Vítr jej šlehal do tváří. Kylo zamžoural, jak mu zanášel ostrý pouštní písek do očí. 

Ale ne, už zase?

Stál na poušti, sám uprostřed nekonečna. Horké sluneční paprsky pražily do jeho oblečení a Kylovi stékal pot po tváři. 

,,Mistře? Probuďte se." 

Ten hlas ... rozezněl se pouští, byl všude kolem Kyla, ale on přece jen neviděl jeho autora. Tak se jej rozhodl ignorovat, zvedajíce si ruku před oči, na obranu před neúprosným větrem a žhnoucím sluncem.

,,Mistře?" 

Ten hlas se vrátil, připomínajíce svou přítomnost. Jenže Kylo stále neviděl, komu patří a jak by tedy mohl následovat ta slova? 

Najednou ucítil chvění, země se mu třásla pod nohama. Písek se začal přesypávat a Kylo spustil ruku podél těla. Pak se obrátil, hledíce za sebe, jen aby spatřil obrovskou masu vody, zaplavující onu nekonečnou pustinu. Nikde to nezačínalo, nikde to nekončilo. 

Kylo Ren se začal otáčet kolem své osy, jenže ze všech stran se k němu hrnul obrovský proud. A to nekonečné moře vody se řinulo k němu, připravené jej ve chvíli pohltit. 

Avšak on cítil ... naději. Již dlouho nepocítil takový klid, jako teď, když se úleva rozlévala jeho tělem. Věděl, navzdory svému dlouhodobému přesvědčení, že to takto má být. 

,,Mistře, nemáme moc času." 

Ne, to skutečně nemáme, pomyslel si Kylo předtím, než se s trhnutím zvedl do sedu a nedobrovolně tak přerušil sen. Ihned pocítil únavu a tepavou bolest, pulzující jeho hlavou. Zaťal zuby a přitiskl si dlaň k čelu, ve snaze zmírnit onen nepříjemný pocit.

,,Poslouchejte, mistře." Caelův hlas k němu přicházel zepředu. Kylo tedy zvedl hlavu, potlačujíce bolest, jen aby spatřil rytířovu znepokojenou tvář za ocelovými mřížemi.

Takže byl v cele. Odfrknul si, když mu to došlo. Nicméně, nebyl překvapen, považoval to za součást Huxova plánu, jak jej zničit. Ten zrádce jej chtěl ponížit, proto ho umístil sem, mezi ostatní vězeňskou verbež. 

Tyto myšlenky však nyní šly stranou. ,,Jak dlouho?" vyslovil ztěžka.

Cael se nejprve rozhlédl. ,,Asi šest hodin. Přišel jsem, co nejdříve to bylo možné," odpověděl potom.

Kylo trhavě přikývnul. Jak se jeho tělo postupně probíralo ze spánku, bolest, která se nejprve vyskytovala jenom v hlavě, se začala rozlévat dál. A na jeho tváři tepalo několik podlitin. 

,,Kdo všechno?" pokračoval v otázkách, zatímco se ztěžka opřel zády o ocelovou zeď, která se skrývala za ním, v přítmí mizerně osvětlené cely. 

,,Jenom já. Převrat proběhl téměř hladce, Sachii a Querly zvádli zavraždit zbytek Rytířů z Renu." Caelova odpověď zastihla Kyla nepřipraveného, přestože měl něco podobného očekávat. 

Obrátil pohled ke stropu, když mu bolest začala zatmívat mysl. Musel se soustředit, alespoň, dokud tu Cael byl. 

,,Jaké jsou šance?" 

Cael lehce zavrtěl hlavou. ,,Na útěk? Skoro nula. Musím neustále měnit úkryt, jinak riskuji dopadení. Sachii ví, že jsem unikl. Jen se mě místo veřejné štvanice snaží uchlácholit falešným klidem." 

Kylo by býval přikývl, kdyby mu na to ještě zbývalo trochu energie. ,,Nahrávací zařízení?" Nedokázal ze sebe vypravovat souvislé věty, pouze nadhazoval slova. Naštěstí byl Cael důvtipný a domyslel si, na co se jej ptá.

,,Použil jsem Sílu, aby si hlídající stormtrooper myslel, že je prováděná údržba a vše zde je mimo provoz. A na pár minut jsem zrušil nahrávání do záznamu." 

Kylo chápal, co mu poslední věrný Rytíř z Renu oznamoval. Nebyla šance na útěk, Cael mohl sotva přežívat na lodi a jen se obávat dopadení. Nemohl mu pomoci, ne tak, aby se odtud dostali.

,,Plány se mnou?" 

Cael se podle všeho zarazil, Kylo mu sice neviděl do tváře, s očima zavřenýma a tváří obrácenou vzhůru, dlouhé ticho to však naznačovalo. 

