Stíny se prodlužovaly, jak slunce postupně začalo zacházet za obzor. Na pouštním písku se tak zobrazoval jako protáhlá silueta, od hlavy až k patě zahalen v plášti. Ustávající vítr si už jen trochu pohrával s cípy jeho ošuntělé kápě a on tak mohl ničím nerušen hledět kupředu.

Po tom všem ... je tohle místo peklem nebo rájem? Je to trest či odměna? Nebyl den, aby tato myšlenka neproběhla jeho myslí, pokaždé vyvolávajíce odlišnou odezvu.

Nenáviděl to tady. Nenáviděl písek všude kolem sebe a způsob, kterým jej ve větru šlehal do tváře. Nenáviděl žhnoucí slunce a nedostatek jakéhokoli přirozeného zdroje vody. Nenáviděl tu samotu, do níž se sám uvrhnul.

Obrátil se ke slunci zády a vykročil vpřed. Písek se mu sypal pod chodidly, nestálý, neschopný udržet jediný tvar. Zdolával jej jen s největší nechutí, proklínajíce své rozhodnutí. Ale nebylo zbytí, musel se dostat zpět ještě před západem slunce, ještě před tím, než se pustina promění v útočiště predátorů.

Kdysi jsem býval jedním z nich.

Zahnal tu myšlenku pryč, neustávajíce v pohybu. Bylo pro něj až příliš nebezpečné vzpomínat, čím kdysi býval. Nebezpečné, nepříjemné, bolestné ... lépe nezabředávat do podobných úvah. Sebelítostí se už užíral až příliš dlouho.

~~~

Překročil Sachiiho bezvládné tělo.

,,Jsi jen odpadlík, kterého nechce ani jedna ze stran."

Cítil Sachiiho stále ještě teplou krev na tváři, když se pokusil udělat krok kupředu. Jeho tělo ho však zradilo a on dopadl na kolena, přímo před Huxem.

Zrzek s úšklebkem naklonil hlavu na stranu a přistoupil k němu. Nahnul se k jeho uchu. ,,Ren nebo Solo, vždycky jsi byl a vždycky budeš jen odpa"

Těsně před koncem věty se překvapeně zarazil. Sklopil pohled níže a z jeho hrudi trčel modrý světelný meč.

,,Sklapni už," ozvalo se za Huxovými zády.

~~~

Vydral se na vršek kopce z navršeného písku a pohlédl dolů. Dole pod ním, na skalním podloží nedaleko, se krčil domek z pouštního šrotu. Stál daleko od místa, kde písečná poušť přecházela v tu skalní, skryt ve stínu tyčící se masy kamene.

Ohlédl se zpět. Sny, které kdysi míval se tedy nakonec proměnily ve skutečnost. Každý den, každou hodinu, každou minutu se vařil v tomhle pouštním pekle, po zbytek svého života. Nepochyboval o tom, že tomu tak bude.

Jeho oči se vydaly k bezmračné obloze, ozářené barvami zapadajícího slunce. Nemělo tomu být dlouho, co si první hvězdy začnou razit svou cestu na oblohu. Zatím to však bylo slunce, co tam dominovalo.

Tedy, téměř. Těsně nad ním, nad hranicí zlatého půlkruhu se něco mihlo. A Kylo pocítil přítomnost. Pouto, vytvořené Snokem kdysi dávno ožilo. Síla kolem Kyla se probudila, povzbuzená znovu přítomným poutem. Tím poutem, které on tak těžce odstřihával. Alespoň si tedy myslel, že jej ničí.

Bylo to pro něj jako useknout část svého bytí, kus své osobnosti. Přesto se každý den posouval o kousek dál a dál, zatímco jeho cesta jej dovedla sem. A i když se snažil v ukradené lodi vítězného Odboje dostat co nejdále, pouto by bez jeho přičinění jen tak neochablo. Myslel, že to dokázal, že ji zvládnul vytěsnit. Nicméně, ať vyvinul sebevětší úsilí při ničení jejich spojení, stále žila v jeho vzpomínkách a snech.

