„Chceš míchat?"

„Já bych radši ochutnával..."

„Louisi, abys mohl ochutnat, tak se musí upéct. A čím dřív to tvýma silnýma," pohladil Louise po rameni, „mužnýma," sjížděl níž a promnul mu biceps, „namakanýma rukama zamícháš, tím rychleji budou na talířku připravené jen pro tebe," mrknul. Modrooký muž se rozesmál, odhaluje tím jemné vějířky vrásek kolem očí, a o něco ochotněji se chopil vařečky. Do kakaového těsta vmíchával kousky čokolády, zatímco kolem něj Harry poskakoval a chystal všechno ostatní.

„Už dobrý?" pozvedl obočí. Začínala ho bolet ruka a jen tiše doufal, že ho Harry pochválí a budou moct sušenky strčit do trouby. Kudrnáč si svázal vlasy, než nahlédnul do mísy, a nespokojeně mlasknul.

„Ještě chvilku. Já zatím vymažu plech."

Louis zaúpěl a začal znovu kroužit a opracovávat tuhé sušenkové těsto. Konečně ho Harry naučil, jak se dělají. Řekl mu, že až se bude cítit osaměle, ať už bude kdekoliv, tak si je bude moct udělat a vzpomene si, jak za ním chodil do pekárny. A samozřejmě, že mu něco sladkého dá na cestu. Bylo mu z toho tak smutno, že se musel na chvíli sklonit ke kočce, jež se jim zvědavě proplétala mezi nohama a snažila se zjistit, co dělají. Jako kdyby Harry v kuchyni neexperimentoval skoro každý den.

„Dobrý, půjč mi to," usmál se Harry a přebral si od něj mísu. Vtisknul mu při tom lehký polibek na čelo. I když to udělal už tolikrát, Louisovi se v břiše rozletělo hejno motýlků a kdyby měl měl pořád svá křídla, radostně by s nimi zatřepal ve vzduchu. Ale teď ho mohl jen zezadu obejmout kolem pasu a přes rameno mu shlížet pod ruce. Zkušeně tvaroval placičky a skládal je s dostatečnými rozestupy na plech.

„Ty jsi tak šikovný, Hazz," zamumlal a přitulil se blíž k jeho zádům. Z drdolu mu trčelo pár pramínků vlasů a šimraly ho na nose. Louis se potutelně usmál, jeden zachytil mezi rty a zatáhnul.

„Hej, co zas děláš? Nezahrávej si, jediné, co teď můžu, je dát ti loket a nebo kolenem do rozkroku," uchechtl se.

„Kolik chlapů už jsi takhle nakopl?"

„Docela dost. Jsem v tom mistr. Takže bacha."

Louis si tiše odfrknul nad Harryho egoismem, ale raději neriskoval. Jen tiše obdivoval jeho práci a bříšky prstů mu přejížděl po hrudi.

„Hmm, to je příjemný, za to tě snad i nějak odměním. A samozřejmě za to, jaks to krásně zamíchal," ušklíbl se. V míse už zbývala poslední trocha.

„Proč a jak bys mě odměňoval prosimtě? To hraničí s rozmazlováním, lásko," zasyčel Louis a vtisknul mu pusu na rameno. Nedokázal se přestat usmívat, když měl Harryho v náručí, vůbec takhle blízko, a ještě při tom vedli tichou, intimní konverzaci.

„Takhle," sebral plech a zadkem se otřel přímo o modroočkův rozkrok. Provokativně jím ještě zavrtěl a z úst se mu vydralo zavrnění, když Louisovy dlaně sjely na jeho boky a překvapeně je stiskly. „A pokud teď dovolíš, strčím do trouby sušenky."

„Strč si co chceš kam chceš, Harolde, ty úchyláku!" Plácnul ho přes pravou půlku a vyhoupnul se na linku, kde se právě uvolnilo místo. Harry se rozesmál a zavřel troubu. Pomalým krokem přešel k Louisovi a zatímco s ním udržoval oční kontakt, špičkami prstů vyjížděl od kolene po vnitřní straně jeho stehna výš a výš. Louis polknul a za límeček trika si ho přitáhnul blíž. Jejich rty se k sobě nebezpečně přibližovaly. „Chytej," hlesnul najednou a prudce se odrazil přímo do náruče mladšího. Harry vyjeknul a skoro se s ním svalil na zem.

„Louisi! Mohli jsme umřít!" Dramaticky se chytil za srdce a předstíral, že mu to nepřišlo roztomilé, jako když štěně vyskočí na svého páníčka.

„Smrt je životní změna," mrknul a políbil ho. A i když stáli uprostřed neuklizené kuchyně, i když atmosféra mezi nimi nejiskřila, jako pár chvil dozadu a Harry ho držel tak nešikovně, že každou chvíli mohl vážně skončit na zemi, bylo to perfektní.

