Harry se bál toho, co mu přinesou schůzky s Dracem, ale k jeho překvapení, byly příjemné. Cítil se s ním sám sebou. Znali se několik let, a i když většinu času k sobě cítili zášť, až nenávist, bylo znát, že oba dva vyspěli a uvědomili si, že tenkrát šlo spíš o dětské a pubertální potyčky. Tedy až do šestého ročníku, kdy se Draco nedobrovolně přidal ke smrtijedům.

O této etapě jejich života se bavili jen jednou, za dobu, co se stýkali a Harry byl překvapený tím, jak byl Draco ohledně celé té věci upřímný. Svěřil mu všechny starosti a problémy, které ho provázely, a dokonce mu vyprávěl o šíleném strachu, který po celou dobu prožíval.

Bylo to zvláštní, ale Harry si tímto rozhovorem upravil pohled na bývalého blonďatého Zmijozela. Trávili spolu každou volnou chvíli. Takhle se to zdálo správné. Pokud byli spřízněné duše, museli využít každou příležitost, aby se sbližovali. A Harry byl za to vděčný, protože se zdálo, že se to opravdu dařilo.

Ukázalo se, že Malfoy je velmi dobrý společník.

Stále nechápal pravidla, jakými se tahle celá věc řídí, ale připadalo mu, že vše je na dobré cestě. Samozřejmě o tom nikomu neřekli. Draco myslel, že osoby, které jsou s tím obeznámeny stačí. Taky vyjádřil obavy, že kdyby se o tom dozvěděl někdo další, tak by to mohlo celou věc pokazit.

Harry s tímto názorem moc nesouhlasil. Přece, když se najdou dvě spřízněné duše, lidi, kteří jsou si souzeni, neměla by být věc, která by to překazila, ale přizpůsobil se.

Dva nádherné týdny, plné rozhovorů a svěřování se. Řekl mu věci, které dokonce nikdy něřekl ani Hermioně a Ronovi.

Miloval jejich společná setkání. Draco byl naprostý džentlmen. Staral se o Harryho a každý den vymýšlel nový a originální program.

Nejvíc Harryho překvapil výlet na mudlovské kluziště, na které ho vzal. Člověk, který neměl mudly v lásce, si obul jejich brusle a pokoušel se bruslit na ledě. Byla to docela vtipná záležitost. Nešlo mu to. Pořád se držel postranních madel a pokud se odhodlal pustit, tak spadl přímo na zadek.

V tu chvíli se Harry lekl, že začne vyvádět a bude chtít okamžitě odejít, ale to se nestalo. Třel si bolavé hýždě rukama, ale zároveň se smál, jako malé dítě.

Jejich schůzka, na famfrpálovém zápase, byla taky moc fajn. Neseděli v lóže, pro ty bohaté, ale na tribunách pro normální návštěvníky. Sezení bylo nepohodlné, mačkali se mezi ostatními, ale mělo to něco do sebe.

Harry byl trochu mimo z toho, že Draca bere spíš jako kamaráda než někoho, s kým má strávit celý život, ale možná bylo potřeba víc času. Tedy aspoň v to doufal, a to byl podle něj velký pokrok, jelikož si ještě před dvěma týdny nedokázal představit něco víc, než jízlivé poznámky a hádky.

Dokonce i v práci si každý den našli aspoň chvíli na společnou kávu a svěření se, jak jim to ten den jde. A Harry se na ty chvilky těšil.

Oo

Jediná nevýhoda byla ta, že neměl čas na svoje kamarády. Stýskalo se mu po Ronovi a Hermioně. Byl zvyklý s nimi strávit spoustu času a jejich rozhovory mu vždy pomáhaly. Teď si ale musel vybrat a přišlo mu, že Draco je důležitější. Jelikož k němu necítil nic víc než náklonost kamarádskou a vzhledem k jejich situaci bylo potřeba posunout to dál. I když se toho strašně bál.

Nenechal se ale připravit o každodenní dopisování pomocí sov.

