Uprostřed noci mě vzbudil nějaký hlas. Ospale jsem rozlepil oči a všiml si El, jak se převrací z jedné strany na druhou. Do toho mumlala něco nesrozumitelného a házela kolem sebe rukama.
„Ne..n...n-ne."
Pomalu jsem začínal rozumět jejím slovům. Posadil jsem se na kraj její postele a shlížel na ni. Když sebou trhla, nedalo mi to a jemně jsem ji chytil za zápěstí, aby si ještě neublížila. V ten moment ale zprudka otevřela oči a posadila se, takže se její tvář objevila blízko té mé.
Překvapeně jsme si oba koukali do očí toho druhého, až je nakonec El stydlivě sklopila. Její tvář zčervenala a mě to, nevím z jakého důvodu, vykouzlilo mírný úsměv.
El se trochu posunu dál na posteli a já následoval jejího příkladu. Chvíli jsme tam jen ta seděli dokud ke mě El zase nevzhlédla.
„ Co se stalo?"
Všechno jsem ji poctivě převyprávěl, (s vynechanými pasážemi o mě😇) takže jsme, na její posteli, proseděli dvě hodiny. El po mém vyprávění jen seděla a vstřebávala vše co jsem na ni vysypal.
„Takže je ten chlap ve vězení?"
„Jo"
„A jeho bratr."
„Ten tvrdí že o tom nic nevěděl a myslel si, že se jeho bratr snaží najít svou snoubenku."
„Cože!...Snoubenku?... NO fuj!?"
Upřímně jsem se jejímu vyjádření zasmál a když jsem postřehl, že se taky usmála, měl jsem radost. Najednou do pokoje vešla má matka a zarazila se mezi dveřmi. Chvíli si nás oba prohlížela a pak s úsměvem opustila pokoj. Oba jsem se začali znovu smát.
„Tohle bude ještě zajímavé."
Okomentoval jsem nastalou situaci a El mě pohledem popohnala abych to vysvětlil.
„No matka si teď nejspíš bude myslet že se mi líbíš."
„A já se ti nelíbím?"
„Ne."
Pronesl jsem váhavě a El posmutněle sklopila hlavu.
„Takže podle tebe jsem ošklivá?"
Popotáhla nosem a já rychle začal rozhazovat rukama.
„Samozřejmě že si hezká...."
„A co je na mě hezkého?"
Popotahovala dál.
„Tvůj obličej je hezký... máš krásné oči i úsměv... jsi vtipná a odvážná. No a..."
„Takže se ti líbím."
Pronesla zaskočeně a já její tón nevědomky napodobil.
„No vlastně jo."
Když jsem si uvědomil co jsem řekl vykulil jsem oči a zaskočeně na ni zíral. El se k mému překvapení začala smát.
„Neboj nemusíš si mě hned brát. Navíc by to ani nešlo, za necelí rok zmizím a kdo ví kdy se vrátím. A stejně si myslím, že kdyby se táta dozvěděl, že jsem se tu vdala tak najde způsob jak se sem dostat a přepsal by celé dějiny."
Začala se smát. A já ji zaraženě pozoroval. Ale jakmile si všimla mého výrazu začala se smát ještě víc. To mě trochu naštvalo a já se rychle postavil, přeci jen jsem Pán tohohle panství a nenechám si líbit, aby se mi nějaká holka smála do tváře. El se přestala smát a nechápavě a trochu vyděšeně na mě vzhlížela. Z výšky jsem se na ni mračil a i když mi to bylo líto, nenechal jsem se urážet.
„Tak ty se mi budeš vysmívat!"
Řekl jsem možná až moc tvrdě a El sebou jen mírně trhla ale jinak na sobě nedal nic znát.
„Promiň nechtěla jsem tě urazit, ale kdyby ses vyděl taky by ses smál."
Usmála se na mě znova a to mě naštvalo.
„No dovol! Takže jsem ti k smíchu!?!"
„Viléme já to tak nemyslela."
Postavila se naproti mě a chytila mě za rukáv, který jsem jí hned vytrhl z ruky a měl se k odchodu.
„Ty mi nic neodpovíš8 drobným tělem do mého. Vztekle ke mě zvedla hlavu.
„Co je!"
Vyštěkla a já jsem si najednou připadal strašně malinký.
„Ty bys byla raději mrtvá?"

Eliška
Zeptal se mě překvapeně a i když jsem v sobě měla dušičku o velikosti jednoho tiktaku odpověděla jsem pohrdavě.
„To ty tady na mě křičíš že si moc dovoluji. Ale já za to nemůžu. Byla jsem vychovaná jinak tak pochop, že se ze dne na den nezměním."
Vilém mě konečně pustil, ale neodstoupil a dál na mě hleděl z výšky. Jak jsem teď nesnášela náš výškoví rozdíl. I když nebyl velký, já si připadala strašně v nevýhodě.
Jednu ruku zvedl a zastrčil mi pramen vlasů co se mi uvolnil, když jsem tak rychle vstala.
„Promiň nechtěl jsem na tebe křičet.... Někdy mi nedochází, že nejsi odtud.... Chtěl bych ti rozumět....Vysvětlíš mi jak to ve tvé době chodí."
Mezi myšlenkami, že při vysvětlovaní mé doby, umřu na stáří jsem pomyslela, že by to nebylo od věci.
,Třeba pak bude klidnější a chápavější.'
„Tak si sedneme, tohle bude na dlouho."
Poprosila jsem ho a oba jsme si sedli spět na postel. On se opřel o čelo postele a já si sedla tak doprostřed do tureckého sedu a na nohy jsem si dala velký polštář tak, že jsem si o něj opřela bradu a na chvíli se zamyslela. Vilém mě mlčky pozoroval a tak jsem začala.