Rey položila spis v červené kůži na zem jeskyně. Z jeho prostředka čouhal ústřižek jakési pentle, který den předtím náhodou našla ve svém pokoji. Už několik dní se v něm snažila najít jakoukoli zmínku o opravě světelného meče. Bohužel, zatím se zdálo, že v tomto spise se o zbraních Jediů příliš nepojednává. Ano, o životě, zvycích a způsobech se Rey dozvěděla mnoho, to jí však v tuto chvíli bylo k ničemu. 

Zvedla se z podřepu a uchopila svou hůl, opřenou o stěnu jeskyně. Ta poslední věc, kterou si odnesla z Jakku, kromě oděvu. Sevřela kolem ní obě ruce a poodstoupila od skalní stěny do volného prostoru, jímž jeskyně překypovala. Nadechla se a pozvedla hůl před sebe, mírně nakloněnou. Pak si ji stáhla rychlým pohybem zpět k tělu, zaujímajíce obrannou pozici. 

I když neměla funkční zbraň, musela pokračovat v tréninku. Nemohla si dovolit zanevřít na výcvik, i když Luka Skywalkera mohla sotva nazývat svým mistrem. Musela jít kupředu, neohlížet se zpět a stát se Jediem.

Přesunula pravou nohu kupředu a provedla půlotočku. Hůl si mezitím nechala vyklouznout z pravé ruky, vystřelujíce doleva, k hrdlu imaginárního nepřítele. Pak si přehodila svou zbraň do opačné ruky a navedla své kroky kupředu. Uprostřed čtvrtého se zasekla a využívajíce setrvačnost, provedla další půotočku. Nyní však při ní klesla do kolen a výpad proti nepříteli, jehož viděla jen ona ve své mysli, vedla zezdola. 

Byla příliš pomalá, věděla to již ve chvíli, kdy ji její nohy mále zradily a ona téměř dopadla na kammenou zem. Vyrovnala svůj postoj a pokusila se o stejný manévr znovu, nyní dvakrát tak rychle. Potom to již dokázala, její svaly pak dokázaly přesně opsat pohyb, který ona měla před očima. Ale stále by to mohlo být rychlejší.

Jenže to by se Síla kolem ní nesměla začínat vlnit. Začínala se koncentrovat všude kolem ní a ohlašovat tak příchod ...  Rey se zvedla a pohlédla před sebe. Nechala svou hůl sklouznout do neofenzivní polohy a pevně sevřela rty. Pokusila se svým očím vtisknout zatvrzelý pohled, nebyla si však jistá, nakolik se jí to podařilo. 

Jediný projev slabosti a zničí ji. Tak, jako se mu to málem podařilo naposledy. Nesměla jej nechat si myslet, že ji může získat na temnou stranu Síly. Ale kéž by si to býval nepřál.

Z místa před ní, kde byla Síla nejvíce koncentrovaná, se najednou jasně vynořily obrysy mužského těla. Byl vysoký, jako vždy oblečený v černé a stál zády k ní. 

Zády k ní.

Rey se najednou cítila vděčná za to gesto, kterým jí nevědomky pomohl postavit se nohama na zem. Sebevědomě narovnala záda a připravila se na okamžiky, kdy se k ní obrátí čelem a její oči tak budou muset sklouznout po jeho tváři. Po jizvě, jež mu zanechala, jako připomínku jejich souboje, střetu, který vyhrála.

,,Pouto se tedy se Snokeovou smrtí neuzavřelo," ozvalo se chladné konstatování. Jeho obličej však setrvával odvrácený. 

,,Bohužel," odpověděla. Stála tam, napjatá, co příjde jako další.  

Její slova jej konečně donutila se otočit. Něco v nich jej přimělo chtít pohlédnou jí do očí. 

,,Alespoň by se tak uzavřely i ty poslední dveře, co mezi námi ještě zůstaly," dodal. 

Jako kdyby tou větou zabodl Rey dýku mezi žebra. Připomínka jejího gesta po bitvě na Craitu a  krutost, se kterou byla ta věta vyřčena, jí vyrazily dech a jen tak tak ji dovolila udržet pevný výraz. Pak ale v její mysli převládl vztek. 

,,Dveře, které jsi uzavřel, když ses nás pokusil sestřelit z oblohy," oponovala. ,,A které jsi uzavřel, když ses znovu rozhodl postavit na temnou stranu Síly."   

Zarazil se, poznala to z jeho pohledu. Něco z toho, co řekla, jej zamrazilo na místě. 

