,Dobře plán mám, teď ho jen provést'
Povzdechla jsem si a doufala, že to ti dole neslyšeli. Ze zdi jsem si vzala ten menší meč-dýku a ze spolku prázdnou vázu. Potichu jako myš jsem se připlížila k tomu mladšímu. Oba se věnovali ženě na zemi a tak si mě nevšimli. V tichosti jsem sešla schody a na posledních dvou jsem vyskočila a vší silou jsem tomu mladšímu rozbila vázu o hlavu. ,Tak jeden je ze hry.' Proletělo mi hlavou když se dotyčný sesunul k zemi. Všichni ostatní co byli při vědomí na mě zírali. ,Pan Blbec', jak jsem se mu rozhodla říkat odhodil dítě k matce a vytáhl si od opasku meč.
,Asi jsem se měla přesvědčit jestli nemá zbraň.'
,Ne ty blbko teď by ses měla přesvědčit jak s ní umí!'
Začala jsem se v duchu zase hádat a mezitím se Pan Blbec dostal až ke mě. Máchl svou zbraní směrem k mojí hlavě a já se rychle sehnula. Z podřepu jsem se rychle zvedla a s tím vymrštila pravou ruku, která přistála na jeho bradě. Sice se kousek odtáhl, ale nevypadal že by mu to dvakrát ublížilo.  Natáhl proti mě opět svou zbraň a já ji rychle odstrčila pomocí dýky. Zaútočil na mě ještě pár výpady, které jsem naštěstí odrazila, ale postupně jsem zjišťovala že svou zbraň ovládá docela dobře. Chvíli jsme se takhle navzájem ,mydlili' až jsme se zasekli v pozici kdy jsme se přetlačovali. K mojí velké smůle ale taky vytáhl dýku a máchl s ní ke mě. Naštěstí se mi povedlo vyhnout dýce. Ale přestala jsem dávat pozor na jeho meč a ten prosvištěl vzduchem. Zasáhl mě na rameni a košile v těch místech se mi začala zbarvovat do ruda. Naštvaně jsem se na něj zamračila a rozhlédla se kolem a všimla si že ta žena i s dítětem zmizela. ,Alespoň někdo je v pořádku.' Oddechla jsem si a dál se věnovala svému soupeři.
Najednou se na chodbách okolo ozývat spousta zvuků a za chvíli jsme byli skoro ze všech chodeb, které sem vedly, obklíčeni stráží. Jediná chodba která byla volná byla ta u které jsem stála já a vedly po ní schody dolů.
Pan Blbec se zuřivě rozhlížel po únikové cestě a pak se jednoduše rozběhl ke mě a srazil mě ze schodů. Poslední pohyb který jsem zaznamenala, než jsem ztratila pevnou půdu pod nohama, bylo to že Vilém a Petr protlačili před ostatní muže a pak jen sledovali jak padám.
,A že to byl sakra tvrdý pád.'
Jelikož jsem stala ke schodům zády nestihla jsem se pořádně otočit abych pád zbrzdila rukama. Místo ale na záda jsem proto dopadla na bok a cítila jak tvrdý a bolestivý náraz může být na rameno. O chvíli později jsem dopadla (o pár schodů níž) na břicho a pak si pamatuji něčí nohu jak do mě kopla a já se skutálela ještě níž a bouchla se do hlavy, což určitě mělo za příčinu to že jsem ztratila vědomí.

Vilém
V klidu jsem se dnes večer odebral do svého pokoje a věřil že tohle bude jedna s nudně stejných a poklidných nocí jako už tolikrát na tomhle panství. Škoda že jsem se tak mýlil.
Už jsem skoro spal když do mého pokoje vběhl Petr.
„Viléme něco se děje. Někdo tu ohrožuje pravděpodobně El, nebo jinou ženu, nevím."
Zdál se být nervózní, ale v okamžiku kdy zaznělo jméno mé návštěvy okamžitě jsem stál u dveří. Mířili jsme chodbami stejným směrem jako spousta mých mužů. Zastavili jsme u chumlu mužů v místech kde se potkávaly čtyři cesty a začali jsme se protlačovat do předu před muže. Ti když zjistili kdo se tu protlačuje okamžitě nám šli z cesty. Jako první jsem zahlédl nehybného muže na zemi, po chvíli se můj pohled stočil k dvojici u schodů. Okamžitě jsem poznal toho rytíře co nám tu měl pomoci s lapky a vedle něj, blíže ke schodům, stála El.
,To je poprvé co ji oslovuji jménem. Třebaže jen v myšlenkách.'
Uvědomil jsem si, ale tohle mé uvědomění byl jeden velký omyl. Když jsem přestal dávat pozor tak se rytíř rozběhl k El a vrazil do ní tak že přepadla dolů rovnou na schody. A aby toho nebylo málo když ten rytíř sbíhal stejné schody, aby se mu podařilo utéct, tak do El ještě kopl a ona se v důsledku dalšího pádu bouchla do hlavy. V ten moment jsem začal vidět rudě. Popadl jsem od jednoho z mých mužů meč a rozběhl se za rytířem. Předtím jsem ještě rozkázal Petrovi aby se postaral o El. Sám jsem se rozběhl jiným směrem abych tomu rytíři nadběhl a podle zvuků a rozkazů které Petr v rychlosti rozdal, jsem poznal že někteří muži běží za mnou.
Dostihl jsem ho až na nádvoří a tam jsem se mu postavil čelem. Mí muži nás obestoupili tak, že neměl kam utéct. Zuřivě jsem v ruce drtil jílec meče a když jsme začali bojovat trvalo jen pár chvil, než jsem ho připravil o jeho zbraň a srazil ho na kolena. Zhluboka jsem dýchal abych se uklidnil a pak se k němu otočil a chtěl jsem odejít zjisti jak na tom El je. Ovšem v mém odchodu my zabránila slova toho rytíře.
„Doufám jen že jste si to s tou děvkou pěkně užil, protože doufám že se už neprobere."
Rychlými kroky jsem se k němu vrátil a z vrchu jsem mu dal takovou ránu pěstí až se svalil na zem a skončil v blátě. Naštvaně, i když s mírným pocitem za dostiučinění, jsem opustil nádvoří a rychle vyhledal Petra. Našel jsem ho před pokojem El.
"Je u ní vaše matka společně s Marií a už jsem poslal pro bylinkářku."
Děkovně jsem mu stiskl rameno a ustoupil z cesty služebné která nesla vodu a spoustu bílého plátna. Bezmocně jsem se posadil na lavici co se nacházela na chodbě.
Celý zbytek večera jsem strávil na chodbě a poslouchal jak v pokoji pořad někdo pobíhá. Občas ještě přišla nebo vyšla nějaká služebná až tam nakonec zůstala jen moje matka společně s Marie.