Přetočila jsem se v posteli a do něčeho tvrdého a teplého jsem narazila. Neochotně jsem otevřela oči a málem jsem vykřikla překvapením, když jsem uviděla osobu, co ležela v mé posteli. Počkat je tohle vůbec moje postel? Sedla jsem si a rozhlídla se kolem. Tohle není můj pokoj a už vůbec ne má postel. Zvednula jsem peřinu a zažila mini infarkt. 

,,Proč si sakra nic nepamatuju?" Zaskuhrám a rukou si projedu ve vlasech.

Díky mému rychlému vylezení z postele se mi zatemnilo před očima a já se už viděla na zemi. To se, ale nestalo něčí ruce se obmotali kolem mého pasu a drželi mě, abych nespadla. Neměla jsem dostatek odvahy otočit se. Proč taky sama jsem moc dobře věděla, kdo mě drží. Nikdo kromě nás dvou tady nebyl. Tedy aspoň doufám.

,,Máš nějaký rychlí reflexi nemyslíš?" Promluvím jako první.

,,Většinou, když vidím polonahý holky padat na zem, tak mi to nedá, abych je nezachránil." Odpoví a sundá svoje ruce z mého nahého pasu.

Nechala jsem si svojí poznámku na jeho větu pro sebe a rozeběhla se do svého pokoje, kde jsem si v rychlosti navlíkla legíny a tričko. Hned po dokončení mé ranní rutiny jsem se odhodlala sejít schody do kuchyně, kde už u plotny stál Ash v boxerkách a snažil se nespálit svoje mistrovské dílo.

,,Ty umíš vařit?" Neodpustím si poznámku a dojdu až k němu abych viděla, co vaří.

,,A co sis myslela, že žiju z pytlíkový stravy?" Poví a svůj pohled přesměruje na mě.

,,No spíš jsem si myslela a stále si to myslím, že chlapy vařit a péct neumí." 

,,Tak to vysvětluje, proč nevaříš a nepečeš." Odpoví a ušklíbne se.

Zamračím se na něho a bouchnu ho do ramene.

,,Musím se tě na něco zeptat." Povím a sednu si za bar.

,,Poslouchám."

,,Absolutně si nepamatuju včerejšek, takže by mě dost potěšilo, kdyby si mi řekl, že se mezi námi nic nestalo a to, že jsem se probudila ve tvé posteli byla jenom shoda náhod." Řeknu.

,,A chceš, abych ti lhal anebo řekl pravdu?" Otočí se na mě a zvedne obočí.

Na sucho polknu a nedám najevo, jak mě touhle odpovědí překvapil.

,,Radši tu pravdu i když ta lež zní taky lákavě." 

,,Fajn, takže jsme měli vážně divoký sex hned potom, co ses vysekala uprostřed obýváku a řekla si mi přesně cituji ,,si myslíš, že si igelitka, když máš dvě uši?" 

,,Až na ten divoký sex ti všechno věřím." Odpovím.

,,Sakra už jsem fakt čekal, že i ten sex mi uvěříš, ale myslím, že jednou ti bohatě stačil nebo ne?" Zeptá se a tajemně se usměje.

Zakoulím očima a tentokrát si svojí poznámku nenechám pro sebe.

,,Úchyle." Procedím skrz zuby.

,,Ale no tak zlato ty přece máš ráda, když ti někdo říká úchylný věci." Řekne.

,,Zas tolik si nevěř." Odpovím.

-

,,Voala palačinky jsou hotový." Pronese nadšeně Ash a položí přede mně palačinky.

,,Tohle jsou palačinky?" Zeptám se a zkřivím svůj obličej.

Ash zvedne svůj pohled od talíře a vražedně mě probodne pohledem.

,,No jako promiň, ale trochu to vypadá jako prostírání, co měla moje babička, když jsem byla malá."

,,Charlotte." Zavrčí naštvaně.

,,Ale fakt taky bylo takhle hnědý se žlutými kolečky a po stranách bylo černý neukradl si jí ho náhodou už ho, totiž dlouhou dobu hledá." Řeknu a otočím palačinku na druhou stranu.

