,,Dnes?" Caelova tvář vypadala poněkud vyvedený z míry tím zjištěním. 

Přesně, jak jsem čekal.

,,Je to problém?" zeptal se Kylo pomalu.

Cael se na chvíli zamyslel. Podepřel si rukou bradu a odvrátil pohled od Kyla, hledíce nepřítomě do zdi vedle. 

,,Caeli," oslovil jej Kylo, znepokojen jeho výrazem. 

Tento Rytíř z Renu byl vždycky jiný než zbytek jeho spolubojovníků. Zatímco jeho druhové byli Kylovi spoluučedníci z dob, kdy se jeho stý ... kdy se Skywalker pokoušel vychovat novou generaci Jediů, Cael toto nikdy nezažil. 

Jako jediný z nich, Cael nenesl cejch světla. Snoke jej objevil na jakési vzdálené planetě, zachytil jeho neobvyklé nadání pro Sílu a tak se jej rozhodl unést. Cael nikdy neprojevil sebemenší známku odporu, předtím, než se jej Snoke zmocnil, byl otrokem na jakési zemědělské usedlosti. A pak byl zčistajasna předhozen smečce vlků, odpadlíkům od světla. Kylo nevěděl, jak s ním Sachii a ostatní zacházeli, každopádně si k nim Cael nikdy nevybudoval žádný hlubší vztah, nic, co by se byť jen náznakem podobalo přátelství.

Kylo byl Snokeova oblíbená hračka, proto trávíval s Rytíři z Renu pomálu času. A podobně jako Cael, nemohl říct, že by jej s kterýmkoli z nich pojilo jiné pouto, než to na bitevním poli.

Takže jej překvapilo, když zrovna jemu projevil takovou lojalitu. Nazval jej svým mistrem. 

Cael se učil rychle, vše, co dnes uměl, odkoukal od svých druhů. Nikdo se s ním váce nezabýval, všichni věděli, že ten nový kluk je jako krystal do světelného meče: buď souzní se svou skupinou, anebo bude k ničemu. A První řád neměl ve zvyku ponechávat si nadbytečné.

Cael náhle obrátil svůj pohled zpět na Kyla a zavrtěl hlavou. ,,Není to problém, mistře." 

,,Dobře," odvětil Kylo a vrhnul rychlý pohled nad sebe, ve snaze zachytit pohledem skryté kamery. Stejně, jako za poslední den a půl zde, nic neobvyklého neuviděl. 

,,Použil jsem na nahrávací zařízení stejný trik, jako minule," ujistil jej Cael, když si všimnul jeho pohledu. ,,Nikdo nás nevidí, ani neslyší." 

Kyla to trochu upokojilo, nepatrná obava však zůstávala v jeho mysli. I přesto však pokračoval. ,,Jak to provedeš?" 

Cael sklopil pohled na hřbet své ruky. ,,Hádám, že se budu muset proplížit na můstek v ukradené uniformě. Musím zjistit, kdo má službu a zajistit si jeho uniformu a dokady. Potom vyberu vhodný hangár, poruším štíty lodi a spojím se s rebely." 

Kylo na něj hleděl dál. ,,Dokážeš to?" zeptal se bez náznaku jakéhokoli citu v hlase. 

Najednou mu ale muž před ním připomínal toho chlapce v otrhaném šatstvu, kterého jednoho dne přivedli stormtroopeři na společnou ubikaci s rozkazy od Snokea. 

Tolik se toho změnilo. 

,,Hodně štěstí, mistře," pronesl Cael nakonec a udělal krok vzad, připraven se pustit do té riskantní akce. 

,,Caeli," odpověděl však Kylo důrazným tónem, který zabránil Rytíři v dalším pohybu. 

Poslední z Rytířů z Renu se k němu obrátil s otázkou v očích a Kylo se nadechl. 

,,Děkuji," vyslovil s vědomím, že se mužem před sebou už nejspíš nikdy v životě nesetká. S největší pravděpodobností oba dnes zemřou. 

Cael se ohnul v zádech, sklonil hlavu a věnoval Kylovi krátkou úklonu. ,,Já děkuji vám, mistře." 

V té chvíli bylo obsaženo něco těžkého, jako kdyby se něco nad nimi vznášelo ve vzduchu a Kylo měl pocit, že tuší, co to je. A dle výrazu Caelovy tváře, než se otočil k odchodu a zmizel Kylovi z dohledu, tak to poslední Rytíř z Renu věděl až příliš dobře. Ale bylo to až příliš, aby to jeden z nich vyslovil. 

Už se neměli nikdy setkat.

Kylo poodešel od mříží a usedl zpět do rohu místnosti, odkud vstal, když Cael přišel. Poskytl svým zádům oporu v podobě zdi a tak, jako už mnohokrát předtím, zvrátil hlavu zpět, pohled upřený nepřítomně vzůhuru. 

Zdál se, že celý jeho svět se rozsypal. Nepočítal pohmožděniny a napůl zhojená zranění na svém těle, utržené při Huxově převratu. Nezajímala jej ani modřina, jež se rozlila po jeho tváři, kontrastujíce s jizvou na té druhé. Fyzická zranění nebyla nic v porovnání s ranami, které utržila jeho duše. 

Neznámý pocit se jako had vyplazil z jeho podvědomí a nyní se ovinul kolem jeho mysli, svírajíce ji v křečích, když si Kylo připoměl Huxův hologram. 

Vypadala ... tak klidně. 

Myslel si, že zpřetrhal veškeré vazby, které by jej poutaly k jeho starému životu a jménu s ním spojeným. Očividně se mýlil. Ano, věděl, že nebude schopen zabít vlastní matku. Ona nebyla Han, ji nemusel nikdo přesvědčovat, aby v něj věřila. I přestože to bylo zhola zbytečné. Nebyl tehdy schopen proti ní vypálit, i kdyby to mělo znamenat definitivní konec té jejich rebelie. 

Ale nevěděl, že ho její smrt může zasáhnout až tak moc. 

Když se její tělo bezvládně začalo hroutit k zemi, napadlo jej, že to je celé špatně. Když spatřil cizí ruce, jak ji pomalu pokládají na podlahu, věděl, že to jeho ruce jí v posledních chvílích měly poskytovat oporu. Ačkoli byli nepřátelé, Leia Organa byla jeho matka. 

Po zádech mu přeběhl mráz. 

Alespoň, že tam byla ona. Rey. Alespoň, že to byla ona, komu patřila poslední slova princezny Alderaanu. Protože nikdo jiný nebyl hoden jí popřát sluch. 

Je na cestě, pomyslel si. Rozhodla se vrhnout do nebezpečí, jen aby zachránila svého nepřítele. 

Proč?

Ale tu odpověď už nejspíš znal. Vyčetl ji ze svého vlastního nitra.

~~~

Snad tam není moc chyb, je jedna ráno a mně se chce spát.