,,Poe! Vylez zpod té lodi!" Rey stála vedle staré stíhačky v hangáru, snažící se upoutat pozornost pilota pod ní. ,,Musím s tebou mluvit!"

Náhle vyjel zezpoda stroje nizoučký vozík pro mechaniky. Na jeho ploše ležel rozvalený Poe, nyní mírně dotčeně hledící na Rey. 

,,Ano?" zeptal se a povytáhl obočí. 

Rey si založila ruce na hrudi, trochu rozpačitá. Možná přeci jen mohla počkat, než pilot dodělá svou práci. 

,,Potřebuji tvou pomoc," přiznala nakonec.

Poe se zvedl z vozíku, popadnul hadr napravo a začal si utírat ruce, zanesené od mechanického oleje. ,,S čím přesně?" 

Zněl netrpělivě, to ale nebylo nic překvapivého koneckonců. Odboj se snažil zprovoznit staré stíhačky, nalezené v hangáru nové základny. Nebyl to zrovna jednoduchý úkol, vzalo-li se v potaz, že každá druhá se mohla rovnou rozebrat na náhradní díly. A navíc, času bylo málo. S každou minutou, kterou Odboj strávil bez funkční flotily, se zvyšovala šance na jejich vypátrání Prvním řádem. 

Přestože se zde snažila trávit každou volnou chvilku, Rey i tak měla výčitky, že nepomáhá svým přátelům dostatečně. 

,,Máte tady nějaký pevný kov? Potřebuji jej n..."

Nedostala šanci dokončit větu. Uprostřed jejího třetího slova se se skřípáním začala otevírat vrata hangáru. Tlumené světlo udeřilo do očí všechny přítomné a dovnitř začaly vlétávat drobné kapičky vody, přistávající na všem, co jim stálo v cestě. 

Rey si setřela vodu z očních víček a překvapeně pohlédla ven z podzemní místnosti na proudy vody, jenž padaly dolů před jejíma očima. Netušila, že přístup do jejich základny se skrývá za vodopádem. Pak ji udeřila do očí další, silnější záře. Tohle byl ale usměrněný tok, musela to být světla vesmírné lodi. 

Otočila se na Poea, s otázkou obsaženou v pohledu. Pilot však stále hleděl kupředu, po netrpělivosti v jeho výrazu už nebylo ani stopy. Na rtech mu hrál malý úsměv, plný naděje. Rey se tedy stejně jako on zahleděla zpět na přilétající loď. 

,,Spojenci," zašeptala opatrně. 

Poe přikývnul. ,,Přesně, jak Leia slíbila." 

Něco narazilo do padající vody. Předek lodi začal rozrážet proudy vodopádu a dral se přes ně dovnitř, vstříci Odboji. A než se kdokoli v hangáru nadál, loď se prosmýkla skrze padající řeku, přistávajíce na volném prostranství v popředí hangáru. Nepatřila zrovna mezi největší vesmírná plavidla, popravdě, velikostí se mohla možná tak rovnat Millenium Falconu. Ale rozhodně se jednalo o novější model, než byla stařičká loď Hana Sola. 

Rey bolo u srdce, když se jí vybavila tvář starého pašeráka. A její srdce kleslo níže, když se jí připomněly okolnosti, za jakých zemřel. 

A kdo jej zabil.

Silný poryv vzduchu udeřil Rey do tváře, jak se loď snažila dosednout na skalní podloží. Odvrátila se, odklízejíce neposlušné prameny vlasů za uši a čekala, až se bude opět moci otočit zpět, aby pohlédla do tváří nových příchozích. 

Příchozí konečně vypnuli motory a v podzemí se rozhostilo ticho, přerušované pouze skřípáním sklápěcích dveří nové lodi. Přítomní členové odboje se začali přibližovat k nové lodi. Nejspíše se jednalo o nákladní typ, uvědomila si Rey, když se ocitla několik kroků od jejích sklopených dveří. Takový, který převážel zboží mezi planetami. 

Všichni kolem ní se ale najednou zastavili na místech, když uviděli, jak po sklopené rampě někdo rychle schází dolů. 