•••

„Louu."

„Louiii."

Vedle ucha se mu ozývalo táhlé kňourání, dokud neotevřel oči a nezačal Harrymu věnovat veškerou pozornost, kterou v sobě takhle po probuzení dokázal vykřesat.

„Co je, Harolde? Ježiši," zamumlal a švihnul hlavou zpátky do polštáře. Už věděl, o co šlo. Někdo zvonil, pravděpodobně stál přímo za dveřmi, jelikož Harrymu venkovní zvonek nefungoval, a tomu kudrnatému zmetkovi se nechtělo vstávat. „Co jsem ti provedl?" I kdyby se mu nechtělo sebevíc, pro Harryho se s hlasitým stěžováním zvedl z postele a šoural se do chodbičky. Naposledy tiše zanadával a pootevřel dveře, očekávaje, že to bude Harryho milá sousedka, se kterou se od prvního seznámení bavil ještě několikrát a moc dobře pochopil, proč jsou takoví kamarádi i přes věkový rozdíl. Občas si chodila vypůjčit kypřící prášek a nebo jakoukoliv jinou drobnost, kterou by snad v Harryho kuchyni našel i Louis, a na oplátku mu nosila na ochutnání její vlastní recepty . Harry mu pak přiznal, že s jejím povolením je občas používá i v pekárně.

Jenže to nebyla Berta. Byla to Harryho matka s přítelem, kteří teď stáli tváří v tvář polonahému Louisovi, na kterém bylo poznat, že strávil noc v posteli a v objetí jejich syna. Harry zmiňoval, že dojedou. Že chytnou hned první vlak z Holmes Chapel a stráví s ním den nebo dva v Londýně. Ale oba na to zapomněli. Notnou chvíli na ně Louis hleděl v šoku, nemaje tušení, co říct, a fakt, že se probudil před ani ne minutou mu vůbec nepomáhal.

„Uh... Dobré ráno. Pojďte dál. Harry ještě spí," zrudl a uhnul jim ze dveří. Anne a Robin si vyměnili pohled a vyzuli se.

„Dobré ráno. Jak se jmenuješ, drahoušku?" začala jako první Harryho matka. Odložila si kabelku na židli v kuchyni a láskyplně pak pohladila Misty.

„Louis, paní Twistová. Dejte si sušenku," položil na stůl talířek s tím, co měla být jejich snídaně, „já dojdu vzbudit Harryho," usmál se. „Pak vám můžu udělat čaj, jestli budete chtít."

Anne jeho milé chování zaskočilo. Ale jakmile Louis utekl do ložnice a ona se vzpamatovala, otočila se ke svému muži a usmála se, jako by z ní najednou opadly starosti, jež si o svého syna dělala.

„Harry, Harry, vstávej, proboha. Jsou tady tvoji rodiče, je sedm ráno, my jsme úplně zapomněli," Poplašeně třepal s kudrnáčovým bezvládným tělem. Louis si právě starosti začal dělat. A Harry nejspíš taky, soudě dle toho, jak okamžitě vyskočil z postele a bez přemýšlení vyrazil do jídelny. Dál už Louis slyšel jen „Harry, obleč se!" a mužský smích. Červený snad až na odhaleném zadku vběhl zpátky do ložnice a nasoukal se do prvních tepláků, které našel ležet někde na podlaze. Louis se pousmál a zavrtěl hlavou. Dal si na čas, aby se dal dostatečně dokupy a pak vyrazil za nimi, už oblečený a s vyčištěnými zuby.

„Chceš čaj, lásko?" brouknul na něj Harry. Takže před rodiči nehodlal nic předstírat a zatajovat. Ne, že by měl důvod - vždy ho podporovali snad ve všem, co dělal a byli ochotní mu na zlatém podnosu dát svět.

„Kafe, prosím," pohladil ho po zádech a pak se sklonil k Misty. Podrbal ji mezi oušky a něžně se na ni usmál.

„Dostaneš ve třiceti infarkt," poznamenal Harry.

„Infarkt jsem prodělal asi půl hodiny dozadu a stejně musím poslouchat to tvoje ranní rýpání," ušklíbl se. Dlaní znovu sjel po Harryho odhalených bedrech a s tichým poděkováním si od něj převzal hrneček s espressem z kávovaru.

„Já nerýpu. Starám se," našpulil rty. Na stůl postavil tři hrnky s čajem a svezl se na židli vedle jeho matky. „Chyběli jste mi," objal ji.

„Ty nám taky, H," usmála se a pohladila ho po dlouhých vlasech. „Ale asi ne natolik, aby ses pochlubil, že máš přítele?"

„No," pohlédl na Louise. Ještě spolu oficiálně nechodili. „Nechtěl jsem to zakřiknout?"

Starší se rozesmál a něžně Harryho nakopl pod stolem.