S nuceným hlubokým nádechem se vydal dolů. Nepochyboval o tom, že má sotva pár minut do jejich setkání. A sotva ušel několik desítek metrů, vesmírné plavidlo mu přelétlo přímo nad hlavou. Byl to Millenium Falcon.

Ze všech lodí v galaxii ... Kylo stisknul nesouhlasně rty.

Loď přistála v dáli před ním, dosedla do volného prostoru přímo před vysokou skálou, jež se tyčila za malým domkem. Nebyla to těžká dedukce, odhadnout, kam přistát. Koneckonců, byl to jediný příbytek široko daleko.

Kylo se zastavil, když se rampa lodi začala sklápět.

Není sama, zjistil překvapeně. Síla mu napovídala, že přicestovala s někým. Když se však Kylo zaměřil na tu osobu, zjistil, že se jedná o dítě a zároveň uživatele Síly.

Její padawan, pomyslel si, soudě podle copánku z hnědých vlasů, který se mu houpal z hlavy. Pocítil, jako by se mu něco zabodnulo do srdce. Do srdce, které neměl mít.

Millenium Falcon dosedl několik metrů od jeho domku. Téměř okamžitě se sklopila rampa dolů a Kylo zaslechl kroky, spěchající po ní dolů. Neměl šanci se připravit, během vteřiny stála před ním. A pokud jeho nepřítomné srdce něco předtím probodlo, teď jej to drtilo na prach.

Nezestárla ani o den, napadlo jej, když se konečně odvážil pohlédnout do její tváře. Nevnímal už šedé jedijské šaty, ve které byla oděna, ani známý světelný meč na jejím opasku. Jenom tu tvář.

Upírala na něj beze slova pohled s emocí, již nebyl schopen rozluštit. Jenom tak na něj hleděla a přestože měl část tváře, včetně očí, skryté pod kápí, věděl, že to je jeho existence, co tak moc přitahuje její pohled.

,,Rey," vyslovil, aniž by věděl, jak na ta slova navázat.

Zavrtěla hlavou a naklonila hlavu na stranu, směrem k lodi.

Pochopil. Nemohla anebo nechtěla s ním mluvit, když byl její padawan v dosahu. Lehce, téměř neznatelně sklonil hlavu na znamení, že pochopil.

Rey se obrátila, právě ve chvíli, kdy to dítě vyběhlo z lodi.

,,Mistře ..." vyhrkl chlapec nedočkavě, připraven zaujmout místo po boku svého učitele.

Rey však zdvihla paži a tím jej zastavila uprostřed jeho cesty k ní. ,,Během přistání se usmažilo několik obvodů," sdělila mu klidně.

Padawan si zkoumavě změřil napřed ji a potom se obrátil ke Kylovi. Kylo jej napodobil .......

Síla kolem toho chlapce se zdála být silná, velmi silná. Až mu připomínala ... no, to bylo jedno. Nicméně, Kylo z něj necítil inklinaci ke světlé straně Síly. Ale ani k té temné.

Zvláštní. Síla kolem něj se zdá být dokonale vyvážená. To jsem ještě nikdy neviděl.

,,Ale mistře ..." namítnul chlapec a obrátil pohled zpět k Rey.

Rey povytáhla koutek úst a Kylo v ten moment přimrznul na místě. ,,Určitě to zvládneš opravit, věřím v tvé schopnosti."

Ten úsměv ...

Chlapec hodil na Kyla poslední, letmý pohled a pak odběhl zpět do útrob lodi. Rey se od něj odvrátila a přistoupila ke Kylovi. ,,Je tu místo, kde bychom si mohli nerušeně promluvit?"

Přikývnul, vděčný za kápi, jež i nadále skrývala jeho tvář. Bývala by z ní dokázala vyčíst jeho myšlenky. To, že si vzpomněl na dobu, kdy i on byl padawanem. A také, že s ním nikdo nikdy takto nejednal. Způsob, kterým promlouvala k tomu chlapci ... byl natolik odlišný od toho, jak se s ním rozhodl komunikovat ... jeho strýc.

