Otázka na začátek koho by jste radši viděli do budoucna za 'team' Lash (Lottie & Ash) nebo Loli (Lottie & Oli). Pište zase do komentářů. 

- 

Rozmlácená a s kocovinou jsem se vyhrabala z postele a opatrně jsem sešla po schodech do přízemí.  

,,Dobrý ráno!" pozdraví Ash, když mě uvidí a dál sleduje televizi. 

,,Shh!" zašeptám a okamžitě se chytnu za hlavu, když mi začne zvonit telefon z bundy. 

Svůj telefon jsem našla v postranní kapse a přijala hovor. 

,,Jak dlouho!" vykřikne hlas a já si díky tomu musím dát na pár centimetrů telefon od ucha. 

,,Cože?" zeptám se. 

,,Kdysi mi chtěla do prdele říct, že to dítě není moje!" křikne. 

,,Na tohle by ses spíš měl ptát Hannah ne?" zvednu překvapivě obočí. 

,,Nedělej ze sebe blbou a odpověz!" odpoví se zvýšením hlasem. 

,,Vážně nevím o čem to mluvíš." promluvím a sednu si na židli a díky tomu mám skvělý výhled jak na televizi, tak nechápavý Ashleyho výraz. 

,,Takže mi budeš lhát po telefonu?" zakřičí. 

,,Po telefonu je to snazší než do očí." pokrčím rameny a poté si přiložím dlaň před pusu. 

Měla bych tenhle sarkasmus omezit, ale po ránu to zkrátka nejde zastavit. 

,,Jasně proč ne? Vysmívej se mi po telefonu, že ano! Nedokážeš si ani představit jak se cítím." poví smutně do mobilu. 

,,To teda nedokážu, ale i tak musím dělat, že ano." zamumlám a od Ashe si vysloužím hnusný pohled i přes to, že neví o čem se bavím a hlavně s kým. 

,,Řekneš mi už konečně jak dlouho to víš?!" zeptá se znovu. 

,,Pár týdnu." odpovím. 

,,A to si mi celou tu dobu lhala?! Nemohla si mi to říct, už když jsem za tebou přišel s tím, že mi pověděla že jsem táta?" řekne a na druhé straně uslyším rozbití nějakého předmětu.  

,,Chtěla jsem ti to říct, jen jsem nevěděla jak a hlavně tohle není moje věc a já se zkrátka nechtěla mezi tohle plést. A vlastně počkat teď mi to tak došlo od koho to sakra víš!" vykřiknu překvapivě. 

,,No od tebe rozhodně ne a od Hannah taky ne." sykne. V hlavě se mi objevila vzpomínka na včerejší noc a toho jak jsem Ashovi všechno řekla. 

,,Myslel jsem, že si kamarádka!" prskne Oliver. 

,,Taky že jsem, ale kdybych ti to řekla já bylo by to ještě horší než, kdyby ti to pověděla Hannah." povím. 

,,Olivere soucítím s tebou, ale teď musím něco vyřešit." dodám a vytípnu hovor. 

Po tomhle mě bude ještě víc nesnášet než teď, ale to mi bylo jedno můj momentální problém seděl naproti mně a díval se na televizi. 

,,Ty hajzle!" vykřiknu a položím mobil na stůl vedle mě. 

,,Cože?" řekne nechápavě a otočí se na mě. 

,,Nedělej, že nevíš!" okřiknu ho a dojdu až k němu. 

,,Lottie já, ale vážně nevím o čem to mluvíš." poví a já vezmu do ruky skleničku, která ležela na konferenčním stolku a vyleju jí na něho. 

,,Už si vzpomínáš!" prsknu a skleničku vrátím na původní místo. 

Jeho usměvavý výraz vystřídal překvapený a v jeho očích problýskl hněv. Zvednul se z pohovky a tyčil se přede mnou.  

,,Jestli si myslíš, že mě zastrašíš svojí výškou, tak se docela dost pleteš!" bodnu ho prstem do hrudi a vraždím ho pohledem. 

,,To už jsem zjistil před pár dny." ušklíbne se a sundá si triko a utře si s ním mokrý obličej. 

,,A tímhle tím mě taky nezastrašíš a ani neodrovnáš." ukážu na jeho hruď a radši se podívám jinam. 

,,Můžeš mi už konečně říct, co jsem sakra udělal?!" zeptá se. 

