Je po půlnoci a to znamená, že Štědrý den je tu :), proto Vám přináším poslední kapitolu Střípků. Užijte si čtení.

--

Pro Harryho to bylo hodně těžké období. Do Vánoc zbývaly dva dny a místo aby se jeho stav zlepšoval, bylo to jen horší.

Ze začátku ho poháněl vztek, který mu proudil celým tělem. Měl chuť někomu hodně ublížit, házet se všemi věcmi, které měl kolem sebe a vypít všechen alkohol ve svém domě. Jenže vztek není věčný a začal pomalu, den po dni, opouštět jeho tělo i mysl, až zmizel docela.

V tu chvíli se dostal na povrch šílený smutek a zklamání. A s tím se neuměl vyrovnat. Zdálo se mu, že ho bolí každý nádech a výdech. Že každý úder srdce je jeho poslední. Nemohl nic pořádného sníst, usínal pozdě a budil se brzy.

Věděl, že nejlepší by bylo nemyslet na tu zradu, které se stal obětí. Bohužel to nešlo. Pastorek, Ron, Hermiona a Draco mu lhali v té nejhorší věci. Bylo mu jedno, že z něj udělali idiota, to už se povedlo více lidem, ale... že ho nechali věřit, že je opravdu zamilovaný a že je mu to souzeno, to nemohl nechat být.

Skoro dva týdny utekly od toho hrozného večera a bolest nepolevovala.

S nikým z nich od té doby nemluvil. Hned druhý den ráno, jak se probudil se šílenou kocovinou, poslal dopis na ministerstvo, kde oznamoval, že si bere volno. Nevysvětlil v něm proč, ani jak dlouho bude mimo, prostě jen oznámil, že se nedostaví a neví, kdy se vrátí. Nedovedl si sám sebe představit, jak mluví s Pastorkem, který byl do toho celého zapletený.

Druhá věc, kterou udělal, byla ta, že zamkl průchody do svého krbu. Věděl, že kdyby ho zablokoval jen Ronovi a Hermioně, tak by přišli z Doupěte. Uzamkl tedy průchod i jim. Samozřejmě se k němu pokoušeli dostat i jiným způsobem, ale ochranná kouzla na jeho pozemku je nepustili dál než k jeho brance. No a samozřejmě i Dracovi.

Draco...

Harry si myslel, že jakmile ho přejde ten největší vztek, tak bude za ty největší zrádce považovat Rona a Hermionu. Lidi, kteří jej znají nejdéle a nejlépe. Věděli, jak, i když se to snaží skrývat, touží po někom, s kým by mohl být, koho by mohl milovat. Oni to věděli, a přesto vymysleli věc, která udělala z něčeho, o čem myslel, že je osudové, jen obyčejnou lež.

Přesto byl ten největší zrádce Draco. Harry opravdu věřil, že je jiný, že od školy dospěl a změnil se. Věřil, že ho miluje, protože se tak choval. Hladil ho, líbal ho, miloval se s ním. Usmíval se očima i ústy před každou pusou. Kdykoli se ho Harry dotkl, tak se mu zadrhl dech. Co za člověka dokáže tohle všechno předstírat?

Oo

Chtěl se na Vánoce z vysoka vykašlat. Přál si zamknout se doma na několik dní a nikam nevylízat. Byla ale jedna osoba, která si přála, aby přišel, i když původně neměl jít sám. A ten človíček byl tak malý, že by nepochopil důvody, proč se neukázal a ani si to nezasloužil. Už přišel o své rodiče, proč by měl mít důvod myslet si, že jeho kmotr o něj nestojí?

Jejich původní plán s Dracem byl, že Teddyho a jeho babičku navštíví na Štědrý den ráno. Proto se Harry rozhodl jít tam o den dřív.

Seděl v jejich útulném obýváku, upíjel čaj a s úsměvem na rtech sledoval Teddyho, hrajícího si s kouzelnými vláčky, které mu Harry přinesl a Andromeda mu dovolila si je rozbalit.

„Kde jsi nechal mladého Draca?" zeptala se Teddyho babička, když krájela koláč. Teddy, jakmile uslyšel jméno svého bratrance, nechal vláčky být a tázavě se na Harryho obrátil.

„Nejsem si jistý," pokrčil Harry rameny, „ale měl by přijít zítra Teddy. Pokud se neomluvil, tak určitě dorazí."

