Opřel záda o ocelové opěradlo trůnu a zaklonil hlavu. Tápal, celý týden tápal. Od chvíle, kdy se podrážky jejích bot dotkly země, o ní neměl zprávy. Netušil, jestli se udržela na nohou, či jestli tentokráte doopravdy upadla. 

Užíralo ho to.

Sice se rozhodl vytlačit obavy do koutu mysli, ale všechny se ihned samovolně vracely, nenechávajíce prostor pro nic jiného. Mátly jej, rozptylovaly jeho pozornost po všechny ty dny. A když několikrát potkal Caela, cítil na sobě jeho upřený pohled a viděl jeho vědoucný výraz. Toto jej nutilo klást si otázku, zda byl Cael jediný, kdo zaznamenal nepřítomnost jeho pozornosti. 

Sen o poušti se stále vracel, i když ne v takové síle. Stále tam byl, každou noc se vynořil jako stín z hloubi Kylova podvědomí a připomínal se, jenže Kylo se nyní už nebudil zpocený a s panikou. Jako kdyby se jeho mysl odmítala zabývat snem, když ji tížilo něco závažnějšího. 

Nevěděl. 

Nevěděl, jestli vůbec žije. 

Nadechl se a obrátil pohled vzhůru, ke tmě nad ním, v níž se někde měl nacházet strop. 

Ne, žila. Cítil by, kdyby se pouto Síly mezi nimi její smrtí zpřetrhalo. Jenom by to rád viděl na vlastní oči, sám se přesvědčil o pravdivosti své úvahy. 

A pak jej napadla myšlenka hříšnější než celé jeho bytí. 

Mohl se o tom přesvědčit. Nepochyboval, že dokáže využít můstek, jenž vystavěl Snoke a přimět pouto mezi nimi, aby opět otevřelo spojení Síly. Jenom nevěděl, proč jej něco takového napadlo až nyní. 

Nenáviděl za to sám sebe, ale zavřel oči a zklidnil svou mysl. Musel využít metody, jež jej dávno předtím učil jeho mistr, to byla jediná cesta. A přestože se kdysi zařekl, že se už nikdy nedostane do situace, kdy by je musel použít, nyní tento slib bez váhání zahodil. Protože cítil, že ona byla víc, než jakýkoli slib, který stačil kdy učinit. 

Vyhledal Sílu, snažil se ji uchopit svou myslí a ovlivnit, tak, aby posloužila jeho účelu. A kosmická energie se poddala, přestože nejprve přezkoumala jeho záměry. 

Nezajímalo ho to, nechystal se tím zabývat. Síla byla komplikovaná a nevyzpytatelná, za hranicemi jeho chápání. 

Konečně vycítil, jak se atmosféra kolem něj pomalu začíná měnit. Síla se koncentrovala a Kylovi se zdálo, jako kdyby byl i vzduch kolem něj nabitý elektrickými výboji. On se však téměř nehýbal, věděl, že kdyby si dovolil jen sebemenší pohyb konečků prstů, jeho soustředění by se vytratilo, všechna ta snaha by vyšla naprázdno. A on by zase jen tápal. 

Dlouho se již o nic takového nepokoušel. Obvykle využíval Sílu jen povrchově, ovlivňoval jen její vrstvu uvnitř sám sebe a v nejbližším okolí. Tohle ... to bylo něco, k čemu se kdysi dávno cvičil, v čem Jediové byli mistři. A co se on rozhodl zapomenout jako nepotřebné. 

Vyrašily mu kapky potu na čele, jak se jeho svaly svíraly napětím. A uvolnil se až ve chvíli, kdy před ním začaly z mlhy vystupovat obrysy pohybující se postavy a on věděl, že byl úspěšný. 

Zvedl se z trůnu, rukou ledabyle otírajíce pár kapek potu z čela. A na stupni, kde jeho trůn stál, on udělal krok vpřed. A další, až nakonec sešel do prázného prostoru před.

Pokračovala v pohybu, přestože musela jeho přítomnost zaznamenat dlouhou dobu předtím. V rukách svírala oboustranný světelný meč, jenž prosvětloval jeho trůnní sál modrou barvou. Zarazil se. Věděl, že i přestože takovýto styl zbraně byl především styl sithů, někteří členové světlé stran Síly si jej taktéž zvolili k boji. Jenom to nečekal od ní.

Rey se mezitím otočila a s rychlostí blesku zasadila neviditelnému nepříteli před ní poslední úder. Kylo nevěděl, jestli byla doopravdy uprostřed boje, nebo jestli se jednalo jenom o trénink. V obou případech by její zásah nepřítele na místě usmrtil. 

V Kylově nitru se proti jeho vůli rozlilo neznámé teplo. 

,,Opět?" nadhodila a zhluboka se nadechla, zjevně unavená vyvíjenou fyzickou aktivitou. ,,Nejspíš bych se měla začít soustředit na způsob, jak tohle spojení jedno pro vždy přerušit." 

Kylo měl z jejích slov pocit, jako kdyby je mínila jen napůl vážně, výraz v její tvář tomu napovídal. I tak ale při nich teplý pocit z jeho nitra zmizel, nahrazen počínajícím chladem. 

,,Možná," odpověděl nic neříkajícím tónem. Chtěl jen získat trochu času navíc, nepochyboval o tom, že se spojení za okamžik uzavře. Ještě navíc, když jej inicioval on. Jenom předtím chtěl zjistit, jestli byla v pořádku. 

