Do ložnice oknem pronikalo světlo a nutilo Louise nespokojeně mžourat a schovávat hlavu pod peřinu. Kdyby měl jen o trochu víc energie, něco by po Harrym, který očividně roztáhl závěsy, hodil a zpeskoval ho za tento ohavný čin. Ale zvládl se maximálně přitulit k jeho teplému tělu a tiše vydechnout, když cítil, jak se mu jemně prohrabuje vlasy.

Harry se probudil kupodivu brzy a jako každé ráno poslední dva týdny v očekávání vyhlédl z okna, pevně doufaje, že uvidí padat velké měkké vločky. A dnes se mu to splnilo. Střechy aut a chodníky pokrýval jemný poprašek a dnešnímu dni dodával správnou atmosféru. Byl totiž Mikuláš.

Už seděl opřený o polštáře asi půl hodiny, objímaje svého přítele, který stále pokojně oddychoval. Tedy, až doteď. Sjel rukou po jeho zádech a zarazil se, jakmile narazil na něco hebkého, co zároveň nadouvalo peřinu a jen ten dotyk z Louise vydobyl tiché zamručení. Harry pozvedl obočí a co nejopatrněji celou dlaní přejel po tom, co se zdálo být peřím. Staršímu na tváři pohrával úsměv. Tohle je divné, velice divné, pomyslel si Harry.

Ano, sice se s Liamem už od minulého roku domlouvali, že letos půjdou koledovat, Harry jako čert, on jako Mikuláš a Louis bude jejich anděl, ale nenapadlo by ho, že naplánuje nějaké překvapení. Ne, že by to bylo poprvé, co Louis nachystal nějaký dárek a nebo malou pozornost čistě z lásky, ale pak nechal Harryho, aby se překvapil sám tím, že prostě omylem narazí na nějakou indicii a sám dojde až k cíli. Měl z toho vždycky snad ještě větší radost, než když mu Louis dal květiny přímo do ruky a nebo ho otevřeně pozval na večeři.

Shrnul deku na stranu a ohromeně vydechl nad tím, co viděl. Křídla, která odstínem bílé předčila i čerstvý sníh venku, byla pečlivě složená a nejdelší pera dosahovala až k Louisovým kotníkům.

Věděl, že má rád kostýmy. Každý rok se sladili na Halloween, na oslavy Tininých dětí byl Louis první, kdo se nabídl, že půjde do obleku klauna, ale že jeho a Liamův hloupý nápad vezme tak vážně, že si sežene tak realistický kostým, to by ho ani nenapadlo. Znovu ho překvapil a i když už si myslel, že to ani nejde, měl pocit, že se do něj zamiloval ještě víc.

„To bylo příjemný, pročs přestal?" zamumlal a vzhlédnul k němu. Jeho oči byly světlejší než obvykle, Harry si toho všimnul okamžitě, a v ten moment si to uvědomil. Tohle není kostým - tohle není něco, o čem Louis ví.

„Lou," hlesnul. Cukal pohledem mezi jeho obličejem a křídly, která vyrůstala z míst, kde doteď měl pouze jizvy. Opatrně zdvihnul ruku a bříšky prstů přejel po místě, kde jeho lopatka přecházela v peří. Louis se okamžitě otočil a vypadal asi stejně v šoku, jako Harry.

„Panebože. Pane Bože."

„Aspoň se nebudeš muset strachovat, že se ti kostým rozpadne..."

„Harry," uchechtl se. Divil se, že byl tak v klidu. Opatrně se posadil a nejistě roztáhl perutě. Byly majestátní. Harry ho ohromeně pozoroval a odolával nutkání se jich opět dotknout, ale Louis jako by mu četl myšlenky. „Chceš si je ještě pohladit?"

Harry dychtivě přikývnul a posadil se za něj. Těžko pobíral, že jsou opravdová a mohl se kochat a dotýkat se jich, jak dlouho chtěl. „Nechci ti nějak ublížit, nebo něco. Třeba ptáky bys neměl po křídlech hladit vůbec. Prý."