Úsměv, který se rozlil na tváři malého chlapce, Harryho ubezpečil, že se jeho bývalý přítel opravdu neomluvil. Na jednu stranu se mu ulevilo, že alespoň jeho vztah s Teddym nebyl předstíraný. Vypadalo to, že dítě ho mělo opravdu rádo.

Andromeda zřejmě z Harryho tónu pochopila, že dál se o blonďatém aristokratovi nechce bavit, takže rychle změnila téma.

Oo

Po dvou hodinách Harry usoudil, že už s malých chlapcem strávil dost času a měl by odejít.

Poděkoval za čaj a koláč, oblékl si kabát a klekl si k němu.

„Užij si Vánoce, Teddy. Já už teď musím jít, ale zase za tebou přijdu, ano?" pocuchal jej ve vlasech a usmál se.

„I s Dracem?" zeptal se chlapec a Harry nevěděl, co odpovědět. Naštěstí je vyrušil zvonek od dveří a veškerá kmotřencova pozornost se stočila k nim. Rozběhl se, aby je mohl otevřít a Harry jej pomalu následoval s Andromedou, která jej doprovázela.

„Dracooooooooooo," vykřikl Teddy radostně, když dveře rozrazil a Harry se zarazil.

Zastavil se, aby jej blonďák nemohl vidět, protože byl schovaný za rohem.

„Je tu Harry," pokračoval chlapec ve vítání a rovnou prozradil Nebelvírovu přítomnost.

Neslyšel, co mu Draco odpovídá a bylo mu to jedno. Jediné, na co myslel bylo, že musí okamžitě odejít.

„Dá se odsud přemístit?" zeptal se potichu chlapcovi babičky.

„Z domu ne, ale běž dozadu přes obývák do kuchyně. Vyjdi ven a přemístíš se," poradila mu. Harry ji byl vděčný, že se jej tam nepokusila nijak zdržet. Možná jí došlo, že se něco stalo.

Harry na nic něčekal a jakmile se ocitl venku, přemístil se pryč.

Oo

Jeho dům byl zaopatřen ochrannými kouzly. Bylo jich hodně a jedno z nich způsobilo, že ani on sám se nemohl přemístit k sobě domů. Proto se objevil před brankou. Nebyl ale sám, kdo se v tu chvíli před jeho domem zjevil.

Zrzavá, usměvavá žena se usmála, jakmile si Harryho všimla. „Harry, to jsem ráda, že jsem tě zastihla doma. Můžu dál?" promluvila.

Harry měl Molly Weasleyovou vždycky rád. Vždy na něj byla hodná a měla ho ráda, ale teď měl trochu strach, že nepřišla jen tak. „Nebudete mě přemlouvat abych zítra přišel?" zeptal se jí místo pozdravu.

„Nebuď bláznivý. Přinesla jsem ti jídlo," ukázala na tašku, kterou držela v ruce a znovu se na něj tázavě podívala.

„V tom případě Vás moc rád vidím," oddychnul si a společně vyrazili k domu.

Oo

Neměl sice náladu na společnost, raději by byl sám, ale musel by se stydět, kdyby si od Ronové mamky vzal jen haldu jídla, kterou mu přinesla a nepozval ji alespoň na kávu.

Po tom, co ji nachystal, se společně usadili v jeho obývacím pokoji.

„Kde budeš zítra, Harry?" zeptala se, jakmile si od něj převzala šálek s horkým nápojem.

„Kde bych byl," pokrčil rameny, „tady."

Žena přikývla. „Rona a Hermionu to moc mrzí."

„To je dobře. Udělali hroznou věc." Harry nechtěl být hrubý, ale potom, co málem narazil na Draca se bál, že se neudrží, pokud žena okamžitě nezmění téma.

„Vážně? Tak hroznou? Není to spíš tak, že tě postrčili správným směrem?"

„Pokusili se postavit můj budoucí život na lži," zvýšil Harry hlas, i když ho to vůči ženě mrzelo. Věděl, že to nemyslí špatně.

„Všechno mi řekli," mluvila klidně dál, „ten chlapec tě dávno miloval a nevěděl si rady..."

„To jsou jen řeči," přerušil ji.

„Taky ses zamiloval," pokračovala, jako kdyby nic neřekl, „možná nezvolili nejlepší cestu, ale zamiloval ses."

„To je právě to, co nevím, Molly. Nevím, jestli to bylo skutečné. Stalo se to, protože jsem věřil, že jsme si souzeni," poklesla mu ramena a zahleděl se na ženu, která se znovu usmála.

„A nebylo by lepší to zjistit? Abys měl jistotu?"

