Láska hory přenáší, říkají. Myslí se tím, že pro ni uděláme takřka cokoliv, dokonce se postavíme sami sobě. A když je pravá, znamená to, že nit spojující k sobě dvě duše, dvě srdce, dvě ruce, jež se odmítají pustit, je silnější, než nekonečné vlákno genetické informace, v níž je zakódován každý jeden člověk zvlášť, zcela dokonalý a bez jediného chybějícího kousku. Cesta životem je naplánovaná ve hvězdách, na něž každý pohlíží z trochu jiného úhlu, ale když dva lidé spatří stejný záblesk po ocasu padající komety a myslí při tom na toho druhého, znamená to, že došli ke křižovatce a teď se rozhodují spolu, kudy vykročit.

Když byl noční vzduch příjemně vlažný a Louis s Harrym vydrželi sedět na balkoně až do pozdních hodin, mluvíce o snech, kudrnáč zmínil, že od malička toužil po velké svatbě ve zdobeném kostele, představoval si kvanta hostů, která by nedal dohromady, ani kdyby každý jeden jeho příbuzný přizval své známé s jejich blízkými. Viděl se v bílém obleku - nebo šatech, při čemž se začervenal - s velkou kyticí a družičkami po boku, zatímco bude skládat slib lásce jeho života před zraky rodiny a Boha. Líčil Louisovi všechny detaily, na něž si v jemném alkoholovém oparu dokázal vzpomenout a v očích se mu blyštily jiskry, jako by se v nich odrážel mocný diamant zasazený do snubního prstenu, po němž jeho srdce tolik prahlo.

Louise polila zvláštní melancholie. Vybavil si mladšího Harryho, jak jde z jednoho vztahu do druhého, zoufale hledaje to pravé ořechové s vidinou dvou dětí a bezpodmínečné lásky, a jak se pokaždé spálil. A najednou, v polovině května po tom, co spolu strávili celý den děláním ničeho, kromě luštění křížovek a pití čaje, jako by tvořili pár už dekády, si uvědomil, že u oltáře s pohledem zaklesnutým do zelených duhovek si dokáže představit už jen sebe. Ale co by na to řekl ten, jehož oči vidí vše? Sledoval Louise celý jeho život, tento měsíc zvlášť bedlivě. Prokouknul tedy i myšlenky, jež se mu teď honily hlavou rychleji, než aby je on sám stíhal podržet a zpracovat?

Pálil ho jazyk, jak na něm převaloval příslib budoucnosti, který ale nemohl vyřknout, i kdyby našel ta nejsprávnější slova. Na křižovatce totiž oba budou muset vykročit opačným směrem. Jít k domovu, ačkoliv s každým krokem a ohlédnutím, jež dělalo těžší kráčet rovně a s hlavou vzpřímenou, se mu vzdalovali. Jejich ulice byla tou nejkrásnější, ale nic krásného se neobejde bez bolesti. A ona si svou daň vybrala tím, jak žalostně krátká byla.

Když v nebi čekal na verdikt, o němž se Bůh potřeboval poradit s archanděly, měl najednou čas a nutkání přemýšlet sám nad sebou. Nad správností jeho činů, nad posledním měsícem. Myslel na Harryho, ale převážně na to, jak mimořádnou možnost dostal, když s ním mohl strávit jeden celý měsíc a poznat ho. Ukázat mu sám sebe. Nechat ho zamilovat se do něj a oplatit mu lásku tou svojí. Miloval by ho ale Harry, kdyby nebyl jeho andělem strážným? Kdyby ho neuměl chránit a chyběl mu důvtip spojený s tím, že ho znal celý život? Miloval by ho Harry, kdyby na něm nebylo něco tajuplného? Je možné, že ho k němu tolik táhlo pouze spirituální pouto, které mezi sebou stále měli jako člověk a jeho anděl?

Nevěděl, jakou rychlostí ubíhal čas, když ho trávil v posteli a zcela sám, ale tyto otázky obracely každou minutu v nepříjemnou. Čím víc nad nimi přemýšlel, tím víc nacházel chyb ve svém chování a vyvracel sám sobě domněnky, jež měl o svých činech.

Vždyť on byl tak sobecký. Pro jeden měsíc štěstí způsobil Harrymu trápení na spoustu dalších. Postavil jejich vztah cihlu po cihle, jen aby ho sám zbořil.

Byla to ale pravda? Když stále měl sílu, ale pouze na to, aby je vybudoval znovu, vyztužil a napravil vše tak, aby to bylo jako předtím? S takovou vášní dokázal pouze milovat, ne sloužit v nebi, předstíraje, že křídla má zde a ne po Harryho boku.

Vše, co pro Harryho dělal, bylo, protože ho miloval. Nevědomky tím ale splnil i svůj úkol, až nakonec jejich láska pohřbila samu sebe. Zasloužil by si zůstat v nebi, ale byla by to stále ta odměna spolu s uznáním, po kterých tolik toužil, nebo trest horší, než všechny ostatní?

Nosil na levé ruce prsten, který mu Harry dal tu poslední noc. Vlastně ho od té doby nesundal a hrál si s ním, když byl nervózní. Blížil se čas posledního slova, jež rozhodne o jeho osudu, a Louis byl ochotný udělat cokoliv.

Krásné (skoro) dvě hodiny ráno🫠Tuhle kapitolu jsem přepsala minimálně čtyřikrát, ale mám ji a jsem s ní spokojená✨
Kdybych to udělala trochu dřív místo komplikování mého studia biologie, asi bych si i pogratulovala, jak jsem to skvěle pošéfila. Anyway, doufám, že se vám líbila, ta další bude zase delší(snad)👀
J.❤️