Zůstal stát jako opařený, neschopen říct slovo. Celý svět zmizel ve chvíli, kdy se z mlhy vynořily obrysy dívky, jež se sotva držela na nohou. Napůl zhroucená, opírala se o zeď, již on neviděl. Jako kdyby to byl její poslední záchytný bod. 

A Kylova mysl se začínala zahřívat vztekem. 

Otřela si oči hřbetem ruky a pohlédla přímo do jeho očí. Snažila se působit sebevědomě, i přes to, v jakém stavu se nacházela. 

,,Nebudeme se navzájem zdržovat dlouho. Spojení se za chvíli přeruší," řekla a proti své vůli zavzlykala. ,,Prostě se ignorujme." 

Kylo z ní však nespustil pohled. Jeho prsty se začaly zatínat v pěst, zatímco jeho paže zůstávaly spuštěné podél těla a on doufal, že to Rey nevidí. 

Někdo jí ublížil, to bylo jediné, na co dokázal myslet. Fyzicky, nebo psychicky, bylo to jedno. Jeho mysl se zasekla, neschopna uvažovat nad ničím jiným. A vztek uvnitř něj narůstal s tím, jak se ona snažila v jeho přítomnosti utišit své emoce. 

Udělal dva kroky směrem k ní. ,,Kdo?" zeptal se pouze, pohled upřený na její zrudlou tvář.

Rey vzhlédla zpátky k němu a na okamžik se zarazila, když si uvědomila, že se k ní přiblížil. 

,,Co, kdo?" odvětila, nespokojená s jeho otázkou. 

Kylo se mělce nadechl. ,,Kdo ti to udělal?" upřesnil napjatě. 

V tu chvíli nezáleželo na tom, že byli nepřátelé. Nezáleželo na tom, že ona byla Jedi a on Nejvyšší velitel Prvního řádu. Ani na to, co mu minule hodila do tváře. Něco v jeho nitru se zuřivě dožadovalo odpovědi na tu otázku.

Nespokojeně zavrtěla hlavou. ,,Do toho ti nic není," odsekla a vzdorovitě obrátila pohled od něj. 

To byla poslední kapka.

Bez přemýšlení rázným krokem přistoupil přímo k ní, vědom si toho, že ji o hlavu převyšuje. Ona však odmítala na něj znovu pohlédnout. A tak udělal to jediné, co jej napadlo. Místo zatínání prstů v pěst zvedl ruku vzhůru a sevřel ji kolem její brady. Obrátil její obličej na sebe a donutil ji navázat oční kontakt. 

,,Kdo?" zavrčel.

Jako kdyby zkameněla, zůstala na něj v úžasu hledět. Jako kdyby se její oči vpíjely do těch jeho. Kylovi se zdálo, že čas se v tu chvíli zastavil a nechával je zamrzlé uprostřed spojení Síly. Nedokázal se pohnout, přerušit tu chvíli. Nemohl, prostě nemohl znesvětit ten okamžitk. Cítil něco zvláštního, cítil se propojen s touto dívkou. 

Téměř, jako kdyby to tak mělo být. 

Nevěděl, jak dlouho tam jen tak bez hnutí stáli, pohlceni pohledem toho druhého. Ale nakonec to byla ona, kdo se pohnul. Vytrhla se z jeho sevření a proklouzla mu pod pravou rukou, zpoza zdi do volného prostoru. Klopýtavě couvla, zcela zmatená. 

Stejně tak byl i on. Nevěděl, co to sakra mělo být. Jako kdyby jej někdo očaroval, byl neschopen udělat cokoli jiného, než vnímat její pohled. Jeho celý svět se nyní smrsknul do jejích očí. 

Nicméně, byl si velmi jistý, že v tom pro změnu nebyla ani špetka Síly. Co jej tedy zatraceně donutilo zírat na ni tak dlouho? Proč by to dělal? Jaká energie, síla, nebo bytost jej přinutila udělat něco takového? Jak?

Avšak tok jeho myšlenek byl přetržen, protože měl dostat odpověď na předchozí otázku.

,,Ty," vyslovila Rey. Očividně se snažila udržet hlas v mezích klidu, ten třes z něj ale nedostala. 

Ta slova musela být dýka. Protože se zabodla hluboko do jeho hrudi, hledajíce srdce, které Kylo přece neměl. I tak se jeho duší ale rozlila neznámá bolest.

Dívka před ním narovnala záda, ve snaze napodobit sebevědomý postoj a nechala slzy volně kanout. 

,,Ty jsi ten důvod." 

Jako kdyby s každou další slabikou zarazila do jeho hrudi další ostří. Ale proč? Prohlašovala nahlas něco, co byla zřejmá skutečnost. Něco, co věděl. Jenže poprvé to v jeho nitru způsobilo takovou reakci. Teprve, až když to yvšlo z jejích úst. 

,,Protože se chystáš uchvátit galaxii. Protože se nás snažíš všech zabít. Protože za to všechno můžeš ty."

Možná si uvědomila, že její slova jsou téměř stejně ostré, jako zbraně. Náhle se zarazila a výraz její tváře se změnil. Vztek a pohrdání něco vystřídalo ... byla to snad lítost? 

,,A protože to zároveň není tvoje vina," zašeptala.

Kylo zamrznul na místě. Ta poslední věta se prohanala jeho hlavou jako hurikán, zanechávajíce po sobě neznámý pocit. A nakonec se uhnízdila v místě, kde obyčejně lidé mívají srdce, otupujíce rány po předchozích slovech. Kylo nasál vzduch do plic. 

,,Tohle je to, co chci. Cíl, za který bojuji. Jak by to nemohla být moje vina?" namítnul nahlas. V jeho nitru však něco křičelo na protest proti těm slovům. 

Popadl ten hlas a uvrhnul jej do nejhlubšího zákoutí své mysli, tam, kde jej už nikdy neměl najít.

,,Jsem, kdo jsem. Vždycky jsem byl." 

Rey si otřela pravou tvář hřbetem ruky a zavrtěla hlavou. ,,Tím, kdo jsme, tím se nerodíme. Tím, čím jsme, tím se stáváme." 

,,Ano. Stal jsem se Nejvyšším velitelem Prvního řádu," přitakal Kylo, ignorujíce vřískot z toho temného zákoutí své duše. ,,Zahodil jsem svůj původ, svůj výcvik, své vše jen proto, abych se stal tím, pro co jsem byl předurčen." 

Rey se smutně pousmála, přestože slzy nepřestávaly stékat po její tváři. ,,A jak víš, pro co jsi byl předurčen? Třeba ti je souzeno vybírat odpad."

Její narážka byla jasná, zřejmá na první pohled. Dívka, o niž nikdo nestál, již vlastní rodiče odhodili jako odpad, jehož vybíráním se posléze musela živit. I přesto tu nyní před ním stála, nesouce osud Jediho. Stála před ním jakožto jeho protiklad. On byl tma, ona byla světlo. On byl soumrak, ona byla rozbřesk. 

Stali se nepřáteli na život a na smrt. Přesně jak řekla, oni nebyli předurčeni spolu bojovat. Jejich souboj nebyl vymezen osudem, určily ho jejich vlastní volby. Rozhodnutí, které oba přijali, vědomi či nevědomi si jejich důsledků.

A to byla poslední dýka, jež se zabodla do Kylovy hrudi, těsně předtím, než Rey zmizela z jeho očí. Jakmile byla pryč, vše kolem něj se ponořilo do temnoty. Do mrazivé, hrozivé temnoty.