Brzy však odpověděl. ,,To jsem neudělal." Nemluvil o své volbě, to bylo jasné. ,,Nikdy jsem nic takového nenařídil. Ne potom, co ..." zarazil se v půli věty, když mu plně došel význam jejích slov. ,,Millenium Falcon." Zdál se, že mu ta dvě slova jdou přes rty jen s tou největší nechutí.

Rey přikývla. ,,Přesně tak," procedila mezi zuby. Předtím tomu nevěnovala takovou pozornost, faktu, že opět padla mrtvá jeho rukou. Jako kdyby ta záležitost již ležela na samém okraji její mysli. Ale s tím, jak se najednou objevil před ní, její vztek, jenž už od toho dne stačil téměř odpadnout, se opět vrátil. A silnější, než kdy předtím.

Pohled jeho očí se trochu projasnil, stále v něm však byla ta zatvrzelost, se kterou se jí před chvíli nechtěl ani podívat do očí. 

,,Nevěděl jsem to. Nevěděl jsem, že jsi byla na palubě." 

A Rey, přestože viděla, jak z jeho očí začíná vyzařovat něco velmi vzdáleně se podobající lítosti, jeho slova jen rozzlobila. 

,,Chápu. Jenom jsi se snažil zničit loď tvého otce. Muže, kterého si chladnokrevně zabil," plivla to po něm jako jed. ,,Jako bys mohl v tu chvíli přemýšlet o něčem jiném." 

Nepřemýšlela na tím, co říká, prostě ta slova nechala plynout. Protože v jejím srdci zela rána a chtěla, aby také pocítil bolest, jež jí způsobil svým odmítnutím. Svou volbou.

,,Rey," její jméno zklouzlo z jeho rtů, znělo však spíše jako prosba. 

Ucouvla o krok zpět. ,,Neopovažuj se to znovu vyslovit," odsekla pevně. ,,Luke měl pravdu. Pro tebe už není cesty na světlo." 

Ta slova způsobila, že se jeho tvář stáhla do masky, kterou Rey znala. Předtím, předtím než její slova ovládla zášť, o které neveděla odkud přišla, předtím před ní stál Ben Solo. Nyní to byl Kylo Ren, kdo na ni hleděl, s chladným výrazem zabijáka. Upíral na ni pohled pohled nemilosrdných očí a přestože nic neřekl, jeho výraz mluvil za vše. Kdyby se mu v tu chvíi někdo postavil do cesty, byl by mrtvý. Okamžitě. A Rey se proti své vůli zatřásla. Byl děsivý, připomínal ji tu studenou místost a křeslo, kam ji připoutal poté, co ji v bezvědomí unesl. To vše byl Kylo Ren - nestvůra. 

Udělala další krok zpět, ačkoli z něj nespustila oči. Nemohla, přestože ji z něj mrazilo v zádech, zároveň zároveň ji nutil hledět do jeho tmavě hnědých očí a hledat stopu po Benovi, jenž se z nich před chvílí zcela ztratil. Řekla to, co řekla, nemohla ta slova vzít zpět. Ale přestože část jí tomu doopravdy věřila, zbytek její duše kvílel, ať odvolá, co mu tak chladnokrevně mrštila do tváře.

I kdyby však chtěla, nedostala již šanci. Kylo Ren byl ten tam, Síla jejich spojení přerušila.

Nemohla tam i nadále zůstat, tíživá atmosféra z jejich rozhovoru pohltila celou jeskyni. Rey popadla spis společně se svou holí a rozběhla se ke vchodu na základnu Odboje. Musela pryč, musela se dostat co nejdále. Jenže jí stále vyvstával před očima jeho obličej, ne, obličej Kylo Rena. A to, jak vyslovil její jméno ...

Nevšímala si tázavého pohledu dvou rebelů, kolem kterých proběhla chodbou. Vše, na čem jí v tu chvíli záleželo, bylo, aby se dostala zpět na svou ubikaci. Na místo, kde mohla z tváře sundat pevnou masku a kde jí v mysli nezněl jeho hlas.

Dveře se za ní zabouchly, jak vrazila dovnitř. Upustila hůl na podlahu a spis skoro zahodila do výklenku ke zbytku Jedijské moudrosti. Svezla se v rohu na zem, kolena přitažená k tváři.

Nebylo to fér. Nic z toho.

Proto tam zůstávala skrčená a nehybná, naprosto odmítala svět kolem sebe. Byla jen ona a její myšlenky. A když se konečně odvážila hlavu a čelit opět světu, její pohled sklouznul po hromadě spisů, na jehož vrcholu ležela otevřená kniha v červené kůži s nákresem světelného meče.

~~~

Možná jste si všimli, že jsem z názvu ubrala "The". Nejednalo se o gramatickou chybu, prostě mi to bez toho zní líp.