,,A ty budeš litovat toho, že jsi lhala Ashovi." Dořekne a ukončí, tak náš dvou minutový hovor. 

Telefon silněji sevřu v ruce a poté s ním mrsknu o zeď a sednu si na zem, rukou si projedu ve vlasech a zavřu oči. 

- 

Poprosím všechny, aby si přečetli ten dlouhý sloh na konci a napsali poté váš názor. Děkuji. 

- 

,,Charlottie?" Poví hlas kousek ode mě a poté ucítím na svých zádech teplý dotek. 

Neodpovím jen se k němu otočím zády, aby neviděl, že proti mé vůli mi začaly pomalu, ale jistě téct horké slzy. 

,,Jsi v pořádku?" Zeptá se a já nedobrovolně vzlyknu a v tu chvíli mě Ashley otočil k sobě a já si dala ruce automaticky před obličej, aby mě nemohl vidět. 

,,Lottie." Zamumlá a stáhne mě do jeho náruče. 

,,Připadám si hrozně slabě." Zabručím a odtáhnu se od něho, abych si mohla utřít slzy. 

,,Co se stalo." Poví a pohladí mě po mokré tváři. 

,,Hannah." Odpovím jednoduše. 

,,Co chtěla?" Zeptá se a nakloní hlavu na stranu. 

,,Jen mi řekla, ať se držím dál od Olivera a že se pokusí náš vztah zničit." Řeknu. 

Nechtěla jsem mu lhát, ale musela jsem. Bála jsem, že bych díky své blbosti ztratila dalšího člověka na kterým mi záleží. Vlastně to, co jsem mu řekla nebyla, až taková lež. Teoreticky to byla pravda, jen jsem vynechala jednu důležitou část a to byla, že jsem ho podvedla. 

,,Půjdeme si lehnout." Promluví a vezme mě do své náruče a odnáší mě pryč z mého pokoje. 

,,Moje postel je, ale tam." Ukážu na svůj pokoj, ale nebráním se. 

,,Já vím, ale dneska budeš spát semnou." Odpoví a položí mě do tmavých povlečeních, který vonělo jako on. 

,,Asi nemá cenu protestovat, takže se po dlouhé době přizpůsobím." Povím a zachumlám se do přikrývky. 

,,Lottie, se snad poprvé přizpůsobila to bude chtít zítra oslavit." Řekne a já se na něho zamračím. 

,,Dobře, dobře už mlčím." Poví a zvedne ruce na obranu, že se vzdává. 

,,To bych ti radila." Zabručím. 

,,Dobrou noc Charlottie." Šeptne a políbí mě na čelo. 

,,Dobrou Ashley." Zamumlám a zavřu oči, abych se teleportovala do své říše snů. 

- 

Paprsky slunce se prodraly skrz závěsy a mě, tak donutily otevřít moje ospalé oči. Na protest něco zabručím a přetočím se na druhý bok. Automaticky svraštím obočí, když mi dojde, že nejsem ve své ložnice a hlavně, že druhá půlka postele je prázdná a vůbec nevypadala, že by v ní někdo ležel. Rozespale odhodím deku na druhou půlku a vstanu z postele. Rukou si projedu ve svým ranních vlasech, který musely vypadat jisto jistě skvěle a vydám se do koupelny zkulturnit se. 

,,Dobrý ráno." Promluví nadšeně Ashley, když mě uvidí scházet ze schodů. 

,,I tobě." Odvětím a dojdu, až ke stolu, kde už byla připravená snídaně. 

,,Co slavíme?" Zeptám se a sednu si na volnou židli naproti němu. 

,,Nic jen jsem ti chtěl udělat hezká ráno." Odpoví a usměje se na mě. 

Nedůvěřivě si ho přejedu pohledem a poté se zakousnu do rohlíku s máslem. 

,,A taky máme dneska rozhovor." Řekne, jakoby nic a dál pokračuje ve své snídani. 

,,Cože?" Zakuckám se i hned. 

,,No. Nevadí to snad ne? Nebo snad ano?" Zeptá se a upije si ze svého hrníčku. 