Otevřel zrezivělý průlez do svého domku, poslepovaného z pouštního šrotu a přilepeného k vysoké skále za ním. Prošel skrze a podržel jej pro ni, než se také dostala dovnitř. Rey udělala ještě pár kroků doprostřed místnosti a zatímco Kylo zavíral poklop, se zaujatým výrazem zkoumala vnitřek příbytku.

,,Překvapilo mě, že sis vybral právě tohle místo," přiznala tiše.

Ten hlas ...

Kylo si sňal kápi z hlavy a obrátil pohled k ní. Ve chvíli, kdy její oči spočinuly na jizvě, jež křižovala Kylovu tvář, na vteřinu se v jejím výrazu mihnul smutek.

Rey.

Kylo se pokusil posbírat veškeré své odhodlání, aby dokázal normálně odpovědět. ,,Jsme tu na rozhraní pouště a skalní pustiny. Predátoři z obou oblastí si tu jdou navzájem z cesty."

Zavrtěla hlavou. ,,To jsem nemyslela," namítla a nepatrně naklonila hlavu na stranu. ,,Tatooine. Proč sis zvolil právě Tatooine?"

Chtěl na ni pohlédnout s překvapením, na poslední chvíli však dokázal zabránit té emoci prostoupit jeho tváří. I tak jej ale překvapilo, že to nevěděla.

,,Vrátil jsem se tam, kam patřím." Stála nerozuměla, poznal to z její tváře, když ta slova vyslovil. Nadechl se. ,,Narodil se tu Anakin Skywalker."

,,Aha."

Bolest mu sevřela to místo v hrudi, kde se mělo nacházet srdce. Vidět ji, mluvit s ní ... byla to jedna velká noční můra, větší, než tohle celé místo.

Odvrátil se od ní. ,,Neměla jsi sem jezdit. Nevím, jak jsi tohle místo odhalila, ale raději jsi na něj měla zapomenout. A už vůbec jsi sem neměla brát toho kluka."

Sklopila pohled. ,,Před dvěma měsíci zemřela Rose. Řekli mi, že ji dohnaly léta, která strávila jako dítě v dolech."

V dolech Prvního řádu. Další krev na mých rukou. Další bolest, kterou jsem Rey způsobil.

,,Ale předtím mi odhalila jistou dohodu, kterou jsi uzavřel s ní a Poem.

~~~

,,Mluv, Rene." Tvář velitele rebelů byla zatažená neblahou předtuchou. Kylo věděl, že jej vyhledal pouze proto, aby mu předal jistý čip. I přesto se jej však nakonec rozhodl vyslechnout.

,,Oba dva dobře víme, že je jenom malá šance, že zítra uspějete. Nemáte oproti Prvnímu řádu zrovna převahu." Jeho slova byla chladná, ale pravdivá.

Rose, stojící opodál na konci úzké chodby na něj vrhla nejistý pohled.

Ignoroval ji. Sice to byla ona, kdo za Reyinými zády domluvil setkání s Poem, Kylo vlastně ani nevěděl proč, ale ani jí nesdělil účel tohoto rozhovoru.

Poe si všimnul krátké odmlky a pozdvihnutím brady jej pobídnul, ať pokračuje.

,,Pokud se vám to ale nějakým zázrakem podaří, je možné, že nastane problém. Problém mé existence. "

Odpusť, Rey.

,,Nijak se netajím tím, že bych nejraději padnul při obraně Rey. Upřímně, bylo by to nejlepší řešení pro všechny. Naneštěstí, vojáci Prvního řádu mi nesahají ani po paty." Bylo to pouhé konstatování faktu, všichni tři to věděli.

,,Co navrhuješ?" zeptal se Poe.

Udělej to.

,,Pokud vše vyjde ve váš prospěch, budete chtít Jediho, který by cvičil další generace. Stanu se pro vás ještě větší překážkou. Proto byste se měli ujistit, že tato situace nenastane. V tichosti mě odstraňte z cesty."

Poe se odlepil od zdi, o kterou se doposud opíral. ,,Se vší úctou, kterou k tobě nemám, já nejsem ty." Udělal ke Kylovi krok a pak se opět zastavil. ,,Je mi jasné, co tady navrhuješ. A ano, máš pravdu. Proto to provedeme takto:"