„Lásko, nejsem pták. Můžeš je klidně chytit, roztáhnout je. Můžeš i zatáhnout, ale nic nevytrhávej," v jeho hlase byl slyšet úsměv. Harry přikyvoval a prsty nejdřív obkreslil kostěný rám. Louis se narovnal a souhlasně brouknul.

„Můžeš teď létat?"

„Asi bych nám porazil lustr," odbyl ho okamžitě. Harry se zašklebil.

„Vypadává ti peří? Jako vlasy?"

„Pokud sis nevšiml, tak mi nepadají ani vlasy, narozdíl od tebe. Ale občas nějaké to pírko upadne," zamručel nepřítomně. V mysli se ubíral úplně jiným směrem. Už je to dlouho, co naposledy přemýšlel nad nebem, nad životem, který vedl předtím. A teď z ničeho nic dostal zpátky svá vlastní křídla. Radostně jimi zatřepetal, když se jich Harry dotknul způsobem, který vyslal mravenčení dolů po jeho páteři. „Panebože."

„Uslyší tě," poznamenal trefně kudrnatý.

„Jsou horší situace, kdy můžu volat jeho jméno," kmitnul obočím. Obratně se otočil a vrhnul se Harrymu kolem krku, porážeje ho zpět do přikrývek. Natáhl křídla tak, že sloužila jako štít a uvrhla je do intimního přítmí, ve kterém si v těsné blízkosti koukali do očí s rukama na těle toho druhého. Harrymu se vybavila fantazie, kterou nikdy nevytěsnil, ale vždycky ji držel v zadní části hlavy. A taky o ní Louisovi několikrát vyprávěl. Pomalu polknul.

„Zase máš hříšné myšlenky," šeptnul Louis.

„Nejde to jinak," špitnul Harry a pousmál se. Uhnul pohledem kamsi za Louise. „Víš, že jsem vždycky chtěl papouška?"

„A místo toho jsi dostal mě, je mi tě líto, Harry," ušklíbl se. Vtisknul mu lehký polibek na tvář a svalil se vedle něj na postel. Zaskučel a pomalu se pak převalil až na zem. „Nepůjdeme spát, dokud mi je zase neseberou," zahučel do koberce a frustrovaně mávnul křídly, která si už po prvních pěti minutách stihl přilehnout. Harry se rozesmál.

„Já tomu pořád nemůžu uvěřit. Čekám, kdy si je nějakým způsobem sundáš a řekneš mi, že to celé byl nějaký vtípek," natáhl se k Louisovi a znovu ho pohladil, jako by byl nějaké zvířátko. Do pokoje stihla dojít i Misty a zvědavě packou tápala po jednom z pírek, které trčelo ven. Louis zamručel.

„Nevím, koho z vás odehnat jako první," protočil očima a vyvýšil se do sedu. Natáhl k Harrymu krk a ukradl si rychlý polibek. „Pojďme se nasnídat, mám hlad."

•••

„To jsou hodně dobrý křídla, Louisi," pochválil je okamžitě Liam, jen co se dostal k nim do bytu a začal se zbavovat přebytečných vrstev. Domluvili se, že se potkají u nich doma, protože by mohlo vypadat poněkud hloupě, kdyby spolu metrem jeli sami čert a anděl a jejich Mikuláš se připojil až v půli cesty. „Kolik stály?" uznale přikývnul, když na nich spočinul dlaní a setkal se jen s příjemným teplem a ne tvrdými pery, u nichž jste si nikdy nemohli být jistí, že je jeden špatný dotyk nezničí, a která také obvykle skýtal každý podobný kostým.

„Uh," nervózně se usmál, „krev, pot a slzy. To je asi nejbližší popis jejich ceny, co ti můžu dát. Čaj?" změnil téma.

„Prosím, mrznu," zasmál se brunet. „Harry není doma?"

