Balancovala s tácem v jedné ruce, druhou se snažíce otevřít dveře do podzemní jeskyně. Jenže talíř a krabičky po chvíly začaly na tácu nebezpečně sjíždět ke straně a Rey měla co dělat, aby je zachytila předtím, než stačily spadnout. Stiskla rty, nespokojená sama se sebou, a zaměřila svou pozornost na Sílu. Prosvětlila svou mysl paprskem klidu a využila maličký úponek Síly k otevření dveří. Prosmýkla se úzkou mezerou dovnitř a pak stejným způsobem za sebou i zavřela. 

Jeskyní prostupovala slabá záře fialových krystalů, mohla by však být úplná tma a Rey by stejně bezpečně sešla po schodech dolů. Cestu sem už podstoupila tolikrát, že ani zábradlí po straně nebylo potřeba, Reyina chodidla po paměti nacházela stupínky pod sebou. Pohledem rychle zkontrolovala věci na tácu, pak už ale svižně sestoupila dolů a pokračovala k převisu. 

Její zranění se za posledních pár dní již téměr zhojilo. Nyní ani nebylo potřeba Síly k potlačení bolesti, Rey ji už skoro nepociťovala. To však neznamenalo, že se vše vrátilo k zaběhnutým kolejím, pokud se to tedy tak dalo nazvat. Musela se nyní mnohem více času vyskytovat nahoře, na základně, protože Poe, jemuž jeho nová role vrátila trochu ztracené sebedůvěry zpět, začínal pomalu připravovat úder. A Rey s Finnem byli častými účastníky debat s ním, jak to vlastně provést.

Sem dolů se tedy Rey dostávala pouze zběžně, nepříliš pravidelně. Její komunikace s Benem byla obyčejně pouze zběžná, omezená na několik frází. Jenže si sama nebyla jistá, jestli to bylo způsobené tak nedostatkem jejího času, nebo tím, co se mezi nimi stalo. 

Nezapomínala na to. Usínala a budila se se vzpomínkou na jeho objetí. Občas však její myslí probleskla obava. Obava, jestli je možné, aby to samé cítil i on.

Prosmýkla se za skalní převis, s tácem nebezpečně nakloněným na stranu, a pohlédla do odděleného jeskynního prostoru. Ben tam stále byl, nyní usazený na zemi před jedním z fialových krystalů. Nohy složené, nakláněl se blíže k fialovému zdroji světla před sebou, zaujatý pohled ve tváři. Sotva však uslyšel kroky, obrátil pozornost k ní. 

,,Bojím se, že to po cestě vystydlo," řekla, zatímco se Ben zvednul na nohy a přistoupil k ní. 

V těch volných chvílích, kdy nemusela být přítomna strategických debat, se snažila vplížit do kuchyně a sebrat co možná nejvíce potravin tak, aby si toho nikdo nevšimul. Rychle, doufajíce, že ji nikdo nezahlídne, je pak odnášela sem. Byla nyní jeho jediné spojení se světem a pochybovala, že podzemní jeskyně má co poživatelného nabídnout. 

,,Děkuji," odpověděl a převzal si od ní tác, odnášejíce jej stranou. 

Přikývla a chvíli jen tak stála, pozorujíce jej, jak se s ním o kousek dál posadil zpět na zem. 

Od chvíle, kdy se prboudila z bezvědomí, neměla šanci procvičit se se svým mečem. A výjímečně se dokázala najít volný čas, kdy nikdo nahoře výslovně nežádal její přítomnost. Obešla tedy Bena, sklánějícího se nad tácem, a ujistila se, že má kolem sebe mnoho volného prostoru. Sevřela svou zbraň, doposud upevněnou na opasku, a odepnula ji. Přešla do postoje, připraveného na boj, a s rukama před sebou uvolnila čepel svého světelného meče. Tehdy zavřela oči a vytěsnila ze své mysli vše, co by ji nějakým způsbem mohlo rozptylovat.

Bojové plány. Nervozita uvnitř odboje. Benova přítomnost.

Obrátila se levým bokem kupředu, vůči imaginárnímu nepříteli, jenž v jejích představách vyrostl ze země, přímo před ní. Současně spustila meč pouze do sevření pravé ruky, již nechala klesnout podél boku. Poté s ní švihla v ostrém úderu kupředu, vykrývajíce útok imaginárního nepřítele. Odrážejíce jeho zbaň stranou, proklouzla jeho obranou a zasadila smrtelnou ránu jeho neviditelnému srdci. Tehdy stál další za jejími zády. Klesla v kolenech, vyhýbajíce se neviditelnému útoku, vedenému zezadu proti její hlavě. Přehazujíce si zbraň z ruky do ruky, pokusila se zasáhnout protivníka do lýtek, ten však v jejích představách vyskočil vzhůru a s napřaženou zbraní proti ná padal. Přinutila svá kolena k rychlému vztyku a nastavila své ostří tomu jeho. 