,,Potřebujeme nosítka!" Naléhavý hlas patřil ženě ve středním věku, razící si cestu přímo k Rey. Její upnuté oblečení bylo natolik špinavé, že se nedala určit jeho původní barva. Ale jeho střih a vůbec i způsob, se kterým k nim žena kráčela vypovídal o jejím původu. Rozhodně nemohla být otrokyní nebo sběračkou odpadků ... 

Avšak Rey upoutaly její oči. Nebo spíše oko, žena totiž měla přes záplavu blonďatých slepených vlasů přetaženou pásku na levé oko.

Kolem ní a Poea proběhli muž se ženou, každý z jedné strany svírající jednoduchá nosítka. A žena s páskou přes oko je dovedla dovnitř lodi, nechávajíce všechny venku tápající. Netrvalo dlouho a nosítka se vynořila ven, podepíraná nejen oním mužem a ženou, ale navíc i třemi členy posádky nové lodi, dvěmi muži a jednou ženou. Vedeni členy odboje se s nosítky rychle vydali směrem na ošetřovnu.

Rey sice nezahlédla zraněného, ale její pohled se stočil na zbytek posádky lodi, pomalu a opatrně vystupující ven z jejich plavidla. Dvě sotva dospělé dívky a chlapec, možná o trochu starší než ony, se v závěsu za jednookou ženou vylodili ven a nyní stanuli tváří v tvář Odboji. 

Poe se jako první vydal kupředu. ,,Kdo jste?" 

Žena na něj upřela obezřetný pohled. ,,Je tohle Odboj? Nevíme, jestli vám můžeme věřit." 

To Poea rozesmálo. ,,No, nemáte nejspíš navybranou," odvětil. Potom ale sňal ze svého prstu prsten, stále špinavý od oleje, a obrátil jej na ženu. Zabral za drobnou páčku na jeho boku a ženin výraz se projasnil, když uviděla symbol Odboje. Obrátila se na své společníky, pak zpět na pilota před sebou a naklonila hlavu na stranu. 

,,Jsem Zena Ilyo z Hosnian Prime. Přísahala jsem pomstu Prvnímu řádu za zničení mé domovské planety. A tohle," dodala, obracejíce se na své společníky, ,,je moje posádka. Jsou to lidé, kteří prožili podobný teror jako já a stejně jako já přichází, aby se přidali k Odboji." 

Lidé v hangáru se pomalu začali rozcházet, podle toho, co Rey zaslechla, Zena Ilyo s posádkou nebyli prvními příchozími spojenci. Byly však prvními, které Rey viděla na vlastní oči. A proto přistoupila blíže, vedle Poea. Zena Ilyo na ni upřela zkoumavý pohled.

,,Jsem Rey z Jakku," představila se Rey, pohled ženiných očí ale setrvával na její tváři. Jen se ze zkoumavého proměnil na zaujatý. Téměř, jako kdyby věděla, kdo to před ní stojí. Nic však neřekla. Pouze pokývala hlavou na pozdrav a poté obrátila svou pozornost zpět na Poea. 

,,Mohla bych mluvit s Leiou Organou?" zeptala se.

Poe si ji chvíli obezřetně měřil, pak však přikývl. ,,Pojďte za mnou," souhlasil neochotně a vydal se ke vstupu do vnitřních chodeb základny. 

Rey zůstala stát na místě, pozorujíce kroky Zeny Ilyo, následující pilota Odboje. A poté její oči sklouzly z kapitánky lodi na zbývající členy její posádky. Dívky šly jako stíny ve stopách jednooké ženy, úzkostlivě se držíce za ruce. A pak tu byl ten chlapec, nebo muž. Nevěděla, co si o něm myslet. Podle vzhledu jej klidně mohla označit jako dospělého muže, výraz jeho tvář tomu ale rozhodně neodpovídal. 

A jak ji míjel, Rey najenou v mysli vyvstal obraz jiného muže. Jiného muže a jeho očí, z nichž čišel stejně ztracený pohled. 

~~~

Málo času, málo korekce a velká omluva.