„Harry právě dělá ten čaj," uchechtl se Louis a zavedl Liama do kuchyně. Kudrnáč stál zády ke dveřím a opíral se o linku, kde se na sporáku vařila voda v konvici. Lehce nadskočil, když na boku ucítil Louisovu teplou ruku, která si ho přitáhla do objetí. Uvítal Liama tak, jak mu to sevření modrookého dovolovalo, a postavil na stůl tři kouřící hrnky.

•••

Když o několik hodin později postávali vedle stánku se svařákem a tiše si povídali, zatímco se jim do vlasů snášely vločky a okolo proudily houfy lidí, nebe už bylo tmavé a dávalo vyniknout světýlkům, která visela na všech dřevěných chatičkách, kde obchodníci v zástěrách převázaných přes péřovky propagovali své produkty a snažili se je prodat co nejvíce kolemjdoucím.

Louis, Harry a Liam už měli všechny mikulášské povinnosti za sebou, ale zbývalo ještě jedno místo, kam se chystali až po tom, co obloha bude kompletně inkoustově černá a kdyby nesněžilo z hustých mraků, byly by vidět hvězdy.

Na malém trhu se ze všech koutů ozývala příjemná hudba, která jen podporovala všudypřítomnou vánoční atmosféru. Louis tisknul Harryho prokřehlou ruku v té své, sdílejíce spolu rukavici, která byla mokrá, jak se při cestě od domu k domu vrhli do koulovačky. Zmrzlé prsty na druhé ruce si hřáli o kelímky s horkým nápojem a povídali si o plánech na svátky.

Když lidí začalo přibývat, jak se ručička hodinek posouvala stále jižněji, rozhodli se, že vyrazí zase jinam. Když se Liam nedíval a Louis měl jistotu, že okolo není nikdo další, kdo by si mohl všimnout, lehce roztáhl křídla a setřepal z nich ledový sníh. Znal Harryho dostatečně na to, aby věděl, že se by se mu minimálně do dalších Vánoc smál, že vypadá jako zmoklá slepice, kdyby bílý poprašek nechal roztát a smočit mu jemné peří.

O necelou půl hodinu později stáli před dveřmi domu, kde se všechno změnilo. Paradoxně i po několika letech vypadal pořád stejně a měl k sobě stále tu přívětivou atmosféru, jako kdykoliv jindy. Jen uvnitř bylo všechno jinak, Louis s Harrym teď pravidelně chodili na zápasy dvanáctiletého Alexe, jenž stihl změnit týmy a teď hrál poněkud profesionálněji, zatímco se jeho sestra účastnila všelijakých biologických olympiád, aby se dostala na vysněnou vědeckou univerzitu. Tyhle děti měly vždycky jasno, co chtějí dělat, pomyslel si Louis, zatímco držel zvonek. Když mu otevřela překvapená Tina v huňatém svetru, polila ho vlna vděku za všechno, co se v posledních letech událo.

„Dobrý večer, krásná paní, máte tu nějaké neposlušné děti?"

•••

„Máš k těm křídlům i nějaké další superschopnosti?"

Louis zamručel. Ležel na břiše pod dekou a pomalu se nechal kolíbat ke spánku, zatímco Harryho prsty jemně pročesávaly bílé peří na jeho zádech. „Yeah, celý den ti čtu myšlenky," řekl ironicky. Harryho pohyby ustaly.

„Cože."

„Yeah. V tvojí hlavě se dějí hrozné věci."

„Louisi?" Harryho hlas přešel do lehce výhružného tónu a jemu dalo zabrat, aby mu rty nezačaly cukat do úsměvu. Pomalu otevřel oči a čelil Harryho šokovenému pohledu. „Proč bys to dělal?"

„Udělal bys to taky na mém místě," pousmál se. Pro jistotu si přesunul dlaně blíž k obličeji, aby se mohl případně bránit polštářům, kterými na něj Harry vždycky útočil.