,,Kdy?" upřesnil tedy.

,,Nic neoznámili, mistře," namítl Cael. ,,Jako kdyby se nic nestalo, stormtroopeři o ničem zatím neví. Myslím," řekl a nadechl se, ,,že generál s vámi má ještě nějaké plány."

Ano, to by bylo Huxovi podobné. 

Uslyšel, jak Cael přešlápnul. Byl si vědom, že by to mohla být léčka, nastražená Huxem. Že Cael mohl být zrádce, stejně jako všichni ostatní. Jenže co by tím ten parchant mohl ještě získat? 

,,Musím jít," zašeptal Cael a poprvé jeho hlasem zazněla nervozit. Poprvé za ty roky, co jej Kylo znal, nebyl Cael naprosto vyrovnaný, s kamennou maskou na tváři a bez jakékoli emoce. ,,Ale pokusím se vrátit se co nejdříve. Vydržte, mistře," dodal a pak už Kylo uslyšel vzdalující se kroky, poslední Rytíř z Renu nečekal na jeho slova. 

Nemusel se jej vyptávat déle, aby pochopil, že z této situace nejspíš nebylo úniku. A s tím zjištěním se dobrovolně poddal bolesti, nechal ji zaslepit jeho smysly. Protože alespoň tak mohl nalézt nějaký únik.

A tak se jeho mysl skutečně ponořila do temnoty, s vidinou malého plamínku světla v dáli. Jenže byl tak daleko, až moc daleko na to, aby se jej byť jen dotknul.

,,Bene?" 

Nevěděl, kolik času uplynulo od chvíle, co vzdal boj s bolestí a přestal vnímat cokoli, co se kolem něj dělo. Ale ten hlas ...

,,Slyšíš mě, Bene?"

Volal ho zpět, přibližoval k němu plamínek světla. 

,,Jistě," vydechl tiše, přestože sám nevěděl, zdali mluví pravdu.

To blížící se světlo v něm dokázalo probudit tolik vědomí, aby zaznamenal pohyb vedle svého pravého boku. 

,,Co se stalo?" zeptal se ten hlas, o kterém věděl, že patří jí. 

Zněla tak vystrašeně. Jako kdyby se o něj bála. A absurdita celé té situace jej pobavila natolik, aby se dokázal ušklíbnout.

,,Všechno." 

Jako kdyby se o něj ona někdy mohla bát. Po tom všem.

Přisunula se k němu blíž, ucítil dotyk ze strany na rameni. To jej přinutilo otevřít oči a sklonit pohled dolů, i když s obtížemi. Tehdy uviděl, že se její rameno dotýká toho jeho a ona sedí těsně vedle něj. A než stačil ovládnout své tělo, jeho hlava se svezla dolů, neschopna se více udržet vzhůru. Rey jej musela každou chvíli setřást, uvědomoval si to zcela jasně, jenže už neměl více sil. 

Neudělala to. Nesetřásla jej.

,,Kde jsi?" zeptala se, snad ani nevnímala váhu jeho hlavy na svém rameni. 

,,V té nejhorší díře," protáhl znechuceně.

Očividně pochopila jeho slova. ,,V cele," pronesla nahlas. 

,,Tak jest." 

Nestačil se divit, když ucítil další její dotyk, tentokrát to byla její dlaň, která se přitiskla na jeho tvář.

,,Vydrž," požádala jej, hlas se jí chvěl.

Býval by se byl zasmál, kdyby mu na to stačily síly. Takhle jenom zachraptěl. ,,Rád bych." 

Její dotyk zesílil. ,,Myslím to vážně," podotkla, snad to měla bát výtka. A když se nadechla, pokračovala. ,,Co jsi ochotný udělat pro to, aby ses dostal ven?"

Co to bylo za otázku?

Jeho rty se zachvěly vysílením. Zaváhal, bojoval se svou vlastní hrdostí.

,,Podle nutnosti," zašeptal. To byl největší ústupek, který byl sto udělat a to navíc ještě kvůli tomu, že ona vedle něj seděla tak blízko. 

,,Podpoříš Odboj?" 

Ta otázka tam chvíli visela ve vzduchu, cítil, že ona se bála ji jakkoliv rozvést. A on zpočátku nevěděl, co odpovědět.

Rey po chvíli překonala rozpaky. ,,Je to jediná možnost, Bene. Jinak tě odtud nedostanu." Vnímal emoce, prýštící z jejích slov. Najednou to už nebylo o rebelech a o Prvním řádu. Bylo to o nich dvou. 

Přivřel oči. ,,Podpořím tebe, to jediné mohu slíbit." 

~~~

Pardon, pardon, mám den zpoždění, ale dřív to nešlo. A nejspíš si teď taky nějakou dobu budu hrát s coverem, tak se nelekejte ;-)