Seděla jsem na lavičce na letní pouti. Rozhlížela jsem se všude kolem. Atrakce, ze kterých mám strach a jiní si ji užívají, všude sladkosti jako cukrová vata, pendreky a perníkové srdce.

Na poutě moc nejsem, takže nevím jak jsem se zde ocitla. Neměla jsem kolem sebe ani kamarádku, proste nic.

Po dlouhém sezení jsem usoudila, že mě to nebaví a vstala jsem. Když jsem to udělala, všimla jsem si stánku, kde se střílí růže, nebo šipkami na terč.

Rozhodla jsem se, že to zkusím. Dala jsem pár korun a začala šipkami trefovat terč. Šlo mi to. Ale pán, který tuhle hru vedl z toho úplně nadšený nebyl.

Z ničeho nic vzal jednu ze šipek a střelil mi ji do oka. Říká se, že ve snech necítíte bolest. Ale tohle jsem opravdu cítila.

Začala jsem křičet, ale nikdo mě neslyšel. Nezbývalo mi nic, než šipku z oka vytáhnout. Z nějakého důvodu jsem měla v kapse zrcátko, abych videla, jak oko dopadlo. Měla jsem v něm díru. Krvavě rudou díru v bělmu.

Moje myšlenka, když jsem to viděla byla. "Asi budu muset na operaci."