.

Několikrát si Harry představoval, jak to bude skvělé až si jednou sebou někoho přivede. Někoho úžasného. Někoho, kdo z jejich Vánoc učiní něco naprosto výjimečného. A teď tu měl Draca. Muže, se kterým trávil každou volnou chvíli a každou z nich miloval.

Harry věděl, že jeho přátelé Draca lehce přijali. Dokonce lépe než on sám. Aspoň ze začátku. Věřil tedy, že Ronova rodina by taky nebyla proti, kdyby se rozhodl jej pozvat. A Harry ho chtěl pozvat. Opravdu si přál s Dracem strávit Vánoce. Ale bude chtít i Draco? Co když to pro něj bude moc brzy? Ne hloupost. On celou tu věc se spřízněnými dušemi bere opravdu vážně. Ale co když je zvyklý jezdit za rodiči do Francie?

Sice mu několikrát opakoval, že se s nimi moc nestýká, ale Vánoce jsou Vánoce a hodně lidí dělá věci, které je jinak ani nenapadnou.

Oo

„Výborný nápad Harry. Draco bude tak nadšený," jásala Hermiona, když jim svěřil, co má v plánu, „určitě jej pozvi."

„Jsi si jistá? Bude souhlasit?" pochyboval bývalý Nebelvír.

„Jak by si mohl nechat ujít příležitost, strávit s tebou Vánoce?" protáčela na něj Hermiona oči a Ron přikyvoval.

„Určitě ho pozvi kámo."

„A co rodiče? Nebudou proti?" zjišťoval Harry. Nechtěl by to dělat proti jejich vůli. Ale co by v tu chvíli dělal? Oželel by Dracovu přítomnost? To by nemohl udělat. Bylo to jeho jediné vánoční přání. Chtěl si Vánoce užít s ním. Takže by nešel k Weasleyovým? Ke své rodině?

„S tím se netrap, Harry. Mamka s taťkou určitě proti nebudou," ubezpečoval ho kamarád.

„Takže ho mám pozvat?" Oba svorně přikývli.

„Už víš, co mu dáš?" zajímalo Hermionu.

Dárek. Věc, kterou si ani neuvědomil, že by měl řešit.

Pokrčil rameny a raději se napil čaje.

Oo

Měli za sebou jeden z těch úžasných večerů. Dnes vzal Draco Harryho do divadla. Harry dokonce udělal výjimku a vzal si k saku kravatu.

Tohle bylo na Dracovi taky úžasné. Nepřestával vymýšlet program. Snažil se být originální a ukazoval Harrymu nové věci. Nikdy ale nenaznačil ani nijak nepoukázal na to, že Harry by snad byl v něčem pozadu, nebo něčemu málo rozuměl.

A to bylo skvělé. Harry si s ním připadal dobře, a přitom mohl zůstat sám sebou. Nemusel si na nic hrát, ani nic předstírat a stejně si nějakým zázrakem vždy vysloužil Dracův úsměv.

Líbali se před Harryho domem, kam ho Draco, jako vždy, doprovodil. Byl to polibek na rozloučenou, ale Harry v tu chvíli myslel jen na jedno. Že se loučit vlastně nechce.

„Nechceš jít dál?" zeptal se opatrně. Už to bylo pár týdnů, co si dali první pusu, ale Draca domů ještě nepozval. Navykl si na to, že trávili čas jinde a pozvání mu přišlo příliš intimní. Ne, že by si nepřál mít Draca i u sebe doma, spíš se bál toho, co by následovalo. Nechtěl nic uspěchat.

Na co má ale člověk myslet, když má před sebou svou spřízněnou duši? Dá se vůbec něco uspěchat, když jsou si dva lidé souzeni?

Harry znal odpověď na svou otázku ještě předtím, než opravdu přišla. Stačilo se podívat do Dracových rozzářených šedých očí, kterými se zrovna proháněla letní bouřka. Srdce se mu štěstím zatřepotalo a Dracovo přikývnutí tu radost už jen znásobilo.

Oo

Seděli na pohovce a bavili se o práci a o případech, které každý z nich řešil. Pomalu upíjeli víno, které jim Harry napil, a které Dracovi chutnalo, i přes Harryho obavy, že vybral špatně.

Harry začínal být pomalu nervózní. Chtěl se Draca zeptat. Do Vánoc nezbývalo tolik času a nechtěl na něj tu otázku vybalit na poslední chvíli. Teď ale ztrácel odvahu, kterou po celý večer překypoval. Co když, že vážně odmítne?