„To nejde," kroutil hlavou.

„Musíš si uvědomit jen jednu věc. Všichni tři tě milují a chtějí abys byl šťastný. Věřím, že to v hloubi duše už víš."

Harry se nad jejími slovy ani nestihl zamyslet, protože se postavila, a aniž by se napila své kávy, začala se loučit.

„U nás jsi vítaný. Dnes, zítra, kdykoli. Pamatuj na to. Budeme rádi, když přijdeš."

Harry se postavil a pomalu ji objal. Žena ho k sobě namáčkla, až to chvíli vypadalo, že ho chce zadusit.

„Veselé Vánoce, paní Weasleyová," popřál ji, jakmile se mohl svobodně nadechnout.

Oo

Seděl ve svém obýváku, na zemi, vedle sedačky. Na tom stejném místě, kde si skoro před dvěma měsíci četl dopis.

Tenkrát mu nevěřil. Byl si jistý, že si z něj někdo dělá legraci, ale teď až si uvědomil, že kdyby se jen trochu snažil, tak by se celá ta věc nikdy nestala.

Jakmile zjistil, že Ron, Hermiona a Draco mu lhali, pokusil se zjistit, zda Emily Baker opravdu na ministerstvu pracuje. A ne, nikdo tam o někom takovém nikdy neslyšel.

Kdyby to udělal už tenkrát, mohlo být všechno jinak.

Ale... co když si už v tu dobu tajně přál, aby to pravda byla? Chtěl mít svoji spřízněnou duši, chtěl někoho milovat a moc si přál, aby někdo miloval jeho. Bylo tedy možné, že stále všem a sám sobě opakoval, že tomu nevěří, ale ve skutečnosti si moc přál, aby to bylo opravdové?

V ruce držel vánoční dárek pro Draca. Vzpomínal na chvíli, kdy mu ten nápad vstoupil do hlavy a jak se těšil na chvíli, kdy mu jej předá.

Harry uměl odpouštět. To o sobě věděl. A dokázal si i představit, že by to udělal a všem třem odpustil.

Jak by ale jeho život potom vypadal? Co když to všechno byla opravdu lež? Co když si lásku k Dracovi jen namlouval, protože věřil osudu? Nebo by měl dát na slova paní Weasleyové a pokusit se zjistit pravdu, jak to je?

Oo

Pro Draca byly poslední dva týdny snad nejhorším obdobím jeho života. Tedy hned po době, kdy u nich doma, na Manoru, bydlel samotný Voldemort.

Harry přestal chodit do práce, takže neměl šanci mluvit s ním tam. Uzamkl jeho přístup k němu domů a když se pokusil přemístit před dům, ochrany ho nepustily dál.

Jeho jediná šance byl dnešek, kdy šel navštívit Teddyho. Draco dokázal za tu dobu, co strávili spolu, poznat Harryho natolik, že mu došlo, že na Štědrý den ke kmotřenci nepůjde. A věděl to správně.

Jenže Harry se přemístil pryč, jakmile zjistil, že se tam objevil.

Pomalu začínal věřit tomu, že už s ním nikdy nepromluví.

Oo

Udělal hroznou věc, to věděl, jenže nelhal, když tvrdil, že si nevěděl rady.

Ten cit začal pomalu. Přesně si pamatoval ten okamžik, kdy se na Harryho podíval a poprvé v životě ho vážně viděl.

Byl to asi rok zpět. Harry ten den zrovna řešil případ, který měl na starosti. Hledali vraha, který, s pomocí kletby Imperius, znásilňoval ženy a pak je bez milosti usmrtil Avadou. Po jedné z nich zůstala malá holčička, která po celou dobu, mučení její matky, byla schovaná ve skříni.

Harry s ní čekal na ministerstvu, než si pro ni přijde její děda, který byl jejím posledním žijícím příbuzným.

Způsob, jakým se s ní Harry bavil, jak tam o ni pečoval a jakou o ni měl starost, tak ten Draca probudil.

Každým dnem si ho začínal víc všímat. Maličkostí. Například, když mluvil s někým, pro něj cizím, snažil se zakrýt si svou jizvu vlasy. Jako kdyby snad byla šance, že jej někdo nezná. Nebo, jak si kousal spodní ret, kdykoli seděl nad důkazy a nemohl přijít na věc, která mu uniká. Nebo, jak se zdvořile, jako jediný, smál Justinovým vtipům (Justin byl snad ten nejhorší humorista na světě).