Oba dva byli nadšení z pokroků, které s Dracem dělali a Harry stále nepřestával žasnout nad tím, jak se lehce smířili s tím, že se jedná zrovna o něj. Jejich projevená radost Harryho těšila, přesto nechápal, jak zrovna Ron to mohl, tak lehce přijmout. Možná je nalezení Vyvoleného opravdu důležitější, jak všechno ostatní.

Oo

Bylo po půlce ledna a Harry prožíval svůj klasický pracovní den. Zrovna dnes se jemu a jeho kolegovi podařilo vyřešit případ, na kterém pracovali už několik týdnů.

I když bylo po válce, stále se nacházeli příznivci Voldemorta a snažili se mu vyrovnat. To, že se to ani jednomu nepodařilo, nemusíme ani zmiňovat.

Tenhle byl vyloženě amatér. Napadal mudly, ale nikdy jim nezpůsobil žádná vážnější zranění. Přesto u každého napadeného člověka zanechal vzkaz, že zlo je zpět a bude to větší než za dob Pána zla.

Naštěstí měl Harry za ta léta už dost zkušeností, stejně jako jeho spolupracovník, a nakonec jej chytili. K jejich překvapení se jednalo o hodně mladého kouzelníka, který si spíš chtěl hrát na zloducha, než aby jím doopravdy byl.

Seděl u svého stolu a sepisoval zprávu pro Pastorka, když mu někdo zastínil pergamen, na který psal.

S úšklebkem zvedl hlavu, aby zjistil, kdo ho ruší při práci, ale k jeho překvapení, to byl usmívající se Draco. Aniž by si to uvědomil, úsměv mu opětoval. To bylo to Dracovo kouzlo. Dokázal člověku vykouzlit úsměv na tváři už jen tím, že se sám usmíval.

„Draco, co ty tady?" zeptal se, aniž by se na něj přestal culit.

„Jdu se jen domluvit na večer," pokrčil Draco rameny a Harry se zarazil.

Byli přece domluveni. Domluvili se už včera, když skončila jejich večeře u Tří košťat. Znamenalo to snad, že chce jejich schůzku zrušit?

„Nemáš snad čas?"

„Ne to ne," uklidnil ho okamžitě, „jen jsem chtěl změnit místo konání a poprosit tě, že místo v Příčné bychom se setkali u tebe?"

U něj? Tímhle si Harry nebyl ani trochu jistý. Zatím veškerý čas trávili mimo jejich domovy a Harry si nemyslel, že chce, aby Draco přišel k němu. To až moc zavánělo určitou intimitou a překročením hranic a na to nebyl připravený.

„Chceš jít ke mně?" zeptal se opatrně.

Draco se zasmál. „Nemusíš se bát. Jen dnes nepůjdeme nikam do restaurace ani baru, ale chci tě vzít jinam. Od tebe bude lepší se přemístit. Tak co říkáš?"

Podle Harryho se dalo bezpečně přemístit odkudkoliv, ale pokud si to Draco tak přál a nehrozil romantický sraz u něj doma, tak mu to bylo celkem jedno.

„Dobře," pokrčil rameny a úlevně se usmál.

„Jo...dobře. Přijdu třeba v šest. Tak buď připravený. Teď tě nechám pracovat." Draco působil zaraženě. Možná to bylo tím, že poznal, jak je Harry z jeho návštěvy vyděšený, ale...

„Dobře, budu tě čekat," rozloučil se Harry a opět se sklonil ke své práci. Hned ho to ale zamrzelo. Možná mohl Dracovi říct, ať se nezlobí, že se jen zatím necítí připravený. Když ale zvedl zrak, Draco už tam nebyl.

Oo

Podle Draca to nepostupovalo přesně tak, jak by mělo. Ano, jejich schůzky byly dobré. Možná víc než to. Bavili se o hodně věcech, hodně si jich svěřili a bylo vidět, že i Pottera to baví.

Ale...

