Lottie: Máte nějaké rituály či zvyky na turné, které neděláte v takovým množství jako doma?

Matt: Rozhodně více pijeme. Snažíme se mít stejný rituál jako každý rok a to je pokusit se dostat ven a prostě vidět města. Posledních pár let sebou vozím své jízdní kolo. Zní to divně, ale je to další skvělý způsob jak prozkoumat města a přitom hodně zhubnout. Pro kapelu bude asi rituál, že v odpoledních hodinách, uděláme nějaké tiskovku, zvukovou zkoušku a pak asi hodinu před koncertem se dáme dohromady a ujišťujeme se, že je všechno v pohodě.

Otázky, který jsem jim pokládala byly pro mě jedna radost. Přece jen málokdy se poštěstí vidět a mluvit se svou oblíbenou kapelu, natož s nimi vůbec udělat rozhovor. Proto jsem byla trochu skleslá, když jsme je opouštěli a společně s Ashem jeli domu na té otevřené rakvy.

-

Otázka na začátek: Chtěla jsem se zeptat, ale zároveň nechci, aby to někdo bral, že se nějak vnucuju. Zkrátka by mě jen, tak zajímalo jestli by se našel někdo, kdo by mi chtěl něco poslat? :D Teda, když to takhle píšu, tak si připadám hrozně trapně. Jako, kdybych škemrala. Fuu. A taky nechci, aby jste mi napsali, že kopíruju Princess-With-Tears, která s tímhle 'začala' jakožto první autorka ( ze ''spolku'' BVB autorů). Takže, kdyby se vážně někdo našel, tak mi napište do zpráv. Děkuji.

-

,,Mohli by jsme se jít políbit, třeba pod rozkvetlou třešeň." Navrhne Ash druhý den ráno.

,,Ses asi posral ne? Z toho padá takovýho bordelu, klíšťata tam jsou ještě na mě něco spadne. Nasrat." Odpovím a napiju se vody ze skleničky.

,,Ty jsi hrozná. I Andy a Jul spolu chodí na takovýhle romantické vycházky, a jakmile s tím přijdu já, tak mě pošleš do prdele." Poví uraženě.

,,Nenapadlo tě třeba taky někdy, že se Andy snaží Juliet zabít? Proto spolu chodí na romantické vycházky do lese, kde nikdo nebude?" Zeptám se a zvednu přitom obočí.

,,To je fakt. Tak Lottie nechceš se projít do lesa?" Poví a ušklíbne se na mě.

,,Víš, co mi můžeš." Odpovím a zašklebím se na něho.

,,Já vím, ale necháme si to, až na večer." Poví a ode mě si zaslouží zamračený pohled.

,,Víš, co radši mě vezmi někam, kde je klid." Řeknu a odstrčím se od linky a přejdu k němu.

,,Takže chceš do toho lesa?" Zeptá se a položí svoje ruce na moje boky.

,,Někde, kde jsou lidi." Odpovím a protočím očima.

,,Tak to už potom zbývá jenom jedno místo, a to je hřbitov." Poví a já si povzdechnu.

,,Chtěla jsem spíš do márnice, ale hřbitov zní taky fajn." Odpovím a usměju se na něho.

,,Pojedeme kam budeš chtít. Třeba na konec světa." Řekne a já mu svoje ruce propletu za krkem.

,,A když už budeme na konci světa, budu tě tam moct z něho shodit?" Zeptám se a zaculím se na něho.

,,Jen přes mojí mrtvolu." Odpoví a zamračí se na mě.

,,Tak to půjde snadno jestli pojedeme v tý otevřený rakvy." Povím a zahledím se mu do jeho čokoládových očí.

,,Co máš furt proti těm motorkám?" Zeptá se a přeměří si mě pohledem.

,,Řekla bych celý arzenál zbraní, ale to mám vlastně proti Hannah. Takže proti motorkám mám prostě svojí hlavu." Odpovím.

,,Navíc je ošklivá." Dodám.

,,Není důležitý co je z venku, záleží na tom co je uvnitř." Poví.

,,Já vím tohle přísloví platí o lidech, ale nejvíc o ledničkách." Řeknu a usměju se.

,,Ne tohle platí hlavně o motorkách." Poví.

,,To vůbec." Odpovím ihned.

,,Jo." Řekne.

,,Ne." Odpovím.

,,Jo."

,,Ne."

,,Jo." Zavrčí a víc stiskne moje boky.

,,Ne." Zavrčím nazpátky a on mě potom políbí.

,,Ale jo." Poví mezi polibky.

,,Ne." Zamumlám a jemně ho kousnu do rtu.

,,Docela bych se dneska ještě rád dostal na ten výlet." Poví a odtáhne se ode mě.

,,Tak to je nejvyšší čas vyrazit." Odpovím a obejdu ho, abych se mohla obout.