Pokoušel se s ním mluvit, ale zdálo se, že si toho ani nevšiml, protože co se týkalo Draca, Harry mu něvěnoval žádnou pozornost.

Jenomže jeho velký zájem se začal měnit, až si Draco uvědomil, že se opravdu zamiloval. Bylo to bláhové. Vůbec spolu nekomunikovali, Harry si ho nevšímal, ale přesto ho Draco miloval.

Když se mu zdálo, že už to nesnese, rozhodl se poprosit o radu Grangerovou. Čekal, že ho s tím pošle do háje. Proč by taky měla pomáhat člověku, který jí ve škole, tak ubližoval? K jeho překvapení ale souhlasila. Takže oni dva, spolu s Weasleym vymysleli plán, kterým by se dalo všechno změnit.

Bylo to špatné, ale Draco nelitoval. Teď mohl jen doufat, že dostane šanci, aby vše vysvětlil.

Oo

Bylo chvíli po půlnoci, takže se dalo mluvit o tom, že Štědrý den začal a Draco ani na chvíli nepomyslel na to, že by se mohl jít vyspat.

Za poslední dva týdny toho moc nenaspal.

Ve své ložnici si otevřel láhev červeného vína, a zatímco postával u okna a hleděl na pozemky domu, ve kterém bydlel celý svůj život, ho pomalu upíjel.

Dnešek měl být jeden z nejlepších dní v jeho životě a místo toho ho stráví se svými domácími skřítky.

Jakmile mu tahle myšlenka proběhla v hlavě, jeden z nich se před ním s tichým lupnutím objevil.

„Pane? Máte návštěvu," oznámilo stvoření a čekalo na příkaz.

Draco nechápal, kdo by za ním v tenhle den a v tuhle hodinu chodil. Rodiče zavrhnul jako první. Dávno se v Anglii neobjevili. Z práce by poslali patrona, kdyby ho bylo potřeba. Leda by se stalo něco hodně závažného.

„Je to někdo z práce?" zeptal se otráveně.

„Ne, pane. Je to Harry Potter. Poky by ho nepustil dál, pane, ale říkal jste, že vždy musí, když Harry Potter přijde za pánem," skřítek se před ním klaněl, ale Draco ho nevnímal. Dokonce ani neposlouchal jeho slova od chvíle, kdy uslyšel jméno člověka, který ho přišel navštívit.

„Kde je?"

„V knihovně, pane."

Přišel za ním. Po tom, co mu zabránil vstoupit na jeho pozemek a do jeho domu, po tom, co si v práci vzal volno, aby jej nemusel potkat, tak za ním přišel.

Draco na nic nečekal. Vyběhl z ložnice a vydal se do knihovny.

Ať mu Harry chce říct cokoliv, bylo mu to jedno. Může na něj křičet, může po něm cokoli hodit, klidně ho může zaklít, všechno si zaslouží, jen ať ho nakonec vyslechne.

Oo

Vstoupil do knihovny tiše, zavřel za sebou dveře, ale dál se neodvážil jít. Zůstal stát u těch zavřených dveří a napjatě sledoval Harryho. Ten stál vprostřed místnosti a koukal přímo na něj. Nebylo poznat, jaký je účel jeho návštěvy.

Stáli tam, naproti sobě, sledovali se, ale i přes to, že Dracovo jediné přání bylo přerušit tu mezeru mezi nimi a jít za ním, neudělal to.

„Šel jsi se mnou bruslit," promluvil zničehonic Harry a nespouštěl z něj oči.

Nebyla to otázka, ale i tak Draco cítil, že by měl odpovědět. „Ano," přikývl.

„Proč?"

„Chtěl jsem s tebou trávit čas a chtěl jsem, aby sis ho užíval...aby nám bylo dobře," hlesnul.

Harry přikývnul. „Vzal jsi mě k Teddymu," pokračoval.

„Ano."

„Máš ho rád." Harry se zhluboka nadechl a přistoupil k Dracovi blíž. Až úplně k němu. Dracovi se nezdálo, že by ho chtěl proklít, přesto netušil, co má dělat. Raději se nehýbal a jen znovu odpověděl. „Ano." Hlas se mu jasně třásl.

„A asi...asi máš rád i mě."

Draco těžce polkl. Nevěděl, jestli si v tuhle chvíli mohl dovolit říct mu, že ho miluje, po tom všem, co se stalo, a proto jen přikývnul.