Chvíli trvalo, než si Draco všimnul Harryho podivné nálady. Byl hodně zabrán do rozboru případu, který se jemu, ani jeho kolegovi nedařilo rozlousknout, tak se s tím Harrymu svěřoval. Možná, dokonce, ve skrytu duše doufal, že by Nebelvír na něco mohl přijít. Dopodrobna mu vysvětloval o co se přesně jedná, když si najednou uvědomil, že jeho přítel mu nevěnuje žádnou pozornost.

Harry se sice díval jeho směrem, ale rozhodně ne na něj. Přikyvoval, i když mu zrovna nebyla položena žádná otázka. A tvářil se, jako kdyby ho hodně bolel žaludek.

„Harry?" opatrně mu zatřásl ramenem. „Je ti něco? Je ti špatně?"

Nebelvír se na něj vyděšeně podíval. Nedošlo mu, že je na něm tak poznat, že je celý nesvůj. Možná by se měl naučit umět skrývat svoje pocity. Omluvně se na Draca usmál. „Nic mi není, jen...zamyslel jsem se. Promiň." Sklonil se pro malou mlaskavou pusu a znovu se usmál. „Vlastně jsem ti chtěl něco říct," dodal váhavě.

Draco se v pohovce vyrovnal a povzbudivě se usmál. „Ano?"

Tak a je to tady. Musel se zeptat, ale pořád něvěděl jak.

„Já...o Vánocích budu u Weasleyových," vyhrknul najednou a ihned sám nad sebou zakroutil hlavou.

„Ahhh, to je v pohodě Harry. Ty ses bál mi to říct?"

„Ne, já jen..."

„Neměl jsi důvod. Oslav s nimi Vánoce, já už mám taky dávno svoje plány."

„Ne, ty jsi to nepochopil," snažil se vysvětlit Harry, když najednou. Počkat, cože? Svoje plány? „Aha, to jsem nevěděl."

„Ano," usmál se Draco, ale Harrymu se zdálo, že to byla spíš křeč než úsměv. „Jedeme s kamarády do Itálie. Jezdíme tam každý rok."

V tu chvíli Harry netušil, co na to říct. Nechtěl, aby na něm Draco viděl zklamání, ale bál se, že ať by řekl cokoli, tak by se prozradil. Obrátil proto do sebe celou sklenku vína, kterou držel v ruce.

„Opatrně, Harry," smál se mu Draco, ale Harrymu do smíchu nebylo. Byl zklamaný. Hodně.

„Já...už jsem unavený. Tak pokud by to nevadilo, šel bych spát," dostal ze sebe nakonec a rovnou se zvedal.

Draco se zvedl spolu s ním. „Dobře, tak se tedy uvidíme zítra?" A Harry už pouze přikývnul. Nastavil tvář, když si všimnul, že se jeho přítel sklání k polibku a jakmile ucítil na líčku jeho rty, beze slov se otočil, nechal stát Draca ve svém obýváku a odešel do koupelny.

Oo

Draco viděl, že je něco špatně. Jakmile se dostal domů znovu si prošel celý rozhovor, který s Harrym vedli a taky reakci jeho přítele na pusu, kterou mu chtěl na rozloučenou dát.

Harry se kvůli něčemu cítil špatně a nejhorší bylo, že Draco na tom nebyl o nic líp. Jen na rozdíl od Nebelvíra to uměl dobře skrývat.

Choval se jako idiot. Jediné, co chtěl bylo, strávit s Harrym Vánoce, ale jakmile mu prozradil, že bude u Weasleyů, nemohl si pomoct a řekl první lež, která ho napadla. Nechtěl být litovaný a nechtěl, aby měl Harry výčitky svědomí, že jej nechá samotného.

Ale neměl lhát. Měl mu říct pravdu, protože pokud se něco o Harrym naučil, tak lhaní nesnášel a on mu lhát nechtěl. Pokud to tedy nebylo nutné. A tahle lež nutná nebyla ani náhodou.

S kým by asi tak jel do Itálie? S kamarády? Blbost.

Už se ale stalo, takže co udělá? Řekne pravdu a přizná tím, že chce strávit s Harrym Vánoce. Co když si pak ale bude připadat tlačený do něčeho, na co není připravený? Celá ta jejich záležitost byla stále tak nová a křehká. Bylo by lehké to celé pokazit, ale to právě nechtěl.

Takže...co udělá?

Oo

Draco lhal a Harry nechápal proč. Každý přece věděl, že Draco moc kamarádů nemá. Má kolegy v práci a pár známých ze školy, ale kamarády? A takové, se kterými by trávil Vánoce? Samozřejmě to mohl být někdo o kom Harry nevěděl, ale pochyboval o tom.