~~~

,,Měl jsem pro všechny včetně tebe zůstat mrtvý," zasyčel Kylo nespokojeně. ,,Ta holka porušila slib."

Rey povytáhla jeden koutek úst trochu výše a výsledkem byl mírný úsměv. ,,Ano. A jsem ráda, že to udělala."

Kylo si nespokojeně odfrknul. ,,Nedochází ti to? Je to problém, já jsem problém, pro celý ten váš řád. To dítě, co jsi sem přivedla, si za pár let může dát dvě a dvě dohromady."

Jako kdyby neslyšela těch posledních pár vět. Rey najednou vykročila k němu odhodlaným krokem.

Ne.

Zacouval před ní, přestože ta díra v jeho hrudi křičela bolestí s každým centimetrem, jenž se od ní odtáhnul. Když to viděla, zastavila se a úsměv na její tváři vystřídal lehce zklamaný výraz.

,,Myslela jsem ... myslela jsem, že pochopíš. Že porozumíš důvodu, proč jsme tu."

,,Já rozumím, Rey," přiznal nakonec. ,,Ale nejde to."

Zavrtěla hlavou. ,,Ničemu nerozumíš." Jako kdyby se chvíli rozmýšlela a pak najednou svižně vyrazila k poklopu, rychle jej otevřela a proklouzla ven.

Co by Kylo býval dal za pouto, které kdysi mívali. Ano, stále tam bylo, ale natolik oslabené, že sotva dokázal vycítit její vzdálenost na pár kilometrů. Kylo byl v tomto ohledu velmi úspěšný

Až příliš.

Vydal se za ní, usoudil, že se rozhodla odejít. A souhlasil, přestože jej to uvnitř rvalo na kusy. I přesto, že věděl, že jeho noční můry nyní budou mít o jeden námět více. Nicméně, zkameněl překvapením právě když se protahoval průlezem ven. Rey stála sotva deset metrů od domku, čelem k Millenium Falconu, a nezdálo se, že by hodlala pokračovat k lodi.

Z lodi po chvíli vyběhnul její padawan a namířil si to k ní. Kylo opět zachytil tu nebývalou rovnováhu Síly kolem něj.

,,Ty obvody ještě chvíli zaberou, Mistře," vyhrknul zadýchaně.

Kylo neviděl Rey do tváře, ale býval by přísahal, že se usmála. ,,To je v pořádku. Myslíš, že za hodinu budeme schopni odstartovat?" zeptala se vlídně.

Chlapec se kousnul do rtu. ,,Nevím. Pokusím se."

,,Dobře, Hane."

Hane.

Hane?

Hane!

Rey se po těch slovech otočila zpět, ve snaze zachytit jeho pohled. Jenže Kylův zrak se upíral na chlapce, který ještě stále vzhlížel ke svému Mistrovi.

Najednou to všechno zapadalo do sebe, jako dílky skládačky.

Chlapec pomalu sklouznul pohledem k němu, v očích zvědavý pohled. V těch hnědých očích, které Kylo vídával celé dětství. V těch očích, které se na něj zmateně upíraly, zatímco jeho světelný meč pronikal tělem pod nimi.

Hleděl na něj očima jeho otce. Jeho očima.

Kylo se obrátil na patě, neschopen nadále snášet jeho pohled. Bylo to až příliš nasnadě, důvod, proč Rey vzala to dítě s sebou. Chystal se za sebou prásknout poklopem, když jej někdo zadržel. S vědomím, že to je Rey, povolil a nechal ji vrátit se dovnitř za ním.