„Ne, neudělal?" Harry si založil ruce na hrudi a jeho hlas byl najednou vyšší, že zněl, jako by mu bylo znovu patnáct.

„Klid," zamumlal rezignovaně Louis, unavený celým dnem, který měli za sebou. „Žádné superschopnosti nemám," uchechtl se. Natáhl ruku k Harrymu a prsty zavadil o jeho stehno. „Ale je zajímavé, že tě to tak vyděsilo. Nad čím přemýšlíš, hm?"

„Nestarej se," Harry hravě vypláznul jazyk a nutil tak Louisovu zvědavost stoupat. Modrooký se pomalu posadil a setřásl ze sebe deku.

„Notak. Neměli bychom před sebou mít tajemství, to opakuješ vždycky, když ti něco nechci prozradit já. Není to fér, Harolde."

„Nemůžeš mě přinutit ti to říct," protočil očima. „Navíc, co když to tajím pro tvoje dobro?"

„Oh, stoprocentně tě můžu přinutit mi to říct," uculil se Louis a podruhé za tento den se vrhl na Harryho boky. Uvěznil ho pod sebou a lechtal ho, dokud Harrymu po tvářích do vlasů nestékaly slzy smíchu a on neškemral o milosrdenství. „A už mi to řekneš?" na chvíli přestal a setrval dlaněmi na kudrnáčových žebrech.

Harry se párkrát zhluboka nadechl a usmál se. „Ne, jistěže ne." A než se nadál, už se ani špičkami chodidel nedotýkal země - nebo jakéhokoliv pevného bodu, jen okolo sebe cítil pevně obmotané Louisovy silné paže. Vyjeknul.

„Řekni mi to," vyšpulil rty a snažil se zachytit pohled svého přítele, který ale zvědavě pozoroval podlahu několik metrů pod nimi. Vysoké stropy v tomhle starém domě konečně přišly k užitku.

„Neřeknu. Ale tohle je sexy," kmitnul obočím a dlaněmi pohladil Louisova ramena rýsující se pod rukávem trika na spaní. Znovu vykřikl, když už necítil ani jeho ruce a na chvíli se viděl, jak padá na tvrdou zem. Louis ho v zápětí znovu pevně svíral a konejšivě ho hladil.

„Klid. Už tě jenom nedržím jako nějakou prašivou kočku, není to takhle lepší?"

„Louisi Tomlinsone, ty jsi naprosto příšerný," Harry ho dlaní jemně plácnul po hrudi a obmotal mu nohy kolem pasu. Fascinovaně sledoval, jak se křídla za jeho zády jemně mihotala, aby je udržela ve vzduchu a usmál se. „Vidíš, neporazils nám lustr."

„Zatím ne, ale jestli chceš, tak..." usmál se.

„Přemýšlel jsem nad tvým dárkem k Vánocům, stačí? Přece by sis nechtěl zkazit překvapení," vtisknul mu malý polibek na rameno, ignoruje Louisovo škádlení.

„Taky jsem myslel na tvůj dárek. Nemůžu se dočkat," uculil se. Bezpečně Harryho položil do peřin a pohladil ho po tváři. Pravdou bylo, že nad tímhle dárkem přemýšlel už několik měsíců a stále z něj měl trochu strach. Možná by Vánoce nejraději oddálil o další rok a sám zapomněl, na jakém pečlivě vybraném místě krabičku uschoval.

Ale zbývalo jen osmnáct dní a hluboko uvnitř Louis věděl, že se nic nepokazí. Nikdy se nic nepokazilo.

Přepsání "asi bych ti porazil lustr" na "asi bych nám porazil lustr" altered my brain chemistry.
Uf, tahle kapitola byla strašná bolest. Možná proto vychází až po týdnu.
Pro tip pro ostatní pisálky: řekněte si, že nemůžete jít do sprchy, dokud nedopíšete kapitolu. Fungovalo to magicky. A určitě to funguje i na všechny ostatní úkoly a úkony.
Už zbývají jen dvě... 🥲
Krize incoming.