Takže zbývala jediná možnost. Draco s ním Vánoce strávit nechtěl a bál se mu to říct rovnou, aby mu neublížil. Možná by ho to mělo potěšit, ale to se nestalo.

Co to tedy všechno mělo znamenat? To, jak se na něj díval, jak se na něj usmíval, jak se ho dotýkal a jak ho líbal? Proč se k němu choval takhle a pak udělal věc, která všechno předchozí popírala?

Měl mu to říct i tak. Po tom, co na něj vybalil tu historku o Itálii, ale k čemu by to bylo?

Oo

Druhý den se oba dva účastnili porady bystrozorů. Harry si sedl na opačnou stranu stolu, zády k Dracovi aby se na něj nemusel dívat. Ne, že by se mu hnusil. To ani náhodou, ale měl v plánu si s ním dnes promluvit a nějaké věci si vyjasnit a nechtěl ztratit odvahu. Dosáhl tím ale jen toho, že Draca vystrašil.

Ten šel totiž do práce se stejným úmyslem. Mluvit s Harrym. Všechno vysvětlit, přiznat se ke lži a omluvit se. Říct, jak to opravdu je a s kým vážně chce strávit Vánoce. Chtěl to nechat až na odpoledne až by ho vyzvedl, ale když viděl, jak se Harry choval, tak to nemohl vydržet.

Jakmile porada skončila, Harry se snažil ze zasedačky co nejdříve zmizet, ale Draco ho dohnal a chytil jej za ruku, aby ho donutil se na něj podívat.

„Potřebuju s tebou mluvit, Harry," řekl naléhavě.

Harry ho chtěl nejdřív odmítnout a nechat vše na později, ale tichá prosba vysílaná Dracovýma očima, ho přesvědčila. „Dobře," přikývnul Harry a usmál se na kolegy, kteří kolem nich procházeli. Neměl chuť něco řešit před nimi. „Tak mluv," šeptl nakonec, když už bylo jasné, že je nikdo nemůže slyšet. Sice nemělo cenu, aby se před kolegy nějak schovávali, ale tohle se mu nezdálo jako vhodná chvíle.

„Chci ti něco vysvětlit," sklopil oči, „včera jsem ti lhal."

Draco to asi nečekal, ale Harry hlasitě vydechl úlevou a slabě se usmál. Nebelvír totiž nečekal, že se Zmijozel sám přizná. Myslel si, že bude zapírat a stát si za svým, jen aby neztratil tvář.

„Jo, já vím," nakrčil Harry nos, „ale proč?"

Draco se nadechl, snad aby si dodal odvahy. „No, já nevím. Bylo to tak divný. Totiž...řekl jsi mi, že budeš na Vánoce u Weasleyových a já nevěděl, jak skrýt, že... že jsem chtěl být na Vánoce s tebou."

Harry na něj koukal s pusou dokořán a pak se hlasitě rozesmál. Chytil Draca za pásek u kalhot a přitáhl si ho k sobě. „Ty jsi přece takovej trouba, Malfoy." Ten na něj jen zmateně koukal a nevěděl, co říct, ani co si myslet. Tak Harry pokračoval. „Řekl jsem ti, že budu u Ronové rodiny, protože jsem chtěl ať tam jdeš se mnou. Chtěl jsem tě tam pozvat a udělal bych to, kdybys nezačal o té Itálii."

Blonďák vstřebával ta slova a ve chvíli, kdy mu vše došlo, se rozesmál taky. „Příště mluv narovinu, Pottere."

„Fajn, takže...strávíš se mnou Vánoce, Draco?" zeptal se Harry vážně.

Draco měl chuť vtipkovat a Harryho si ještě chvíli dobírat, ale naštěstí mu došlo, že teď není ta správná chvíle. „Ano," odpověděl prostě a nechal se svým přítelem, který ho stále držel za pásek, přitáhnout k sobě a políbili se.

Oo

Původně měli v plánu večeři a pak, že si někam zajdou na skleničku, ale Harry byl tak šťastný, že jakmile dojedli, pozval Draca k sobě domů. Chtěl být dnes večer s ním a nepotřeboval k tomu kolem sebe milion dalších lidí.

Pořád se mu zdálo neskutečné, že se to vše vysvětlilo, a nakonec to ani jednomu z nich neublížilo, protože si oba prostě přáli totéž.

„Upečeme cukroví," rozhodl Harry, když vykročili z jeho krbu.