,,Ještě slovo a vážně ti něco udělám." Probodne mě pohledem a vidličku s kouskem palačinky vloží do úst.

,,Asi půjdu zavolat babičce, že jsem to prostírání už našla." Odpovím a ušklíbnu se.

Zvednu se židle a pomalu se vydám do svého pokoje najednou uslyším vrzání židle a rychlé kroky. Otočím se a spatřím naštvaného Ashe, který jde do kuchyně popadne vařečku a míří si to ke mně.

,,Nejdeš udělat to, co si myslím." Povím se zděšeným hlasem.

,,Co přesně myslíš?" Zeptá se a ušklíbne se.

Nehodlám mu odpovědět a rozeběhnu se nahoru. Proběhla jsem kolem svého pokoje  a zamířila si to přímo do toho jeho v rychlosti jsem vlezla pod postel, přičemž jsem se stačila o ní ještě bouchnout. Ani jsem nedýchala, když jsem slyšela jeho kroky, které mířili přímo do jeho pokoje proč já blbá jsem za sebou nezavřela dveře.

,,Tak, kdepak si?" Zeptá se a projde kolem postele ke skříni.

Se zatajeným dechem jsem sledovala, jak se mě snaží najit. Na sekundu jsem se ohlídla za sebe a to byla chyba. Hned, co jsem vrátila svůj pohled ke skříni Ash nebyl k nalezení ani jeho kroky jsem nikde nezaslechla. 

V tu chvíli se něčí ruce dotkly mých kotníku a vytáhli mě z pod postele. Překvapeně jsem vykřikla a přetočila se na záda, abych pohlédla na Ashe, který měl na tváři potulný úsměv.

,,Jsem v hajzlu." Promluvím.

,,To teda jsi." Odpoví.

Vyskočím na nohy přeběhnu přes postel a rozeběhnu se zpátky do kuchyně. Na posledním schodu se kolem mého břicha obmotali jeho ruce a přitlačili mě zády ke zdi. Zhluboka jsem dýchala a snažila se, co nejdřív vzpamatovat z tohohle maratonu, kdy jsem se na chvilku přeměnila na Usain Bolta.

,,Nepokusíš se znovu utéct?" Zvedne obočí a podívá se mi do očí.

,,Nemá to cenu stejně mě chytíš a ven se mi běhat nechce." Odpovím.

,,Takže se necháš dobrovolně zmlátit?"

,,Nezmlátíš mě."

,,Jak si tím můžeš být, tak jistá?"

,,Zkrátka jsem a myslím, že se nemýlím anebo snad ano?" Povím a zahledím se do jeho hnědých očí.

Neodpověděl, jen se mi stále pohledem vpíjel do mých očí a zhluboka dýchal.

Pomalu se ke mně přiblížil až jsme se pomalu dotýkali nosy. Ale ta poslední hranice, co nás dělila už nechtěl překonat.  Ale ani já si nebyla jistá jestli tohle chci překonat. Oba dva jsme moc dobře tušili, že pokud jeden z nás udělá další krok a taky ten poslední nebude cesta zpátky. Věděla jsem, že tohle rozhodnutí zvažuje jako já. A taky mi došlo, že teď je řada na mě. Byla jsem to já, kdo by měl teoreticky udělat další krok a taky ten poslední a taky jsem ho udělala.

,,K čertu s hlídáním se." Zašeptám a přitisknu svoje rty na ty jeho.

Jeho jazyk se okamžitě probojuje do mých úst a rukama mě zvedne. Svoje nohy obmotám kolem jeho pasu. Položí mě na bar a sundá ze mě tričko. U něho jsem neměla ani co svlékat jediné, co měl na sobě byli boxerky ve kterých se už zračila velká boule. 

Rukou mi zmáčkl prso a já mu zavzdychala do úst.

,,Neruším?" Ozve se hlas za námi.

Byla to jako obrovská rána, co se teď projevila. Odtrhli jsme se od sebe a já seskočila z baru hledajíc svoje triko. Zrovna teď mi chyběla odvaha, abych zvedla zrak od země a podívala se tváří v tvář na toho, kdo nás vyrušil anebo mám spíš říct, kdo nás zachránil?