Neměl jejich vztah už dávno někam pokročit?

Kdyby se jednalo o klasické schůzky, bylo by jasné, že se na všechno musí jít pomaleji, ale když se jedná o spřízněné duše?

Kdykoli se třeba u večeře pokusil chytit Harryho ruku položenou na stole, tak on ji okamžitě stáhl. Z toho důvodu usoudil, že na to není připravený a o nic víc se nepokusil. Přitom si tak moc přál ho políbit.

Toužil po Harrym Potterovi a ta touha ho zevnitř spalovala. Každá schůzka ten pocit jen znásobila. Tak proč to tak necítí i on? Draco se přece snažil. Vymýšlel pro něj programy, aby se s ním nikdy nenudil. A bylo vidět, že se mu to daří. Sem tam, když se na něj Harry díval, tak měl Draco dojem, že to v jeho očích vidí taky. Pak se ale o něco pokusil a vše se pokazilo. Nikdy ale nedal najevo, že by se něco dělo. Byl rozhodnutý počkat a doufal, že se dočká.

Oo

Jelikož se Harrymu v práci dařilo a jejich případ byl uzavřen, mohl si dovolit odejít dříve. Když to zjistil, okamžitě věděl, co s volným časem provede.

Seděl v obýváku u svých přátel. Společnost mu dělal jen Ron, protože Hermiona byla v práci. Harryho to trochu mrzelo, protože byly věci, ve kterých si myslel, že jeho kamarádka by mu poradila víc, ale na druhou stranu byl rád, že tam byl aspoň jeho přítel.

„Tak co, Harry? Jak to pokračuje s Malfoyem?" zajímalo Rona, zatímco jim nalíval čaj.

„Nevím," přiznal Harry upřímně.

„Jak nevíš. Tak jste spolu denně. Jak ti s ním je?" Bylo trochu zvláštní, když mu pokládal tyhle otázky. Od Hermiony by to bylo přirozenější.

„Je mi s ním...dobře. Ale je to zvláštní, připadám si do toho navezený. Jako by to nebyla moje svobodná vůle, když s ním jsem." Harry upil ze svého šálku čaje. „Vím, že to tak má být, když jsme ty spřízněné duše, ale je to prostě jiné."

„Harry," vzdychl Ron, „chápu, že je to zvláštní, ale má to tak být. Navíc, Malfoy se ti vždycky líbil, tak to nemůže být zase tak těžký."

Ano, kdyby tu byla Hermiona, Harry by se cítil líp. Ron se mu zdál až moc zainteresovaný. Vyrostl v kouzelnické rodině, sám byl čistokrevný kouzelník, a proto pro něj tohle všechno bylo správné a přirozené. Věřil, že Hermiona by se dokázala do jeho pocitů víc vcítit.

„Prostě to není jednoduché, Rone. Jak by ti bylo, kdyby ti teď přišel dopis, že máš spřízněnou duši, když jsi zamilovaný do Hermiony?"

I na tohle měl Ron odpověď. „Harry, ale ty do nikoho jiného zamilovaný nejsi. Nemůžeš srovnávat tyhle dvě věci," kroutil nad ním hlavou a protáčel oči.

„Nejsem ale ani zamilovaný do Malfoye. Nemělo by to být jiné? Je mi s ním fajn. Rád s ním trávím čas, ale necítím to."

„To přijde, Harry. Je vám to souzeno."

Fakt díky, Rone.

Oo

Harry se rozhodl na Draca počkat před domem, aby se mohli rovnou přemístit tam, kam má Draco namířeno.

Draco byl dochvilný. Přesně v šest hodin se objevil. Chvíli se zmateně na Harryho díval. Asi očekával, že přece jen na chvíli k Harrymu zajdou, nakonec ale dělal jakoby nic.

„Harry," kývnul hlavou na pozdrav, „připraven na cestu?"

„Nemám se čeho bát?" ujišťoval se Harry s úsměvem. Jistěže věděl, že ne, ale rád Draca dráždil.