,,Tohle je zbytečné," ozvalo se tehdy nebezpečně blízko u jejího ucha. 

Rey téměř vykřikla, oči okamžitě doširoka rozevřené. Ztuhla, překvapená a vyděšená zároveň, jen aby vycítila Benovu přítomnost za svými zády. Její puls zničehonic vylétl nahoru, zatímco se sama sebe snažila přesvědčit k normální reakci. 

On však podle všeho okamžitě odhadnul, co se jí právě honilo hlavou. Poodstoupil o krok dál, Rey se ale za ním okamžitě otočila. 

,,Je to jediný způsob, jak mohu udržovat své schopnosti," nesouhlasila, spouštějíce zbraň podél těla. 

To je meč, co drží v ruce? napadlo ji ve stejném momentu, oči sklouzávajíce na Benovy prsty, téměř sevřené v pěst. 

V jeho pohledu se něco pohnulo. ,,Není to jediný způsob," odvětil a zažehnul svou rudou zbraň.

Rey zavrtěla hlavou. ,,Nebudu s tebou bojovat, ne znovu." Nechtěla to znovu prožít, děsila se toho, co by se mohlo stát. ,,Navíc, mohli bychom se poranit." 

Ben se ušklíbnul. Snad se ten výraz blížil k úsměvu, k výrazu, který na jeho tváři Rey viděla pouze jednou jedinkrát.*

,,Slíbil jsem ti svou podporu. Takže doopravdy neplánuji tě zranit," namítnul. 

Jako kdyby jeho slova odpálila Reyinu rozbušku. ,,Nezachraňovali jsme tě, abych tě pak omylem přesekla vejpů!" 

Kylo povytáhnul obočí. ,,To se nestane," zamítnul ihned. ,,Ledaže ... bojíš se, že prohraješ," dodal potom. 

Snaží se mě vyprovokovat, poznala Rey ihned. Tohle je jediné rozptýlení, které se mu za posledních pár dní naskytlo. A není to dobrý nápad. Jenže slova, jež pronesl, dráždila něco hluboko uvnitř ní, něco divokého a prastarého. A Rey se přistihla, jak opět pozvedá oboustranou zbraň vzhůru. 

,,Byla jsem to já, kdo tě porazil na Starkilleru, pamatuješ?" Věděla, že si tuhle rýpavou poznámku může v momentální situaci dovolit. I přestože pro ně oba byla bolestná, tohle bylo něco jiného. 

Jeho úšklebek se ještě zvětšil a jizva na jeho tváři tak vynikla více než obvykle. ,,Jako kdybych mohl zapomenout." S těmi slovy se lehce přikrčil, zbraň připravenou za zády. 

Nedala mu šanci cokoliv dodat. Rychlým skokem překonala vzdálenost mezi nimi a vyslala proti němu rychlý útok. Nečekala ale, že by snad prošel jeho obranou, a také měla pravdu. Předtím, než se jej světelný meč stačil byť jen lehce dotknout, Ben mu nastavil svou zbaň a odvrátil její útok stranou. Její meč sklouznul po tom jeho a Rey se přímo před ním na chvíli ocitla nechráněná. Věděla, že jeho útok musí následovat vzápětí, proto se stočila do strany a současně srovnala dráhu své zbraně. Benův meč proťal prázdný prostor tam, kde ještě před zlomkem vteřiny stála a tehdy Rey znovu zaútočila. Využívajíce svého předchozího úskoku stranou, dokončila začatou otáčku a stanula u Benova boku. Nasměrovala světený meč na jeho bok, připravená na jeho vykrytí útoku. To se i vzápětí stalo, Ben se bleskurychle obrátil čelem k ní a zachytil její úder svým ostřím. Jenže s tím Rey počítala. Místo toho, aby se s ním přetlačovala, nechala sklouznout ostří stranou, přesně jako před chvílí. Ale s tím rozdílem, že nyní nechala meč protočit v jejím držení a zopakovala stejný úder, jenom druhým ostřím. Vložila do něj všechnu svou energii, byla přesvědčená, že tenhle úder bude konečný. Že tímhle jej donutí použít k obraně Sílu, nebo se jinak vzdát. 

Jak moc se mýlila. 

~~~

*S tím úsměvem ... vycházím z novelizace TLJ. Když se Rey dopravila na Supremacy, jistě si pamatujete scénu, jak na ni přes sklo (asi sklo, ten materiál fakt netuším) hledí Kylo. No a podle knihy se na ni usmíval.