Rachel

Pamatuju si, že bolel. Pohled na něj bolel.
Seděla v přeplněné třídě. Učitel vykládal cosi o integrálech a ona věděla, že by měla pozorně poslouchat, ale jediné pro co měla oči, byl on. Ležel na lavici, hlavu položenou přes složené ruce, oči pevně semknuté. Z nosu mu zvolna odkapávala krev.

„Tvůj nos," sebrala konečně odvahu a zlehka do něj šťouchla.
Z čela si odhrnul vlasy v barvě hořké čokolády a nevědomky si krev rozetřel po tváři. Sáhla do tašky pro papírové kapesníčky a jeden mu podala.
„Díky," pozvedl jeden z posmutnělých koutků a krev si otřel.
Zadívala se na nejlepší kamarádku Jessicu, která seděla přímo za Kylem a se zájmem celou situaci pozorovala. Z ničeho nic na ni vytřeštila oči a pokynula hlavou před sebe. Rachel se rychle otočila zpátky směrem k tabuli, ale učitel už stál přímo před ní.
„Věnujte se laskavě tabuli před sebou, slečno Borgensová. A vy si zajděte na ošetřovnu," pokynul hlavou ke Kylovi.

Becca

Tachometr ukazoval sotva 16 mil za hodinu. Za okny pofukoval vítr a v domech už se svítilo. Zaparkovala v důvěrně známé ulici. Vypnula motor a zhasla světla. Z přihrádky u spolujezdce vytáhla kšiltovku a narazila si ji na hlavu. Tichými kroky se přiblížila k domu. Rozhlédla se, ale zdálo se, že je v ulici sama. Přikrčená se doplížila až k oknu, které vedlo do rozsvíceného obývacího pokoje. Co následovalo, by nejraději ihned vymazala ze svého mozku. Zírala na své o dvacet let mladší a štíhlejší, blonďatější já, křičící na jejího někdejšího manžela. Becca se pro sebe škodolibě usmívala a pohrávala si se snubním prstenem. Alespoň do doby, než mu ta příliš ohebná, nádherná šereda nezačala jazykem prozkoumávat každý centimetr pusy. Pozorovala její pevný, v upnutých legínách se rýsující zadek a zastesklo se jí po dobách, kdy ze sebe nemohli spustit ruce.
Vchodové světlo se za hlasitého zvuku rozsvítilo a ona šokem ztuhla. Když se rozštěkal pes, utíkala už zpátky k autu, v ruce svírající klíčky od zapalování. Na ohlížení nezbýval čas.

Samuel

V baru bylo tenhle večer až příliš rušno. Na Isabel před sebou, nebo jak se ta holka před ním jmenovala, musel téměř křičet.
„Jedinej důvod, proč jsme tady, je rozmnožování. Žádným sociálním konstruktem, počínaje politikou, náboženstvím, feminismem, ani zasraným ekoaktivismem si nezajišťujeme důležitější místo v galaxii. Jediný, co tu je a vždycky bylo, je jen primitivní instinkt předat dál genetickej materiál. Je to vlastně dost smutný. Proto myslím, že nemá cenu mařit tady náš vzácnej čas tlacháním a je nejvyšší čas vyrazit k tobě na pokoj, co říkáš? Pomrkáváš po mně s kámoškou, která se nenápadně vytratila na záchod už minimálně hodinu zpátky a ne, že by mi to nelichotilo... Snažím se tu jen ušetřit čas nám oběma, když je očividný, že naše plány pro dnešní večer jsou totožné."

„Je tohle nějakej trik?" uculila se a dál mu zírala na rty. Hypnotizovala je celou dobu, co spolu mluvili.

„Vůbec ne, jen jsem upřímnej," pokrčil rameny a rozhlédl se po baru. Její kamarádka stále nebyla na dohled. „Nabídka je časově omezená," ušklíbl se a sáhnul po bundě, kterou měl pověšenou za barovou stoličku.

Dívku jako by jeho počínání vylekalo. Chytila ho za ruku a táhla ven z baru.

„Pěknej pokoj," poznamenal. Pohled věnoval skromné knihovničce. „Kingovo fanynka?" pokynul hlavou k To, které leželo rozečtené na nočním stolku.

„Mě na čtení moc neužije," řekla a začala si svlékat tričko. „Je spolubydlící. Chceš si ji vzít?"

„Ségra jich má plnou poličku," odfrkl si. Pár kroky došel k ní a chytil ji za ramínko podprsenky a zavrněl. „Kde jsme to přestali?"

***

Domem se nesly zvuky příprav nadcházejícího večera. Krájení zeleniny, cinkání skleniček a příborů. Tichý hovor.

Bylo díkůvzdání a Rachel pomáhala matce připravit slavnostní tabuli. Čtyři sady příborů, čtyři talíře a čtyři sklenice na víno, rudé látkové prostírání. Becca v kuchyni horko těžko do krocana cpala poslední zbytky nádivky. Rozezvonil se zvonek u dveří. Rachel využila chvilky, kdy se šla matka otevřít a upila z její sklenice na víno.

„Jsem doma," usmál se Sam zeširoka a zvedl květiny, které matce přivezl. Becca mu bez mrknutí oka zavřela před nosem. „Mami," naléhal a zabouchal na dveře. Becca otevřela, teď se pro změnu smála ona a syna přivítala objetím. Vzala mu tašku a dveře za ním s hlasitým bouchnutím zavřela.