„Věř mi trochu, Pottere," zasmál se Draco, chytil Harryho za ruku a přemístil je pryč.

Oo

Když se objevili na místě, Harry vůbec nevěnoval pozornost tomu, kde jsou. Jeho ruka stále spočívala v té Dracové a ten pocit byl... příjemný. Neznámý, zvláštní, ale příjemný.

Trvalo pár sekund, než si Harry uvědomil, že stále hledí na jejich spojené ruce, zatřásl hlavou a obě si vložil do kapes. Rozhlédl se.

Okamžitě poznal dům, před který se přemístili. Překvapeně na Draca vyvalil oči a chystal se něco říct. Jeho společník už ale zvonil na zvonek.

Netrvalo dlouho a dveře se otevřeli a vyčuhovala z nich malá dětská hlavička. „Dracooooo," křičel radostí malý chlapec a skočil blonďákovi do náruče. Ten jej k sobě pevně přivinul a následně pustil. Chlapec to samé okamžitě zopakoval u Harryho.

Harry mu sice objetí opětoval, ale stále nenápadně sledoval Draca, který ho touhle návštěvou opravdu překvapil. Mile.

„Chlapci, co vy tady? A spolu?" ozvalo se ode dveří ve kterých stála Andromeda Tonksová.

„Teto," pozdravil ji Draco a přesunul se k ní, aby ji mohl políbit na tvář. „Snad nevadí, že jsme přišli za malým Teddym?"

„Jistě, že ne," usmála se na ně žena a odstoupila od dveří, aby mohli projít dovnitř. „Jen pojďte, rádi vás tu vidíme."

Uvedla je do domu a doprovodila do obývacího pokoje, kde je usadila na pohovku. Harry to tu samozřejmě znal a podle toho, jak se tu choval Draco, tak on taky. Rozhodně tu nebyl poprvé. Už jen podle toho, jak se k němu choval malý Teddy.

Ten kolem nich poletoval a pořád jim nosil své hračky. Některé jen předváděl, s některými si chtěl hrát. Samozřejmě s účastí Harryho a Draca.

Harryho mrzelo, že se her nedokázal účastnit, tak jak by rád. Nedokázal ale z Draca a Teddyho spustit oči. Způsob Dracova chování, k tomu malému, Harryho omráčila. Nikdy ho neviděl v takovém rozpoložení, s něžným úsměvem na rtech a upřímnou láskou v očích.

Takže zatímco si Teddy s Dracem hráli, s kouzelnými vláčky, Harry stále seděl na pohovce spolu s Teddyho babičkou, Andromedou, a sledovali je. Andromeda se párkrát pokusila zavést s Harrym rozhovor, ale nepodařilo se jí to.

Dvě hodiny uběhly jako voda a byl čas odejít. Ke stejnému závěru došla i paní Tonksová.

„Chlapci, je pozdě a Teddy se musí chystat do postele."

„Jistě," postavil se Draco, „my půjdeme. Děkujeme za přijetí."

„Kdykoli," usmála se na ně a vyprovázela ke dveřím. Harry, dnes spíš jen tichý pozorovatel, šel beze slov.

„Draco, Harry, přijdete za mnou o Vánocích?" zajímalo chlapce, když odcházeli.

Draco se k němu sklonil, prstem ho cvrnknul do nosu a usmál se. „To víš, že přijdeme."

Vánoce byly až za měsíc, ale na klukovi bylo vidět, jak se na ně těší. A jak stojí o jejich návštěvu.

Harry se zmohl jen na to, chlapce pocuchat ve vlasech a říct dobrou noc.

Oo

Přemístili se v tichosti. Harry se ani nenadál a byl zpět, před svým domem. Stále se snažil nějak vstřebat dnešní zážitek. Draco si toho všimnul.

„Byl to špatný nápad, že? Omlouvám se, myslel jsem, že by to mohlo být fajn." Draco si z jeho chování vyvodil úplně špatný závěr, ale Harry se mu nedivil. Asi se opravdu choval divně.

