Viléma jsem neviděla celý zbytek dne i ten následující. U večeře jsem se od vévodkyně dozvěděla že je celé dva dny zavřený ve své pracovně a nic nejedl. Poprosila mě abych mu něco zanesla, že prý od služebnictva si nic nevzal a když mu odnesla jídlo ona, tak ho sice přijal, ale nesnědl. Slíbila jsem jí to a tak jsem po večeři zašla do kuchyně kde mi ochotně připravili dostatek jídla. 

Nervózně jsem nesla tác s jídlem a podle popisu jsem našla Vilémovu pracovnu. Po krátkém nádechu jsem na dveře zaklepala.

„ Je otevřeno."

Ozvalo se za dveřmi a tak jsem je loktem otevřela. Vilém seděl za stolem který byl obložený spoustou papírů a knih. Nezvedl ke mě zrak a dál se věnoval papírům a tak jsem tác položila na stolek vedle dveří.

 „ Říkal jsem matce ať mi nic neposílá můžete to opět odnést."

Pořád se na mě nepodíval a tak jsem mu se založenýma rukama a úsměvem na tváři odpověděla.

„ Bohužel jsem slíbila vaší matce že vám to jídlo donesu a dohlédnu že něco sníte a já své sliby plním."

Konečně ke mě zvedl pohled a zatvářil se dost překvapeně. S povzdechem nakonec odložil knihu co zrovna držel a zvedl se od stolu. Obešel stůl a přešel ke mě. Podala jsem mu s úsměvem kousek masa a on ho s úsměvem přijal. Ustoupila jsem aby se mohl v klidu najíst a došla k oknu. To jsem rychle otevřela  nechala do místnosti proudit čerství vzduch. Přeci jen za ty dva dny tu byl vzduch poměrně vydýchaný. Když už mi naskočila husí kůže od zimy okno jsem opět zavřela, přešla ke krbu a přiložila dvě polínka. Vilém mezi tím dojedl a já se na něj opět usmála.

Stála jsem zrovna u stolu a tak jsem pozvedla jeden z papírů. Byl popsaný různými zprávami  o množství zásob a tak dále. 

  „ Ty umíš číst?"

Podivil se Vilém.

„  V naší době se učí číst, psát a spoustu dalších věcí všichni lidé ať už chudí nebo bohatí."

Odpověděla jsem a on jen nevěřícně koukal.

  „ Jestli chceš mohla bych ti pomoci. Vypadá to že toho máš ještě hodně."

  „ Kdyby tě to neobtěžovalo byl bych rád. "

Ani jsem si neuvědomila že si tykáme, ale líbilo se mi to. Posbírala jsem pár knih a papírů a usadila se na podlaze. Vilém mě chvíli pozoroval a pak se posadil za stůl. Mlčky jsme oba pracovali a já se ještě párkrát zvedla pro další papíry a knihy do kterých jsem vše přepisovala. 

Po dvou nebo třech hodinách se nám povedlo vše úspěšně prohlédnou, roztřídit a zapsat. Vilém se opřel na opěradlech křesla ve kterém seděl a se zavřenýma očima zaklonil hlavu. Asi toho měl po dvou dnech dost.  I já byla dost unavená jelikož už muselo být něco okolo desáté a já dnes vstávala se svítáním.Opřela jsem si bradu o kolena co jsem si přitáhla k hrudi a zavřela oči. Místností se ozývalo jen praskání ohně a naše dýchání.

Otevřela jsem oči a střetla se s Vilémovým pohledem. Hned jsem pohled sklopila a mnula si látku sukně.