,,Proto jsi zde?" To bylo to jediné, na co se zmohl.

Majíce za zády zeď, Kylo nyní neměl kam před ní ucouvnout.

,,Nejen proto," připustila. ,,Ale máš na to právo. Právo vědět."

,,Rey ..." vyslovil, pak jej ale zradil hlas. Odkašlal si a zkusil to znovu. ,,Víš to lépe, než kdokoli jiný. Jestli to je doopravdy ..."

Jestli to je doopravdy můj ...

,,Jestli to je doopravdy? To nemůžeš myslet vážně." Jeho poslední věta ji viditelně rozčílila. ,,Vol svá slova pečlivěji, Bene Solo. Neexistuje možnost, že bych snad někdy s někým jiným ..."

Věděl to. Vzpomínky vířily jeho myslí, znovu slyšel její rty rozechvěle šeptat jméno, které už celé roky nemělo majitele. Cítil její rty na těch svých, její prsty ve svých vlasech ...

,,Je to prokletí, Rey," vyslovil nakonec. ,,Víš, co se stalo s Anakinem, viděla jsi Luka. Víš, co jsem já. Krev Skywalkera je kletba, která jej požene na scestí."

Její paže si našly cestu k jeho ramenům, spojily se za jeho krkem. ,,A ty jsi určitě cítil, že to není tak docela pravda. Světlá a Tmavá strana Síly jsou v něm v dokonalé rovnováze, Bene." Její rty se přesunuly vedle jeho ucha. ,,To my dva, Bene. Dokázali jsme to zlomit," zašeptala.

Musel se ušklíbnout. ,,Zníš skoro jako kdybys to naplánovala."

Zasmála se a v napětí v Kylově nitru trochu opadlo. ,,To doopravdy ne. Ale nelituji."

Váhavě zvedl ruce a objal ji. Nedokázal v tu chvíli udělat nic jiného, hlavou mu vířil milion otázek. ,,Ví to?"

Cítil, jak zavrtěla hlavou. ,,Bože ne. Má za to, že byl sirotek, kterého se řád ujal jako nemluvněte. A tak to taky zůstane. Teď je můj padawan."

Kylo povytáhl obočí. ,,Není na padawana trochu moc mladý? V kolika ... deseti letech?"

,,Možná věkem. Schopnostmi a úsudkem předčí mnohem starší padawany."

Po napětí nebylo ani stopy. Namísto toho se Kylovým nitrem rozlilo něco hřejivého. Ale on zatlačil ten pocit na stranu s vědomím, že to je pouze na chvíli.

Rey se odtáhla. ,,Vím, že tu loď nenávidíš, ale určitě by se uvnitř našlo místo pro třetího."

Polknul. ,,Ne. Jsem tam, kde mám být."

,,To sotva. Poušť není místo, kde by měl někdo strávit delší dobu, mluvím z vlastní zkušenosti," odvětila naprosto vážným tónem.

,,Rey, tohle bylo součástí dohody. Můj exil," namítnul.

Rey poodstoupila od něj. ,,Když jsem se naposledy dívala, řád Jedi už nesídlil ve středu republiky. Ne v úplném středu. Příjemná planeta, hodně vody."

,,Rey ..."

,,Nikdo tě tam nebude hledat, tím spíš, když si všichni myslí, že jsi mrtvý."

Stála před ním, připravená přesvědčit jej. Odhodlání přímo sálalo z jejích očích a Kylo se přistihnul topit se v nich.

,,Co je to za planetu?"

~~~

Chtěla jsem vám poděkovat, že jste to se mnou vydrželi až do konce. Byla to pro mě úplně nová zkušenost, jsem zvyklá psát většinou fanfikce na anime, jsem za to však velmi vděčná. Věřím, že konec byl spíše zklamáním než příjemným překvapením, ale už bych to lépe asi nenapsala. A ještě jednou děkuji, že jste na tenhle příběh vůbec klikli.

Nechť vás Síla provází.