„Ne, to ne. Jen jsem nevěděl, že tam chodíš. Nikdy ses nezmínil."

„Je to moje rodina. Věděl, jsi že Tonksová byla moje příbuzná, ne?" Jistě, že to věděl, ale to přece nemuselo hned znamenat, že je chodí navštěvovat.

„Ano, ale nikdy jsi nic neřekl. A ani oni ne." Nechápal stále Harry.

„Nikdy ses neptal," zasmál se Draco. „Takže ses nenudil?"

„Jak bych mohl. Jsem jeho kmotr a mám ho rád. Jen jsem dnes byl trochu mimo. Omlouvám se."

„Co kdybychom se přestali navzájem omlouvat?" navrhnul Draco.

Harry byl z celého večera zmatený. Nejdříve ten zvláštní pocit, který se objevil, když ho Draco chytil za ruku a pak ta návštěva. Vidět Draca takhle, v něm něco změnilo. Nebo mu to tak aspoň připadalo.

A teď stáli tady, před jeho domem. Draco se na něj pořád díval, na rtech mu pohrával slabý úsměv a Harry byl v koncích.

Dnes byl za Ronem a říkal mu, že necítí nic, co by jen trochu připomínalo náklonost. O pár hodin později stál před Dracem a podlamovaly se mu kolena. Bylo tohle potřeba? Musel Draca vidět s malým Teddym, aby se v něm probudil zájem? Ne špatně, zájem tam byl vždy. Spíš náklonost.

Měl chuť udělat jednu věc.

„Harry, posloucháš mě?"

Harry se na něj podíval, ale neřekl ani slovo. Místo toho se nahnul, chytil Draca za ramena a přitáhl ho k sobě. Draco, který to sice nečekal, neváhal a vyrazil dopředu, protože mu došlo, co chce Harry udělat.

První pusa by měla prolomit ledy a posunout vztah trochu dál. Jenže tady se to povedlo až moc. Zatímco Harry naklonil hlavu doprava, Draco ji naklonil doleva. Docílili toho, že se střetli nosy, docela silou a ihned od sebe odskočili.

Harry si rukou držel nos a Draco na tom nebyl o moc líp. Když se na sebe podívali, oba dva propukli v smích.

„To se moc nepovedlo," připustil Draco a Harry přikývnul.

„Možná bychom to mohli zkusit jinak? Pomaleji?" navrhnul Harry a Draco, který se okamžitě přestal smát se stáhnul.

„Dobře, takže mám jít?"

Harry nechápal o čem mluví, ale jen chvíli. Jistě, že ho pochopil špatně. Po tom, jak se celou dobu choval. Po tom, co ho nechtěl vzít k sobě domů. Jistě, že si slovo pomaleji vysvětlil úplně jinak.

„Počkej, to ne," zastavil ho. „Tak jsem to nemyslel."

„Ne?" zeptal se Draco překvapeně.

„Jistěže ne. Já jen...myslel jsem..." Jak má někomu vysvětlit, že ho chce zkusit políbit znovu?

Harry k němu. přešel a chytil ho za ruku. Pomalu si ho přitáhl k sobě.

„Jo takhle..." Svitlo Dracovi v očích pochopení a usmál se.

„Ano," opětoval mu úsměv Harry, ,,takhle," šeptl a konečně ho políbil.

--------------------------------------------------

Ahojte :),

je po půlnoci a to znamená, že druhá adventní neděle je tu. Proto tu máte druhou kapitolu.

Moc mě potěšily vaše reakce na tu předešlou a budu ráda, když mi zase dáte vědět, co říkáte na tuhle.

Užijte si neděli, zapalte další svíčku na adventním věnci a my se spolu uvidíme zase ve čtvrtek u další kapitoly "Ve světle zítřka" a pak v neděli zase tady.

Mějte se krásně.

Vaše Mischeff <3