,,Počkej, počkej. Zas takhle rychle jsem to nemyslel. Na ten výlet přece, jen můžeme jet klidně zítra." Křikne zamnou a já se zasměju.

,,To ví, že jo." Zamumlám si sama pro sebe a obuju si svoje boty.

,,Tak počkej potřebuju ještě chcát." Řekne a já protočím očima.

,,Copak ty ho máš snad ještě na něco jinýho?" Zeptám se s úšklebkem na tváři a oblíknu si bundu z věšáku.

,,Na to si můžeš bez problému odpovědět i sama." Odpoví a zaculí se na mě, a poté odejde nahoru do patra.

-

Obrovskou rychlostí jsme jeli po dálnici a já proti své vůli si užívala, ten vítr ve vlasech. Cítila jsem, až divně volná. Jako, kdybych měla každou chvíli odletět. Což jsem teoreticky mohla, kdybych se Ashe pustila. Pravděpodobně bych potom nějakou vzdálenost uletěla bez potíží. Ale zas takový blázen nejsem, takže jsem se Ashley držela pevně jako klíště.

,,Tak tvoje první dojmy?" Zeptá se, když zaparkujeme na odlehlé lesní cestičce a sundá si helmu.

,,Není to, tak špatný." Odpovím po pravdě a opakuju stejný pohyby jako on při sundávání helmy.

,,Myslela jsem, že sis dělal srandu s tím, že mě vezmeš do lesa." Povím a rukou si prohrábnu vlasy.

,,Nejdřív ano, ale potom mi došlo, že znám skvělý místo, kde je klid." Odpoví a pokrčí rameny.

,,A náhodou je v lese co?" Zeptám se a ušklíbnu se na něho.

,,Náhody se přece dějí ne?" Odpoví a úšklebek mi opětuje.

,,Navíc, když to tady kousek projdeme, tak se ocitneme v jedný skvělý restauraci." Dodá a chytne mě za ruku a společně vkročíme do pro mě neznámého lesa.

,,Seš si jistej, že je to ten správný les?" Zeptám se po asi 20 minutách chůze, kdy si už chvilkově myslím, že jsme se ztratili a nejspíš nás, už nikdo nikdy nenajde.

,,Jsem." Odpoví nervně a dál se rozhlíží kolem.

,,Jdeme tudy." Dodá a projde kolem stromu.

,,Mám pocit, že tudy už jsme šli." Řeknu, ale bez dalších připomínek se vydám za ním.

,,Nemám radši zapnout GPS?" Zeptám se.

,,A signál v lese chceš vyvolat, jak vílo Zvonilko?" Odpoví a otočí se na mě.

,,Nevím Hejkale. Třeba si ho vycucám z prstu." Povím a povzdechnu si.

Ash prošel skrz neznámý keř a poté radostně vykřiknul.

,,Mám to!" Zakřičí a já proti své vůli se rozejdu jeho směrem.

,,Co jsme ti říkal? Já mám vždycky pravdu." Poví radostně a já protočím očima.

,,Teď ještě, aby měli otevřeno." Řeknu a rozejdu se směrem k restauraci.

,,Jasně, že jo." Odpoví a za chvíli se ocitne vedle mě.

,,Děláš si srandu, že jsme v restauraci, která je pomalu za rohem od studia?" Zeptám se a zamračím se na něho.

Ashley se na mě pouze zaculí a udělá pár kroků přede mě.

,,To jsme sem nemohli dojet na motorce?" Křiknu za ním, když je pár metrů přede mnou.

,,Ne nemohli." Odpoví a otevře dveře od restaurace a během toho z nich vyjde dívka a kluk.

Okamžitě se zastavím v pohybu a můj úsměv zmizí z tváře.

,,Hannah a Duke." Zavrčím naštvaně.

Zdárek lásky.

Chyběla jsem vám? Já vím, že jo. Taky vám určitě chybělo moje skvělý ukončování dílů.

Jinak nechala jsem si to všechno projít hlavou a nakonec neskončím. Lidi, co mi kopírují nápady už nebudu řešit, a kdyby přece jen, tak se jich maximálně zeptám od koho mají ten nápad. :) Zároveň bych vám chtěla moc poděkovat za minulé komentáře aka slohy ve kterých byla samá chvála. Jste fakt zlatíčka! ♥ ( týden mi trvalo než jsem se rozhodla odpovědět na ty komentáře, ale úspěšně jsem to zvládla)

BTW: V pátek jsem byla na Davidovi Guettovi ty kteří mě mají na snapchatu, tak to už samozřejmě ví. A musím říct, že to byl ten nejlepší koncert a klidně bych na něj šla znova. Jestli má někdo otázku, kolik stál lístek, tak není tak těžký si to najít. :)

BTW2: Fakt tu zprávu nahoře ohledně poslání dopisu neberte nějak ve zlém. Zkrátka jsem se na to chtěla pouze zeptat. :)

Mějte se krásně.

Mír s vámi miláčci.

Cruell.