„Tome máš ty úkoly víš že se máma bude zlobit."
„Jasně ségra neboj."
„Tvé nervy bych chtěla mít."
Zavolala jsem na svého bráchu a ten seběhl z patra rovnou ke stolu kde si ukradl jedno jablko.
„Kde je vůbec táta?"
„Jel pro mamku, ujel jí autobus. Nemáme na ně prý s večeří čekat. Tak se pojď najest, dodělala jsem ty lívance."
„Tos nemohla říct dřív....... Teď jsem dojedk jablko."
„Ne nemohla."
Vyplázla jsem na něj jazyk a on mi to oplatil. Najednou někdo zazvonil.
„To bude Kuba slíbil jsem mu že mu pomůžu s matikou."
Otočil se na mě brácha, zatímco se ládoval lívancema. To byl signál pro mě, abych šla otevřít dveře. Za dveřmi stál opravdu Kuba. Pozvala jsem ho dál a on se kolem mě protáhl do domu. Ještě jsem se rozhlídla a se špatným pocitem, že mě někdo sleduje jsem za sebou zavřela a pro jistotu i zamkla. Kluci se po tom co Tom dojedl odebrali nahoru, do Tomova pokoje a já si sedla v obýváku na sedačku. Pustila jsem si televizi a zrovna hráli noc na Karlštejně, tak jsem se dívala. Zrovna jeli titulky když se kluci loučili u vchodových dveří. Táta s mámou dojeli pozdě v noci, ale to už jsem spala.

„Ségra vstávej, je tu nějakej strejda Karel a máma chce abys šla dolů."
Křičel na mě Tom ode dveří a já na něj s mručením hodila polštář.
„Jak chceš."
Zahihňal se Tom a skočil mi do postele a doslova a do písmene mě z ní vystrkal. Nechápaně  a zároveň naštvaně jsem na něj ze země koukala, zatímco on se mi rozvaloval po peřině. S rukama v bok jsem se postavila a trhla s peřinou, takže teď se válel na zemi i Tom. Následně jsme po sobě házeli polštáře.
Ve dveřích se objevil táta s kroucením hlavy se po nás díval.
„Strejda je tady tak ho snad normálně přivítáte."
Oba jsme se na sebe s Tomem usmáli, protáhli se kolem táty a letěli ze schodů do obýváku. Na sedačce seděla máma a zády k nám na křesle seděl muž s krátkými hnědými vlasy a kárované košili.
Otočil se na nás a já v něm poznala strejdu Karla, bratra mé mamky, který mi před dvanácti lety četl řecké báje a pověsti.
„Strejda Karel!!!!"
Vypískla jsem, oběhla jsem křeslo, ze kterého strejda vstal a skočila strejdovi do náruče, takže jsme oba skončili opět v křesle. Strejda se se mnou smál a máma mě za strejdou kárala pohledem.
„Co je?"
Nahodila jsem psí kukuč a narovnala se na strejdově kolenou.
„Když pominu to že jsi mi právě skolila bratra, tak na sobě máš pyžamo. Copak takhle se vítá návštěva?"
Vytáhla máma obočí a já si prohlídla svoje oblečení. No žádný zázrak to nebyl.  Dlouhé bílé podkolenky, černé volné kraťasy a bílé vytahané tyčko s potiskem nějakého hradu. Nevině jsem pokrčila rameny, vyskočila jsem na nohy a odběhla jsem do svého pokoje. Tam jsem se převlékla do černých legín, a modrého dlouhého trička s rukávy. Nikdy jsem neřešila co si oblékám, pokud to nebylo děravé, nebo špinavé.
Dole už si všichni povídali, jen brácha byl troch nervózní. Přece jen si strejdu nepamatoval, tehdy mu byli čerstvě dva. Sedla jsem si vedle něj a povzbudivě jsem se na něj usmála. Oba jsme poslouchali jak nás naši rodiče „pomlouvají" a strejda se u toho  směje, jako odplatu jsme mu s Tomem práskli i trapasy našich rodičů a to u strejdy vyvolalo ještě větší záchvat smíchu. Potom jsme se dozvěděli že strejda celých těch dvanáct let pracoval s nějakým mužem a společně hodně cestovali. Vyprávěl i různé historky které jsem občas nepochopila, ale i tak byli zábavné.
Navečer jsme se rozhodli že uděláme táborák v nedalekém lesíku. Následující hodinu jsme hledali tenké deky, aby jsme si tam měli na co sednout a táta s Tomem odjeli koupit špekáčky. Všechno jsme tam nanosili a já s sebou vzala i kytaru. Dlouho jsme tam seděli a povídali si, táta mě překecal abych začala hrát a tak jsme zpívali všechny známé české písničky. Zakončili jsme to až když mě začali bolet prsty, což bylo za dvě hodiny. Dál jsme tam ale seděli a povídali si.

Doufám že se příběh bude líbit. Sice se zatím nacházíme v přítomnosti, ale to se brzy změní, každý příběh musí mít začátek, prostředek a konec. A budu neskutečně ráda za jakékoli komenty.