Byl to přesně den a půl od chvíle, kdy se její spojení s Benem přetrhlo. Její přátelé nakonec dospěli ke shodě, zabralo to však hodnou chvíli. Risk, který se chystali podstoupit, byl obrovský. Jenže museli udělat něco, čím by alespoň trochu vyrovnali misky vah.

Odboj byl v dezolátním stavu. Přestože už proběhlo něco na způsob shromáždění kvůli volbě nového vůdce, všichni byli natolik zasaženi smutkem, že nikdo z nich nedokázal nijak vážněji uvažovat o nahrazení Leiy. Stačilo pouze vyslovit její jméno a někteří členové Odboje propukali v pláč. Bylo to neuvěřitelné. První řád konečně dokázal vážněji ochromit jejich odhodlání. 

Ten kluk, toho zrádce odvlekli hned potom, co Leia naposledy vydechla. Někdo našel prázdnou, zastrčenou místnost, která sotva měla dva metry čtvereční. A tam ho odhodili, jako nějaký odpad. Kterým nepochybně pro mnohé byl. 

Kolem Rey prosvištěl BB-8 a ona mu jen taktak uhnula z cesty. Jejich přípravy byly v plném proudu, plán byl jasný. Tedy, alespoň jeho část. Vymysleli, jak se nepozorovaně dostat k vlajkové lodi Prvního řádu, která se ani trochu nesnažila skrývat. První řád si to jako pyšný páv namířil k místu, kde se kdysi dávno měla nacházet planeta jménem Alderaan. Alespoň tak to Rey sdělil zamračený Poe a jeho slova zdála být značně zahořklá.

Rey stála uprostřed hangáru a nyní pohlédla do jeho rohu, kde se nacházela zastrčená nevelká loď. Nákladní plavidlo, v němž dorazila Zena Ilyo, mělo nákladovou rampu spuštěnou, aby bylo jeho nové posádce umožněno co možná nejrychleji naložit vše potřebné. 

BB-8 Rey minul na cestě zpět k lodi a po cestě zapípal.

,,Ano, BB-8, už jdu," odpověděla mu a vydala se za ním. 

A jak se její kroky postupně přibližovaly, její pohled spočinul na dvojici, jež stála pohlcená hádkou přímo před lodí. Finn stál obrácený čelem k ní a jeho výraz naznačoval jistou urputnost, se kterou se podle všeho snažil Rose něco sdělit. 

Rey se pousmála. Neviděla do Rosiny tváře, ale pokud o té dívce stačila za krátkou dobu jejich známosti něco zjistit, tak to byl fakt, že ona se snadno nevzdá. 

Pak se Rey přiblížila na doslech a rázem pochopila smysl jejich debaty, to, na čem se neshodli. 

,,To je směšné," poznamenala Rose. ,,Podle plánu" 

,,Kašlu na plán," skočil jí Finn do řeči. ,,Ještě jsi se plně nezotavila, nemůžeš se tam vrátit." 

Rey bodlo u srdce, když zaznamenala starostlivý tón Finnova hlasu. Ale nejednalo se o žárlivost. Tedy, tak trochu ano, ale ne způsobem, který by bývala Rey sama očekávala. Její srdce se stáhlo při pomyšlení, že tohle je něco, co ona nikdy nemůže získat. 

Přestože už předtím dokázala sestrojit svůj nový meč, který se nyní nacházel na jejím opasku, když zrovna netrénovala, tak pokračovala v pročítání jedijských textů. Snažila se v co nejmenším čase pojmout množství informací, obsažených ve všech těch svazcích. Něco z toho už sama znala, další část jí přišla nepodstatná a příliš irelevantní, než aby s ní v současnosti zatěžovala svou mysl. Ale ne všechny informace byly takové. 

Den předtím, než ji únava přemohla, se Rey snažila dokončit svazek obalený v kůži světle oranžové barvy. A zastavila se uprostřed předposlední kapitoly, neschopá uvěřit tomu, co tam stálo černé na bílém. 

Je zapovězeno, aby Rytíř Jedi někdy pocítil romantickou lásku. A už vůbec se nesmí stát, aby si s někým v tomto smyslu vybudoval vztah. Neboť jeho pozornost nesmí být rozptylována záležitostmi srdce.

Ta nemilosrdná slova ji naprost probrala, jako ostří se zabodla přesně do toho srdce, které spíš měla chránit. Nechala tam Rey sedět několik hodin, pohled upřený do tmy, než vůbec dokázala uklidnit svou mysl a usnout. 

Jak se přibližovala k Zenině lodi, její přátelé si jí všimli a Rose se na ni obrátila s úsměvem. 

,,Připravená?" zeptala se přátelským tónem. 

Rey přikývla, rána v její hrudi jí však nedovolila promluvit. Pohlédla proto do tváře nejprve Rose a potom Finnovi. Znovu přikývla a obešla je, aby mohla po rampě vystoupat vzůru do útrob lodi. 

Její nákladový prostor byl vskutku malý, Rey se divila, jak se sem všichni z jeho bývalé posádky dokázali všichni vejít. 

,,Jsme všichni?" Za jejími zády se ozval ženský hlas a Rey se ohlédla, aby pohlédla do tváře Zeně Ilyo. Její výraz byl až překvapivě veselý, vzhledem k vážnosti situace. Majitelka lodi si pro dnešní příležitost stáhla zlaté vlasy do drdolu vzadu na hlavě, jenž obepínala páska, kryjící její levé oko. 

Rose s Finnem konečně přestali s dohadováním a oba vešli do nákladového prostoru. Tehdy se rampa za nima zavřela a loď se pomalu začala zvedlat do vzduchu. Zepředu bylo slyšet pípání BB-8 a Rey zahlédla Poeova ramena, opřená o křeslo pilota. 

Byl to on, kdo rozhodnul, která loď je dopraví vstříci Prvnímu řádu. A také to byl on, kdo rozhodl o posledním členu jejich výpravy, o Zenině účasti. A blondýnka s páskou přes oko k Reyině velkému překvapení svou roli v jejich plánu po krátké úvaze přijala. Rey předpokládala, že potíže, které měla s dopravením své předchozí posádky k Odboji, budou důvodem, proč se rozhodne odmítnout jejich návrh a setrvat na základně. Ale nestalo se tak.

Finn a Rose se usadili na improvizovaných sedačkách u stran kabiny a Rey následovala jejich příkladu. Jenom Zena je obešla a usedla na místo kopilota vedle Poea. 

Takže to je tady.

Vrata hangáru se trochu rozevřela, jenom tolik, aby jejich loď bez potíží prolétla ven. Okna na bocích jejich vesmírného plavidla byla zasažena nakrátko vodou, ale ta po chvíli odtekla pryč a Rey se naskytnul pohled na planetu, v jejímž podzemí nyní Odboj žil.

Tolik vody, zalapala po dechu. Zelené plochy pod ní byly protkány hustou říční sítí. A jak se tak jejich loď vzdalovala, vstříci kosmu, Rey napadlo, jestli jsou její noční můry vždy skutečně o oceánu.

~~~

Všem, kteří tohle čtou, přeji veselé Velikonoce!