,,Ne. Jen tě to nějak chytlo ne?" Odpovím. 

,,Ve skutečnosti víš, že docela jo? Baví mě sledovat jaký otázky jim pokládáš a jak na ně oni odpovídají. A vlastně díky tomu spolu nějak můžeme trávit čas." Řekne a vezme prázdné nádobí a odnese ho do kuchyně. 

,,Kdo jsou ti šťastlivci?" Zeptám se a napiju se své kávy. 

,,Je to tvoje oblíbená kapela." Odpoví a zaculí se na mě. 

Překvapivě otevřu pusu do velkého O a přejedu ho pohledem. 

,,Jak ty můžeš vědět jakou mám oblíbenou kapelu?" Zeptám se. 

,,Řekněme, že mám svoje zdroje." Odvětí a pokrčí přitom rameny. 

,,Tak mě nenapínej očekávám totiž, že máš ty zdroje špatný." Odpovím a usměju se na něho. 

,,To zjistíme, až na místě." Řekne a úsměv mi oplatí. 

O několik minut později. 

,,Nesnáším, když chci obejmout někoho úžasnýho a bouchnu se o zrcadlo." Prskne Ashley a já protočím očima. 

,,A já zas nenávidím, když si koupím sáček vzduchu a jsou v něm chipsy." Odpovím a pokrčím rameny. 

,,Fajn všechno máme můžeme vyrazit." Poví Ash a společně se vydáme před barák, kde mojí pozornost okamžitě upoutá ten obrovský krám. 

,,Co to proboha je?" Vykřiknu překvapeně. 

,,To je prosím Charlie." Odpoví a ukáže na ten krám. 

,,Děláš si prdel?" Otočím se na něho. 

,,Měl bych?" Odpoví. 

,,Nepojedu s tebou na tomhle!" Zvýším hlas a založím si ruce na prsou. 

,,Tak poběžíš?" Zeptá se a jízlivě se na mě usměje. 

,,Nebudu dárce orgánů." Prsknu. 

,,Je to jenom motorka." Protočí očima. 

,,Jenom? Tohle je otevřená rakev." Odpovím. 

,,Na motorce si už jela dokonce si měla jednu i v garáži, tak nedělej moresy a vlez na ní, abychom to stihli." Řekne. 

,,Stejně tomu obru nevěřím." Povím o pár minut později, co se ho držím a on v naprostým klidu nastartuje. 

,,Jo to si mi říkala i v posteli a jak se ti to líbilo." Odpoví a já ho okamžitě bouchnu do břicha. 

- 

,,Děláš si prdel!" Vykřiknu, když zaparkujeme a já uvidím tu onu kapelu. 

,,Trefil jsem se?" Zeptá se a já neschopna dál sleduju všechny chlapy. 

,,Proboha jasně, že jo." Křiknu nadšeně. 

,,Věděl jsem to." Protočí očima a vydáme se na za nimi. 

,,Můžeme začít?" Zeptám se hned, co se představíme. 

,,Jasně, že jo." Odpoví Matt a usměje se na mě. 

Lottie: Brade, tvůj bratr Matt je nyní zpěvák Three Days Grace. Není to pro tebe zvláštní? 

Brad: Bylo to určitě zvláštní, nahrávat s ním a psát s ním. Sice jsme spolu spolupracovali už minulosti, ale i tak. Prostě mezi námi byla při nahrávání ta 'chemie' a proto singl jako Painkiller je naprosto skvělý. 

Lottie: Individualita nového člena kapely může mít obrovský vliv na zvuk kapely, zejména zpěváka. Co si myslíš o tom, jak Human zní?  

Brad: Myslím si, že Matt je úžasný zpěvák a jeho hlas se za posledních pár let o hodně změnil a zlepšil. Dřív zpíval 'jemněji' a jinak, ale jelikož opravdu hodně trénoval, aby zněl více agresivněji, tak se mu to podařilo, což je hodně úžasné. A díky tomu zní Human skvěle. 

Lottie: Máte nějaké rituály či zvyky na turné, které neděláte v takovým množství jako doma? 

