,,Nedáme si druhý kolo?" Ozve se najednou hlas vedle mě.

Ušklíbnu se a ze srdce jako, kdyby mi spadl obrovský kámen. Vyhoupnu se na jeho podbříšek a můj úškleb se změní ihned na úsměv.

,,Já jsem jedině pro." Odpovím a zasměju se.

-

Sluneční paprsky mě lechtaly na tváři a donutili mě, tak nepříjemně se ošít a víc se zabořit do polštáře s vůní, která nebyla moje, ale něco nebo spíše někoho mi připomínala. I přesto, že jsem byla zabořená do polštáře, aby se ke mně žádný slunce nedostalo něco mě stále šimralo. Otevřela jsem oči, ale okamžitě je zase zavřela. Světlo mě nepříjemně bodalo do očí, až jsem si musela dát ruku před obličej, abych se uchránila. Chvilku mi trvalo než mi došlo proč nejsem ve svém pokoji. Jakmile jsem si, ale vzpomněla okamžitě mě polilo horko. To co mě šimralo, ale nebyli paprsky nýbrž vlasy, které patřili člověku ležící vedle mě, jehož ruka byla přehozená přes moje tělo.

Myslet si, že to byl pouze sen bylo, až směšné když vezmu v potaz co se stalo včera a jak moc reálné to bylo a ani ve snu bych neměla takovou 'fantazii.' Opatrně jsem ze sebe sundala Ashleyho ruku a vstala z postele. Musím přiznat, že byl vcelku roztomilý, když spal. Ze země jsem sebrala první triko, který mi přišlo pod ruku a po špičkách jsem přešla, až ke dveřím a pomalu je otevřela.

,,Snažíš se utéct?" Ozve se chraplavý hlas z postele a mě naskočí okamžitě husina.

Pomalu se na něho otočím a nahodím falešný úsměv.

,,Jasně, že ne. Jak tě to vůbec napadlo?" Odpovím a mávnu rukou.

Víc falešný by to být už nešlo? Proletí mi okamžitě hlavou. Ash si mě nedůvěřivě přejede pohledem a zastaví se na mém triku. Podívám se na něho také a přitom v duchu protočím očima. Samozřejmě proč si nevzít triko toho s kým jste se vyspali a poté se snažit utéct a říkat, že vlastně neutíkáte.

Naposled se na něho podívám a rychle odejdu do koupelny, kde se hned opřu o zeď.

,,Bože co jsem to zase provedla." Zamumlám a odrazím se od zdi a svléknu ze sebe jeho triko.

Vlezu do sprchy a pustím na sebe studenou vodu, abych se trochu probrala.

-

,,Za 10 minut se sejdeme v naší kavárně ok?" Povím do telefonu a nervózně přitom klepu nohou.

Od té doby, co jsem odešla z Ashleyho pokoje jsem ho zatím neviděla a za to jsem byla neskutečně ráda. Podívat se mu teď do tváře by pro mě bylo obtížnější než, kdy jindy.

,,Co se stalo?" Řekne a mě, tak probudí z myšlenek a otázek, který jsem měla v hlavě.

,,Neptej se a prostě tam buď za 10 minut." Odpovím a vytípnu hovor.

Obuju si tenisky a šáhnu po kabelce, ale zastaví mě něčí ruka.

,,Přece jen utíkáš." Poví a vezme mojí kabelku do své ruky.

,,Ashi. Mohl by si mi vrátit tu kabelku?" Zeptám se a svůj pohled mám stále na podlaze.

,,Nejdřív chci, ale vědět proč ode mě utíkáš."

,,Neutíkám od tebe."

,,To, že ti nestojím ani za pohled bych docela ještě ustál vzhledem k tomu, co se stalo včera. Ale to, že mi budeš lhát s tím jsem nepočítal." Řekne a mě tak donutí na chvíli se mu podívat do jeho zklamaných očí.

Nepříjemně mě bodne u srdce a já hned uhnu pohledem.

,,Mohl by si mi vrátit tu kabelku?" Zopakuju.

,,Když ti nestojím už ani za odpověď, tak fajn vezmi si jí." Odpoví a podá mi jí.

Převezmu si jí a s tichým 'díky' odcházím pryč z domu. Nejradši bych odešla i z jeho života a z Ameriky a někam se zahrabala a už nikdy nevylezla. To by, ale bylo moc lehké a zároveň čekatelné, že se někde 'skryju' a bude se užírat. Ale i přesto, co se včera stalo nelituju toho a nikdy toho litovat nebudu jen si musím pročistit hlavu a svěřit se s tím s někým, kdo by mi poradil anebo by mě aspoň vyslechl. A v tuhle chvíli byla v Americe pouze jedna osoba, který věřím a který řeknu úplně všechno co mě poslední dobou tíží.