„Jako my dva?" zarazil se Draco.

„Ano, mudlovským způsobem, bez kouzel," dodal.

Draco viděl jeho nadšenou tvář a rád by mu to slíbil, ale nikdy to nedělal. Nebylo to třeba. Nedokázal si představit, že by se mu podařilo vytvořit něco poživatelného, aniž by měl dovoleno kouzlit. „Já to zkazím, Harry."

„Tak to vyhodíme a začneme znovu. Nic se přece neděje," smál se, „ale nemyslím si, že to zkazíš. Není to žádná věda a budu ti pomáhat."

Oo

„Co si přeješ pod stromeček?" zeptal se zvědavě Nebelvír. Tahle otázka ho trápila. Chtěl mu dát něco speciálního, ale netušil, co by to mělo být. Taky se bál, že to, co nakonec vybere, se Dracovi nebude líbit.

Tenhle problém ho nikdy netrápil. Nikdy nekupoval dárky pro svého přítele, protože přes Vánoce nikdy žádného neměl.

Možná by se mu ulevilo, kdyby zjistil, že Draco je na tom stejně.

„Chci něco, co si sám nemůžu koupit."

„A tohle mi mělo pomoct?" zašklebil se na něj tmavovlasý muž. „Vždyť si můžeš koupit všechno."

„Věřím, že na něco přijdeš, Harry," mrknul na něj a zasmál se.

Dělal si z něj legraci? Teď stráví celou dobu až do Vánoc vymýšlením věci, kterou si Draco nemůže koupit a stejně určitě na nic nepřijde. Proradný zmijozel.

Oo

Ani netušil, kdy se začali líbat. Jediné, co dokázal vstřebat byla síla toho okamžiku. Harrymu se propalovala hluboko do těla a byl si jistý, že v jednu chvíli se dotkla jeho srdce.

Draco seděl opřený na jeho pohovce a Harry obkročmo na jeho klíně. Držel ho za tváře, aby mu byl co nejblíž, zatímco ho Draco hladil po bocích.

„Zůstaneš na noc?" vypadlo z něj mezi jednotlivými polibky.

Draco se lehce odtáhnul a zadíval se mu do očí. Harry nemusel hádat, co v nich je. To stejné, co v těch jeho.

„Chceš abych zůstal?"

Ale Harry už neopověděl. Přitáhl si Draca opět blíž a znovu jej políbil. Samozřejmě, že chtěl, aby zůstal.

Oo

Vzbudil se nahý, ve své posteli, z jedné strany zahříván dalším nahým tělem. Stále na sobě cítil doteky, kterými Draco pokrýval celé jeho tělo, cestičky, které tvořil svým jazykem a cítil se skvěle.

Pokud chvilky s Dracem byly jedinečné, líbání s ním dokonalé, tak tahle noc byla nadpozemská. Ještě nikdy nic podobného nezažil.

Tohle znamenalo najít svou spřízněnou duši? Že budete sehraní naprosto ve všem?

Z myšlenek ho vyrušil pocit, že je sledován. Podíval se na svého společníka, který ho častoval něžným pohledem. Harry se na něj usmál a trochu se k němu přiblížil, aby se dotýkali co nejvíc.

Blonďák ho pohladil po tváři a otevřel pusu, aby něco řekl. Harry si myslel, že mu bude popřáno hezké ráno, ale...

„Miluju tě," prohlásil Draco, místo toho, s naprostou jistotou v hlase.

Harry, zaskočen tím vyznáním se nezmohl na slovo. Už dávno se smířil s tím, že Draco je jeho spřízněná duše a je jim souzeno být spolu. Dokonce se mu to líbilo.

Miloval společně strávené chvilky s Dracem, miloval jeho doteky, jeho polibky, miloval sex s ním. Miloval jeho úsměv, jeho slova, jeho vystupování. Miloval všechny maličkosti, které pro něj dělal.

Ale sakra... miloval i samotného Draca?

---------------------------------------------------------------

Ahojte :),

je po půlnoci a to znamená, že třetí adventní neděle je tu. Proto tu máte další část "Střípků".

Miluju počet přečtení u tohoto příběhu a moc mě těší vaše reakce na něj, budu tedy ráda, když mi zase dáte vědět, co na kapitolu říkáte.

A jak jste na tom s připravami na Vánoce? Já pomalu nic nestíhám. Musím sebou pěkne hodit :D.

Nezapomeňte si zapálit třetí svíčku na adventním věnci a užijte si dnešní den, jak jen to půjde. 

Mějte se krásně.

Vaše Mischeff <3