„Chci něco zkusit," řekl Harry odhodlaně, přerušil tu poslední malou mezeru, která mezi nimi byla a překryl svou rukou tu blonďákovu. Střetli se očima a Dracovi se najednou zdálo, že poslední dva týdny se nestaly. Jeho emoce v něm bouřily.

Měl jediné přání, přitáhnout se blíž, ale Harry ho zastavil. „Nehýbej se," poručil mu a místo toho to udělal sám. Byla mezi nimi jen malinká mezírka a Draco, podle Harryho pomalého dechu, poznal, že je nervózní.

Chvíli stáli nehnutě, pak ale Harry zvedl svou druhou ruku a dotkl se blonďákovi tváře. Přejel po ní otevřenou dlaní až to Draca donutilo zavřít oči a soustředit se na to, aby se mu nepodlomila kolena.

Nevydržel to, obejmul ho za zády a přitiskl si ho trochu blíž. A Harry neprotestoval.

„Chci něco zkusit," zopakoval Nebelvír a nepřestával se mu dívat do očí.

Oo

Harry byl nervózní, hodně nervózní, přesto ze sebe dostal, proč vlastně přišel.

„Chci něco zkusit," zopakoval a nepřestával se dívat Dracovi do očí.

A pak překonal tu poslední nepatrnou vzdálenost mezi jejich ústy a opatrně, až stydlivě, jejich rty spojil.

V jeho těle vybuchnul ohňostroj pocitů. Soustředil se na hebkost a teplotu Malfoyových úst. Byly to nejúžasnější, co kdy v životě cítil. Slabě si povzdechl a nechal Draca, aby ho k sobě víc přitiskl. Harry zdráhavě pootevřel rty a ucítil špičku Dracova jazyka, která mu pomalu přejela přes ten jeho.

Byla to nádhera. Líbal ho a už nemyslel na nic jiného než na to, jak to celé je silné a úžasné.

Byl obklopen Dracovou vůní, cítil jeho prsty na svých zádech, ze kterých mu naskakovala husí kůže a zdálo se mu, že tlukot jejich srdcí se spojil v jedno.

Vždycky se mu líbilo se s Dracem líbat, ale teď. Jako kdyby se líbali poprvé. Jako kdyby si poprvé byli tak blízko. Nebyla mezi nimi lež. Byli tam jen oni dva a jejich pocity.

Draco přerušil jejich polibek a mírně se odtáhl, ale Harry, který se ani nepokoušel otevřít oči, si ho znovu přitáhl k sobě a vyhledal jeho rty.

Proto sem přišel. Vzal si k srdci něco z toho, co mu řekla Molly. A i když si to nechtěl připustit, tak věděl, že Ron a Hermiona by neudělali něco, co by mu ublížilo. Věděl, že ho Draco musel mít rád, že ho musel milovat, aby mu jeho kamarádka pomohla s celým tím divadlem.

Ale pokud Dracovi city byly pravé, pořád si nemohl být jistý, že i ty jeho nejsou jen výplodem té strašné lži. Co když si jen nalhával zamilovanost? Co když ve skutečnosti nic z toho necítil?

Jeho srdce mu celou dobu dávalo nápovědy. Copak by se mu po blonďákovi, tak šíleně stýskalo, kdyby ho vážně nemiloval? Harry ale nechtěl nic nechat náhodě. Po rozhovoru s Molly si uvědomil, že umí odpouštět a v jednu chvíli mu došlo, že jim chce odpustit. Zatímco ale s jeho přáteli to bude jednodušší, nemohl si jen tak nakráčet na Manor a říct: „Odpustil jsem ti, budeme pokračovat tam, kde jsme skončili."

Potřeboval ho políbit a přesvědčit se. A když tu tak stál a měl ho v náručí, byl si jistý na sto procent. Draco byl jeho spřízněná duše a nepotřeboval na to žádný papír. Prostě to cítil.

Oo

Draco se znovu mírně odtáhl. „Harry," zašeptal tiše se stále zavřenýma očima a ten se jen usmál, aby si ho k sobě naposledy přitáhl. Překryl jeho ústa svými a dopřál si poslední polibek, než opustil blonďákovi rty. Opřel si čelo o to Dracovo a čekal až blonďák otevře oči.

„Omlouvám se," zašeptal Draco, ale oči neotevřel.

Harry přikývnul. „Už mi nelži...nikdy." A teprve po těchto slovech Draco pohnul víčky, pomalu o kousek odstoupil a podíval se na Harryho.

Mohl by doufat? Dá mu šanci? Ten polibek, který zrovna prožili a celý byl iniciovaný Harrym sice tvrdil, že ano, ale...