Otevřela prosklené dveře od kavárny a zvonek nad nimi se rozezněl po místnosti. Pár pohledů se ke mně stočila, ale zase se poté začalo věnovat své práci. Očima jsem skenovala okolí a zároveň hledala člověka, který by tu na mě měl už čekat. Nemýlila jsem se seděla vzadu natočená k prosklenému oknu a dívala se ven.

Pomalu jsem se k ní vydala a posadila se naproti ní.

,,Tak povídej." Pokyne a dál se dívá ven.

,,Co přesně chceš slyšet?" Zvednu obočí a kabelku zavěsím na roh židle.

,,Všechno a neboj dneska mám dost času, abych si to vyslechla. Zároveň tě seřvala, utěšila a poté přišla na řešení." Poví a podívá se na mě.

Zhluboka jsem se nadechla a začala vyprávět. Nejdříve jsem začala s Hannah jak podvedla mého nejlepšího kamaráda a zjistila, že je těhotná. Že jsem nejspíš zamilovaná do Olivera, výletu do zábavního parku, až k tomu jak mi pověděl Ash, že je do mě zamilovaný a ukončila jsem to tím, že jsem se s ním vyspala a poté jsem byla zbabělá se mu vůbec podívat do očí.

Juliet mě celou dobu s vážnou tváři poslouchala a občas pokyvovala a zároveň nevěřícně kroutila hlavou. V sobě jsem měla, už druhý kafe ale i tak jsem byla unavená.

,,Takže mi chceš říct, že Ash se do tebe zamiloval, ale ty jsi nejspíš zamilovaná do Olivera? A to, to ještě nevíš jistě?" Zvedne obočí a podívá se na mě.

,,Přesně tak." Přikývnu a napiju se třetí kávy.

,,A Hannah je těhotná, ale to dítě není Olivera, ale někoho jiného." Odříká co jsem jí pověděla a já znovu kývnu na souhlas.

,,No kurva." Zamumlá.

,,Čekám kdy mě seřveš." Povím.

,,Potom mě utěšíš a zakončíš to tím, že najdeš správný řešení." Dodám.

,,Ani jedno neudělám, protože bych tě nejradši zabila. Všechny čtyři." Zavrčí.

,,Do čeho ses to zase zamotala Lottie." Zmučeně zasténá a rukou si prohrábne vlasy a opře se o opěradlo.

,,To bych taky ráda věděla." Zamumlám.

,,Miluješ ho?"

,,Koho?"

,,Ashe."

,,Ne." Odpovím prostě a podívám se na ní.

,,Cítíš k němu něco?"

,,Nevím." Řeknu po pravdě.

,,Nevíš?" Zopakuje.

,,Přesně, tak nevím jestli k němu něco cítím. Jsem příšerně zmatená a absolutně netuším, co mám dělat."

,,Víš Lottie za tohle si, ale můžeš sama. Do tohohle ses dostala vlastní hloupostí. A pokud k Ashovi vážně nic necítíš. Měla by si mu to říct, ať si nedělá planý naděje o tom, že by tě třeba dokázal přesvědčit o opaku. A jestli si vážně zamilovaná do Olivera, tak by si to měla začít řešit. Říct mu pravdu o Hannah a o všem než bude pozdě." Řekne a přitom se mi nepřestane dívat do očí.

,,Nechci nikomu ublížit. Ani Ashovi potom co mi tohle řekl. Nechci ublížit Oliverovi, protože vím, že Hannah vážně miluje. A nechci ublížit ani tomu dítěti, ačkoliv není Oliho. Nikdy nevíš jak to vezme Hannah a asi bych si nikdy neodpustila, kdyby díky mě někdo umřel, kor nenarozený dítě, který za nic nemůže. Který nemůže za to, že jeho máma je děvka, jenž zlomila srdce tomu, kdo jí miloval." Odpovím a párkrát zamrkám, abych zahnala slzy co se mi draly do očí.

,,Tak s tím ti doopravdy nepomůžu. Ráda bych, ale nemůžu a ani nechci. Tohle si musíš vyřešit sama a to poslední co bych chtěla je, abych se motala mezi něco takového. Každopádně to co si mi řekla je u mě v bezpečí a slibuju, že to nikomu neřeknu." Poví a vstane od stolku.

,,I tak ti děkuju, Jul." Řeknu.

Soucitně se na mě usměje a odejde pryč a mě tak nechá napospas mým myšlenkám a přemýšlení o tom jak tohle všechno vyřešit.