Celé tohle místo bylo přímo protkané Sílou. Každý jeho kout, každá jeho stěna vyloženě pulsovaly kosmickou energií. A Kylo měl pocit, že ví proč. Zatímco jeho pohled přejížděl po početných fialových krystalech, rozesetých tam všude, všechno do sebe najednou začalo zapadat. 

Pohlédl na svou dlaň, jako kdyby v ní stále ještě držel její světelný meč. Kůže jeho rukavic se zdála být silně potrhaná a tak neváhal, škubnutím je obě strhnul ze své kůže a odhodil stranou. Ale i pak prostě musel stočit svůj pohled zpět. 

Její zbraň má dvě jádra, dva krystaly. Cítil to už tehdy, když ji sebral ze studené podlahy Prvního řádu. Jenom až nyní jej napadlo, kde se ten druhý krystal vlastně musel vzít. 

Když se dostal z té stísněné kobky, kterou rebelové považovali za pro něj vhodné útočistě, šel téměř naslepo, veden pouze proudem Síly. A tak sestoupil dolů, do jeskyně. 

Pochybuji, že zbytek rebelů o tomto místě ví, ušklíbnul se v duchu. Síla je tu dokonale vybalancovaná, přesně tolik temnoty, kolik světla. Tohle zaznamená jen bytost, jež vnímá Sílu. Rey to sem tedy muselo táhnout stejně silně jako mě. 

Tehdy uvnitř jeskyně pocítil náhlou změnu v Síle. Nebyla to však změna rovnováhy, jenom jako kdyby se tamější atmosférou prohnala neklidná vlna. Téměř, jako kdyby na něco kosmická energie chtěla upozornit. 

Věděl, že se má otočit, zaznamenal ten nepatrný pohyb za svými zády. Jenže část jeho samotného se jala mu začít našeptávat opak. Kylovi po zádech přejel mráz, pak se však vzepřel tomu tichému hlasu uvnitř jeho duše a obrátil svůj pohled na skalní zeď, k níž ještě před chvílí stál zády. 

Snad přesně toto očekával, když namísto celistvé skály spatřil vchod do úzké chodby.  Ani trochu jej to nepřekvapilo, Síla všude kolem něco podobného naznačovala už nějakou dobu předtím. A nyní jej táhla kupředu, do té chodby. 

Skywalker by se byl poddal. 

Kylo zaťal zuby. Přesně tak. Jeho bláhový ... strýc by bez váhání poslechl volání kosmické energie a následoval by ji dovnitř, aniž by celou tu situaci zpochybnil.

Teď, když byl Kylo na základně rebelů osobně, nikde necítil přítomnost svého bývalého mistra. Byl to přesný opak toho, co očekával. Připravoval se v duchu na atmosféru podchnutou Skywalkerovou přítomností, jenž by vyzařovala z každého koutu. 

Není zde. 

Cítíl pouze Rey. Vnímal jenom stopu, již zanechávala její existence v Síle. Udivovala jej nespoutanost a zároveň až zarážející odhodlání, kterými se vynačovala. 

Ona by to udělala, vstoupila do té chodby. A nejspíše to tak i bylo, Síla jí takto nabídla ten druhý krystal. 

Nyní jej nabízela i jemu. Chápal to, rozuměl volbě, kterou s tím měl učinit. Byla mu nabídnuta šance se vykoupit, vymanit se z vlivu temné strany Síly. Stačilo jen pár kroků vpřed a jeho minulost spojená s Prvním řádem bude časem zapomenuta, jako kdyby se nikdy nestala. Mohl se zbavit svého cejchu, vrátit se k tomu, k čemu byl zrozen. 

Volba byla jasná. 

Nehodlal věnovat otvoru ve skále už ani jediný pohled, ani vteřinu své pozornosti. Ukázal mu svá záda, když se obrátil a vyrazil k mírnému proudu říčky skrze jeskyni. 

Stále cítil světlo ve svém nitru, světlo, které se neustále svářelo s převažující temnotou. Jenže to nebylo dost. Tušil, ne, věděl, že jeho cesta už navždy povede ve stínu, ne po sluncem zalité zemi. A přestože se nechystal vrátit k Prvnímu řádu za žádnou cenu, neznamenalo to nutně, že by se měl připojit k rebelům v jejich boji. 

Zastavil se až na úplném břehu říčky. Sklonil hlavu a uviděl rozmazaný obraz sama sebe, jak se jej pomalu proudící voda neustále snažila odnést pryč. Kylo nahmatal okraj svého svršku a přetáhnul jej přes hlavu. Poté jej pustil na zem, společně se svou zbraní, odepjatou z opasku. 

To světlo, které bylo uvnitř něj nebylo tenkrát dosti silné, aby mu zabránil zničit řád Jedi a získat titul zabiják Jediů. Nebylo dost silné ani tehdy, když před ním stanul jeho vlastní otec. Pouze v něm celá ta léta marně zápasilo o nadvládu s temnotou, přestože nebyla sebemenší šance na to, aby někdy zvítězilo. 

Možná to je ten důvod. Možná je nepatrný zbyteček mého bývalého já ten důvod, který mě poutá k ní. 

Věděl, že toto byl teprve začátek. To, co jej s ní svazovalo, nebyla pouze Síla, přestože i té v tom bylo nepochybně značné množství. 

Kylo udělal krok kupředu a dobrovolně opustil pevnou zem pod nohama. Nechal své tělo sklouznout do chladivé vody pod ním. Vůbec při tom nevnímal převapivou hloubku pod ním, ani mírný proud vody. 

Cítí to samé, vyčetl to z jejich pouta. I když ví, že světlo ve mně už nikdy nepřemůže temnotu. Musí to vědět.

Ponořil hlavu pod vodu, ignorujíce chlad. 

Bylo v něm až příliš temnoty, aby se někdy dokázal vzdát temné strany Síly. 

Ale také v něm bylo až příliš světla na to, aby se dokázal vzdát jí.