Matt: Rozhodně více pijeme. Snažíme se mít stejný rituál jako každý rok a to je pokusit se dostat ven a prostě vidět města. Posledních pár let sebou vozím své jízdní kolo. Zní to divně, ale je to další skvělý způsob jak prozkoumat města a přitom hodně zhubnout. Pro kapelu bude asi rituál, že v odpoledních hodinách, uděláme nějaké tiskovku, zvukovou zkoušku a pak asi hodinu před koncertem se dáme dohromady a ujišťujeme se, že je všechno v pohodě. 

Otázky, který jsem jim pokládala byly pro mě jedna radost. Přece jen málokdy se poštěstí vidět a mluvit se svou oblíbenou kapelu, natož s nimi vůbec udělat rozhovor. Proto jsem byla trochu skleslá, když jsme je opouštěli a společně s Ashem jeli domu na té otevřené rakvy. 

Ahojky! :)  

C-R-U-E-L-L-S- A-R-M-Y! ♥  

Upřímně dneska jsem šíleně náladová. Neberme v potaz, že jsem takováhle skoro vždycky. (typická ženská) ale spíš si připadám jak schizofrenik. A hlavně jsem taky taková smutná, což asi z toho psaní nebude zas tolik poznat, ale to je fuk.  

Prostě poslední dobou je to s mým psaním hodně zvláštní. Anebo spíše se SF. Nějak přestávám mít nápady, ať se snažím jak se snažím. Sice mám vymyšlený poslední 4 kapitoly, ale to je všechno. Vymyslet, jak na to navázat je snad nadlidský výkon nebo co.   

A vlastně k tomu, že mě nějak pomalu přestává bavit SF pomáhá to, že jsem objevila zase další příběh, kde slečna okopírovala určitou základní věc ze SF a vřele jí používá dál. To je prostě něco díky čemu mám náladu na bodu mrazu a nechci potom ani psát. (Snad mě někdo v tomhle bude chápat) Prostě nikdy si nezvyknu na to, že najdu příběhy, který jsou jako kopie FP anebo SF. Nevím jestli mám být za to ráda, že lidi používají můj nápad, mojí myšlenku. A vydávají jí za svojí a čtenáři, který potom neznají mojí tvorbu jim to vřele žerou a říkají, jak super nápad je napadl, přitom vlastně ani není jejich. Jako neříkám, aby jste přestali psát. Anebo spíše psát příběhy na podobné téma jako jsem napsala/ píšu já. Ale ocenila bych, kdyby jste aspoň řekli, že ten 'nápad' v určitých věcech není váš. Já vím tohle napsat bude dělat problém 80% z vás, ale i tak. Myslím, že to ani není vůbec těžký. Nebo se zkrátka bojíte, že kdyby jste se přiznali, že ta 'tvorba' není vaše čtenáři by to přestali číst? Nejspíš ano. Protože se najdou možná lidi, který zkrátka nebudou číst kopii, když si můžou přečíst originál. 

Díky tomuhle jsem na takovým tenkém 'ledě' kdy fakt zvažuju, že přestanu se psaním. Prostě svým způsobem na tohle vážně nemám. Nikdy na tohle mít nebudu.. Ale zároveň skončit nechci, kvůli CruellsArmy, která si radši přečte příběh ode mě než od někoho jiného. Nebo, protože jí moje tvorba baví. A taky hlavně, kvůli sobě. Už jenom proto, že je psaní můj útěk od reality a moje odreagování. + SF je rozepsané a skončit během rozepsaného příběhu. To není moje vlastnost. Takže buď bych to dopsala a potom skončila s tím, že bych Thanks Genes smazala. Anebo bych SF smazala rovnou a TG to samé. V hlavě mám šílený zmatek, takže nedokážu pomalu ani normálně myslet.   

Třeba, ale bude lepší skončit teď. Možná se díky mému konci objeví nový spisovatelé a budou lepší než já. (což bude dost lehké mě překonat)   

Pokud jste to dočetli až jsem, tak bych vás všechny chtěla poprosit o váš názor.   

Mějte se krásně.  

Mír..  

Cruell.