„Přinesl jsi ti tvůj dárek," změnil najednou téma Harry a Draca tím dokonale zmátl. Nechápal sice, proč by se teď měli bavit o dárcích, když je mezi nimi tolik věcí, o kterých by si měli promluvit, ale rozhodl se, nechat to na Harrym.

Harry se otočil a vzal si ze židle svůj kabát. Něco vytáhl z kapsy a vrátil se zpět na místo.

„Říkal jsi, že bys chtěl něco, co si sám nemůžeš koupit. Takže mě napadlo tohle," a podal mu dárek do ruky.

Draco těkal očima z Harryho ruky na jeho obličej. Nemohl uvěřit, že ji stále měl. Nemohl uvěřit, že mu ji vracel. Jeho hůlka. Jeho první hůlka, o kterou ho Harry připravil právě tady, na Manoru, když jeho a jeho kamarády přivedli lapkové. Bylo to v jejich sedmém ročníku.

Dlouho se přes její ztrátu nemohl přenést, ale nakonec mu nic jiného nezbylo. Ta, kterou si následně opatřil mu sice sloužila dobře, ale stejně na svoji první nezapomněl.

„Ty mi ji vracíš?" zeptal se dojatě a opatrně si ji od Harryho převzal. Okamžitě ucítil sílu magie, která ho naplnila.

„Je tvoje," pokrčil rameny Nebelvír, „vždycky byla."

Oo

Harry sledoval Draca, který sledoval svoji hůlku. Věděl, že dárek vybral dobře a nelitoval, že mu ji vrátil zpět. Navíc měl na srdci ještě něco.

„Dnes, jsem ve spojení s tou hůlkou nad něčím přemýšlel," začal Harry. „Víš, když jsem tě o ni připravil, bylo jasné, že mi bude nucena sloužit, ale s takovou oddaností jsem se u hůlky získané násilím ještě nesetkal. Pracovala, jako kdyby byla moje. No a dnes mě napadlo...říkal jsem si," najednou nevěděl, jak pokračovat. „Vím, že všechno o těch spřízněných duších jsou nesmysly, ale když jsem myslel na tu hůlku a její oddanost..."

„Napadlo tě, že jsme přece jen určeni jeden pro druhého?" přerušil jej Draco, aby ukončil jeho i svoje trápení.

Harry se na něj podíval. „Je to blbost?"

„Harry," usmál se Draco šťastně, „kdybych si nebyl jistý tím, že patříme k sobě, nic z toho, co se stalo bych neudělal."

Oo

„Můj dárek, proti tomu tvému, je hloupý," ušklíbl se Draco, ale cítil se mnohem líp. Harry to sice neřekl naplno, ale jeho činy i ostatní slova mu dokázaly, že jim dá šanci a že s ním chce být.

„A co pro mě máš?" zajímalo Harryho.

„No, koupil jsem nám dovolenou. Říkal jsem si, že by bylo pěkné vyrazit hned po Štědrém dni, jak bychom odešli od Weasleyových. Teda, to bylo ještě předtím, než se stalo..."

„Tak to přesně tak uděláme," přerušil ho Harry s úsměvem na rtech, „ráno vyrazíme do Doupěte, mám tam dva lidi, se kterými musím mluvit a pak hned odjedeme. Pokud jsi ji nezrušil?"

„Nezrušil...pořád jsem doufal," usmál se na svého Nebelvíra a konečně mu zopakoval to, co cítil. „Miluju tě, Harry."

Ten se nahnul a pořádně ho obejmul. „Já tebe, Draco."

KONEC

____

Tak, zdárně jsme se dostali až na úplný sladký konec. Já si tuto adventní pětihubky moc užila. Její psaní mě bavilo a je mi až líto, že takhle brzy končí. Napadlo mě, napsat pár bonusových kapitol. Sem tam nějakou, abychom věděli, jak kluci pokračují, co říkáte?

Počet přečtení je nádherný a já jsem ráda, že jste se do Střípků pustili. Teď v nejbližší době se uvidíme u příběhu "Ve světle zítřka", ale je pravděpodobné, že brzy začne vycházet nová Drarry. Ten nápad mám v hlavě už dlouho a rozhodla jsem se "hodit to na papír" :D.

Přeju Vám všem ty nejkrásnější Vánoce. Hlavně si je užijte v co největším klidu. Já se o to taky pokusím.

Mějte se krásně.

Vaše Mischeff <3