Samův pohled se stočil k prostřenému stolu. „Ségra," pozdravil ji a pevně ji objal. Do ucha jí zasyčel: „Proč jsi jí dovolila pro něj prostřít?!"

„Já prostírala," pokrčila rameny.

Sam ji probodl pohledem. „On nepřijde."

„Já vím. Po jídle za ním jedu. Vyřídím mu, že ho pozdravuješ."

„Vyřiď mu, ať chcípne," zamračil se a sesunul se na židli. Nalil si sklenici vína a zhluboka se napil.

Becca zanedlouho podávala jídlo. Krocan voněl celým domem, hovor přerušovalo jen skřípání příborů o talíře.

„Říkám jen, že Keanu je hezčí než Ryan Gosling," dohadovala se Rachel.

„A já ti zas říkám-"

„Vydávají mi knihu!" vyhrkl Sam a těkal pohledem mezi těma dvěma.

„To je výborný, zlato," hrnula se syna obejmout. „Takový úspěch musíme oslavit," dolila jim oběma sklenice. „Které nakladatelství?"

„Scribner. Poslal jsem to tam pod falešným jménem. Nechtěl jsem..."

„Aby řešili, čí jsi syn, ale jak dobrá kniha je," usmála se na něj. „Fikaný."

„Ti ale vydávají Kinga," namítla Rachel.

„Rachel žárlí," zasmál se. „To je přesně ten důvod, proč jsem to tam posílal. Naštvu Rach. Nešlo mi přece vůbec o to, že vydávají Hemingwaye, Fitzgeralda, zasranýho Boba Dylana. Nevěděl jsem, že máš Scribnera zabranýho," napil se ze sklenice, zatímco z ní nespouštěl oči.

„Nežárlím," zamumlala. „A jasně že nemám," založila si ruce na hrudi.

„Měla bys mít z bratra radost. Je to velká událost, o tomhle se přece dělají svátky. Mně vydali první román nevím, ve dvaadvaceti, třiadvaceti?" zasnila se na chvíli. „Tak na Jen zdravím a další skvělé knihy, které budou následovat," pozvedla sklenici, hrdostí naplněné srdce.

Sam se zarazil v polovině přípitku. „Není to Jen zdravím."

„Změnili tomu v redakci jméno?"

„Je to jiná kniha," zadíval se do klína. „Napsal jsem ji během léta," ztišil hlas.

„Ale co Jen zdravím? Nechala jsem na ní kus práce..." namítala Becca a na syna nechápavě koukala. „Myslela jsem, že se ti líbila."

„Líbila," vyhnul se matčině pohledu. „Jen ji nechávám na chvíli uležet."

„Gratuluju," ušklíbla se na bratra škodolibě Rachel a pozvedla sklenici brusinkového džusu.

O hodinu později seděla v mámině autě, okýnka i přes zimu venku stažená a šlukovala ze skleněné dýmky. Zaklonila hlavu a z úst ji vyšel dým, který pokryl většinu přední části auta. Se skelnýma očima se usmála na svůj odraz v zrcátku a vyrazila k domu. Chytila stříbrné klepadlo a párkrát jím uhodila o dveře.

„Tati," objala jej ve dveřích a šla si sednout ke stolu, kde už vysedávala Melissa a usmívala se na ní tím svým přiblblým umělohmotným úsměvem.

„Jak to šlo doma?" zadíval se na ni mezi sousty.

„V pohodě, Samovi vydávají knihu."

Otci se po obličeji rozlil široký úsměv. „Opravdu? To jsou skvělé zprávy."

„Vždycky mi to přišlo divné, že vás matka nutí psát si deník, ale evidentně to nese své ovoce" poznamenala Melissa a dál se nimrala v jídle.

„Co je na tom divné?"

Eric sjel Rachel pohledem. Melissa k němu vyslala prosebný pohled.

„Jen mi to přišlo vždycky zvláštní. Nutit vás, místo abyste si mohli psaní vybrat sami."

„Nikdy nás k tomu nenutila," odsekla a dál jedla.

„Jinak bys musela pracovat."

„Dává nám peníze, abysme se místo posraný práce v mekáči mohli soustředit na psaní," vyjela na ni.

„Tak dost," ozval se Eric. „Jdeme."

„Jsi zhulená?" ptala se nechápavě Melissa.

Eric s Rachel se zvedli od stolu a šli si promluvit do kuchyně. „Co to mělo být?!"

„Takhle o mámě ta pipina mluvit nebude. Mluví o ní, jak kdyby nebyla kdovíjak divná."

„Není pipina. To, že dělá jógu z ní pipinu nedělá."

„To, že vlastní ezoterický studio ale jo."

„Dost, dost," dodal odevzdaně. „Vážně Samovi vydávají knihu?"

„Aspoň tak nám to řekl," pokrčila rameny.

Eric se usmál. Smích ale nahradil smutek. „Už přes rok jsem s ním nemluvil."

Pohladila ho po paži. „Já vím, tati. Mám ti vyřídit pozdravy."

„Sice ti to vůbec nevěřím, ale jsi hodná, že to říkáš," usmál se na ni. „Ale zhulená jsi, viď?"

„Jinak bych to celý nesnědla," ušklíbla se.

„Tráva a nic jinýho, jasný?" Jeho hlas i výraz v obličeji zvážněl.

„Neměj strach, tati."

„Mám. To je moje práce."