,,Řekl si Oliverovi o tom, že Hannah ho podvedla?!" křiknu a založím si ruce na prsou. 

,,Jasně, že ne! Jak tě to mohlo napadnout?" zvedne překvapivě obočí. 

,,Protože mi teď volal a křičel na mě, jak dlouho už to vím!" zvýším hlas a pár kroků odstoupím dozadu, aby na mě náhodou nepoužil nějakou svojí moc ala 's tímhle tělem co mám se vyřeší a odpustí všechno.' 

,,Nic jsem mu neřekl jasný?! Určitě bych mu volal o půlnoci, abych mu to řekl! Vždyť ani nemám jeho číslo!" vykřikne a rukou si prohrábne mokré vlasy. 

,,Nikomu jinému jsem to neřekla!" odpovím, ale potom se zaseknu. 

,,Počkat." zamumlám a rozeběhnu se zpátky k telefonu a vytočím okamžitě to číslo. 

,,Ty mrcho!" zakřičím do telefonu hned co to zvedla. 

,,Aha?" ozve se nechápavě. 

,,Aha? To je všechno co k tomu řekneš?!" vykřiknu. 

,,Lottie asi sis spletla číslo." upozorní mě. 

,,Jediný v čem jsem se spletla bylo v tobě!" křiknu a začnu naštvaně dupat jednou nohou. 

,,Nevím o čem mluvíš." poví. 

,,Jasně najednou všichni nevíte o čem mluvím! Zkuste být někdy víc chápavější a míň blonďatější!" zvýším hlas. 

,,Jsi v pořádku?" zeptá se. 

,,Juliet jediný o co jsem tě prosila bylo, aby si to nikomu neřekla! A co uděláš ty to řekneš!" zaúpím.  

,,Charlie stále nevím o co jde." řekne. 

,,Fajn tak já ti to připomenu. Já a ty před pár dny v kavárně, už si vzpomínáš?" zeptám se. 

,,Jo vzpomínám a o co jde." odpoví. 

,,Teď mi volal Oliver a křičel na mě, protože to zjistil a jediný kdo to věděl jsi byla ty." povím. 

,,Vážně si myslíš, že bych mu to řekla?! Nemám ani jeho číslo a ani ho neznám." vykřikne. 

,,Nejdřív nikdo neví o čem mluvím a najednou zase všichni nemáte jeho číslo. Do prdele vy jste se snad domluvili!" řeknu a frustrovaně si zajedu rukou do vlasů. 

,,Nikomu jsem to neřekla.-" odpoví. 

,,Tedy kromě Andyho." dodá. 

,,No to si děláš prdel." vyjeknu a sednu si na židli, aby to se mnou neseklo. 

,,Omlouvám se! Tak trochu jsem se prokecla, když jsme spolu byli v posteli." řekne. 

,,Jestli místo sexu řešíte něčí problémy, tak váš vztah jde pěkně do háje!" křiknu. 

,,Ale dost pochybuju, že by to Andy řekl Oliverovi, když jsem mu dala jasný důraz ať to nikomu neříká." 

,,Asi jako já, když jsem to řekla tobě co?" ušklíbnu se a opřu se o opěradlo. 

,,Vážně se omlouvám!" poví. 

,,No aspoň jsme ušetřili Hannah práci." pokrčím rameny a Ash protočí očima. 

,,Bereš to nějak v klidu." promluví. 

,,Já vím a je to dost divný." odpovím. 

,, No radši počkej pár minut." dodám. 

,,Omlouvám se Lottie, hned jak přijde Andy, tak se ho zeptám a hned potom ho seřvu." poví. 

,,To je v pohodě stejně to už nepůjde vrátit zpátky Jul a měj se fajn práskačko zkombinovaná s mrchou." řeknu a ukončím hovor. 

,,Ani se ke mně nepřibližuj." upozorním ho, když ke mně pomalu kráčí. 

,,Já jsem, ale nic neudělal." namítne okamžitě. 

,,Pokud sis ještě nevšiml toho co mám mezi nohama, tak jsem ženská! A ještě k tomu všemu hodně naštvaná. Takže vždycky si najdu něco co si udělal anebo si to zkrátka vymyslím." odpovím a zamračím se na něho, když vyprskne smíchy a i tak ke mně přijde a stáhne mě do svého objetí. 

,,Je mi to líto." poví. 

,,Mně taky, nechci být mladá babička." zaskučím a on se začne znovu smát s výjimkou toho, že se k němu přidám.