Rey zaznamenala jeho pohled na sobě, když se snažil určit, jestli není zraněná. A její výraz tehdy ještě více zvážněl, když pochopila souvislosti.

,,Nerozumím tomu, nevím proč jsi to udělal. Ale děkuji." Její slova naplňovalo něco neznámého, Kylo popravdě netušil, co by to mohlo být. 

Chystal se odpovědět, říct něco, čím by svůj čin bagatelizoval. Věděl, že tomu tak nebylo, že to, co učinil, byl symbol, jehož smysl musel vyznívat jasně. Ale než se k tomu odhodlal, její pohled vyhledal ten jeho a on oněměl. Jako tenkrát, ani nyní nedokázal nic říct, když věděl, že ona stojí před ním a hledí přímo do jeho očí. 

Za jeho zády se ozvaly kroky, on však sotva dokázal odtrhnout oči od dívky před ním. 

,,Vidíte, Nejvyšší veliteli? Měl jsem pravdu." Kylo ten hlas znal a právě proto se konečně odtrhnul od Rey, připraven vztekle odseknout a snad se i dotyčného okamžitě zbavit. 

Jenže to by to oslovení muselo patřit jemu. 

Byli tři. Kylův pohled nejprve sklouznul po Sachiim, pronášejícím ta výsměšná slova směrem k zrzkovi, stojícím po jeho levici. Velitel Rytířů z Renu Kylovi věnoval kamenný výraz, snadno rozeznatelný, už jen kvůli absenci jeho poloviční masky. 

Jeho přítomnost ale Kyla nepřekvapila tak, jako ta Huxova. Na generálově tváři se nacházel nepokrytý úšklebek, jak tak hleděl na svého nadřízeného. A v Kylových žilách se začala vařit krev.

,,Shodli jsme se, Sachii. A oba jsme měli pravdu, podle všeho," odvětil Hux nahlas. 

,,Co se děje?" ozvala se Rey za Kylovými zády. Nemohla vidět tři příchozí muže v Kylově okolí, ale jeho nenadálá rekace ji musela napovědět, že se stalo něco neočekávaného. 

Kylo jí nemohl odpovědět. Vztek začal pohlcovat jeho tělo, protože poznal, co se tady stalo. 

Byli to všechno zrádci. Všichni, do jednoho. 

Hux na Sachiiho přikývnul, načež se obrátil na muže po své levici. Byl to Querly, další Rytíř z Renu. A Sachiiho blízký přítel. 

,,Zajměte ho," nařídil mu Hux klidně. 

Oba rytíři se vydali ke Kylovi, přibližovali se jako stíny. Ti dva zrádci už byli tak blízko, se světelnými meči připravenými k boji. A na jejich tvářích se nacházely kamenné výrazy věrnosti. 

Věrnosti k Huxovi. 

Parchant.

Kylo sáhl k opasku pro svůj vlastní meč, zatímco jeho mysl pěnila vztekem. Než se stačí nadít, oba je zabije. A protom si přijde i pro Huxe. Měl to ostatně udělat už dávno. 

,,Bene?" Slyšel ještě její hlas, to oslovení, které jako vždy rezonovalo celým jeho tělem. Ne, nemohl odpovědět. Nepřed se musel vypořádat s těmi švábi, jenž se rozhodli zradit svého velitele. Musel je potrestat za jejich zločin. 

Zvedal již paži, připraven rozsvítit svou zbraň. Ale v tu chvíli pocítil Sílu, vytrhující meč z jeho prstů a táhnoucí ji daleko od něj. 

Přímo do Huxovy rozevřené ruky. 

A vztek v tu chvíli pohltil i poslední zbytky Kylovy racionality. Oba Rytíři z Renu, Sachii a Querly, nyní stáli před ním, meče napřažené. Avšak Kylo měl stále Sílu, v tom byl silnější něž oni oba dohromady. I když přišel o meč, stále mohl bojovat. A všechny je přemoci.

To si myslel do chvíle, než se Síla sevřela kolem jeho hrdla a podrážky jeho bot opustily podlahu. Kylo se začal dusit, neviditelný stisk zabraňoval vzduchu, aby mu proudil do plic. Nicméně, stále viděl před sebe, na přibližujícího se Hux, s jeho mečem v jedné ruce a s druhou zdviženou před tělem.

Byl to on, kdo Kyla škrtil. 

Kylo myslel, že se už musí udusit. Ať už bojoval proti Huxovu stisku jakkoli, Sílou, nebo holýma rukama, bylo to marné. Slyšel další Reyin výkřik, nedokázal ale na něj už reagovat. 

Pak jej zrzek najednou pustil a Kylovo tělo dopado na podlahu, neschopné se v šoku pohnout. 

,,Ani nevíš, jak dlouho jsem na tohle čekal." Ještě nad sebou uslyšel Huxova posměšná slova. Potom odněkud přišla tvrdá rána do spánku a Kylo Ren, Nejvyšší velitel Prvního řádu, se v bezvědomí zhroutil na podlahu své vlastní lodi.

~~~

Objevily se nejasnosti ohledně barvy Reyina meče. Omlouvám se, nejspíš jsem se nejasně vyjádřila. V meči jsou modré krystaly a i jeho barva je modrá. Co se týče fialových krystalů, ty jsou pouze na zdech podzemní jeskyně. Sice mají také hlubší "význam", ten se ale ukáže až později.