„Je mnohem sympatičtější, než ti minulí, Harry," Anne mu vážně pohlédla do očí. Louis potěšeně kmitl obočím a usrkl své černé kávy. Chodidlem se stále dotýkal toho Harryho.

„Jop, já vím. Co chcete podniknout?" zamluvil předchozí téma a nacpal si do pusy sušenku. Louis přestal poslouchat a pohledem jen skenoval Harryho obličej. Měl mírně napuchlé oči z toho, jak se vzbudil teprve před chvílí, a pořád se nechal objímat svou maminkou.

„Mám hotový seznam!" usmála se Anne. „Půjde Louis s námi?"

„Louis musí do práce," omluvně se usmál a kopnul do sebe zbytek espressa. Vyměnil si s Harrym pohled a pokrčil rameny, když se na něj zmateně zamračil. „Ale užijte si to."

Harry se zvednul a odložil prázdné hrnečky do dřezu. Opřel se o Louisova ramena a jemně mu je promnul. „Dám ti tu vypranou košili, ať si ji můžeš vzít do práce. Pojď," rozešel se do ložnice a starší ho ochotně následoval. Když se za nimi přivřely dveře, Harry se k němu znovu otočil čelem a pozvedl obočí. „Do práce?"

„Však víš. Jdu dělat marketing do mojí kanceláře v nějakém tom mrakodrapu. Užij si den s rodiči," Louis ho objal kolem ramen a povzbudivě se usmál. „Uvidíme se večer. A nebo zítra, pak mi napiš. Já se nějak zabavím."

„Oh," zabručel Harry a prohrábnul mu vlasy. „Ale košili ti dám i tak."

A tak se Louis rozloučil s Harryho rodiči a vyrazil do práce, kterou neměl. Ale dávalo to perfektní smysl, když měla odbít osmá hodina a on vtisknul Harrymu pusu na tvář, jako by to byla dlouholetá rutina. Nakonec jeho vztah s Anne a Robinem zachránil, i když jim otevřel jen v boxerkách a s rozcuchanými vlasy. V hlavě se mu začal rodit plán pro dnešní den - ale bude do něj muset zapojit Nialla.

•••

17:36
Rodice pojedou domu vlakem v 18:06. Kde ses? H x

17:41
Řekni jim ať jedou tím o sedm minut dřív. Ten po šesté bude mít zpoždění. Dojdi pak k té restauraci, kde pracuje Niall, ale napiš ještě než tam budeš.

17:42
Tolik naroku jeziiis, to snad ani nezvladnu vsecko. Proc nemuzou jet v sest? To ti tolik chybim? Hahah. A co v restauraci? H xx

17:42
Říkám, že bude mít zpoždění. Věř mi. Sedm minut není takový rozdíl.

17:43
Mám pro tebe překvapení, Hazz.

17:44
AAAAWWWWW. Tak to pak jo H x

18:00
Uz vyjeli. Mels pravdu, na ten druhy vlak skocilo zpozdeni. Ale jenom pet minut. Beru si taxika, ocekavej muj velkolepy prichod. H

Louis nervózně přešlapoval před automatickými dveřmi hotelové restaurace a za zády svíral kytici růží. Zpoza rohu se každou chvíli vynořil taxík a jemu vždy poskočilo srdce - jen aby se pak zklamal, když pokračoval v trase. Až o deset minut později u obrubníku přibrzdilo černé auto a z něj vystoupil Harry, krásný jako vždy.

„Ahoj," Louis se usmál a spokojeně si ho změřil pohledem. Harry mu vtisknul pusu na tvář a uculil se. Jeho úsměv se ještě prohloubil, když Louis vytáhnul červené růže, ozdobně zavázané a jen decentně doplněné bílými květy nevěstina závoje.

„Ty jsou krásné, Lou, tos nemusel," přivoněl si k nim a jeho radost se snad stonásobně zvýšila. Bylo mu jasné, že mu je bude muset kupovat častěji, když jenom kytky rozzáří oči tímhle způsobem.

„Mám pro tebe ještě něco, ale to dostaneš až večer," usmál se. Jemně mu zastrčil neposedný pramínek vlasů za ucho a vzal ho za volnou ruku. „Teď se navečeříme, hm?"

Spolu vešli do restraurace, kde bylo víc lidí, než když tam spolu naposledy obědvali, a Harry jen tak tak stihl zamávat na Nialla, který byl v jednom kole, běhal z kuchyně s talíři plnými krásně vonícího jídla a zase zpátky s prázdnými tácy a komplimenty kuchaři. Louis ho zavedl k rezervovanému stolu, na němž už čekala váza s vodou a desky s menu.

Když si vybrali, Niall k nim elegantně připlul s poznámkovým blokem v ruce a spokojeně se usmál, když si všiml, jak v jejich vztahu pokročili. Do rohu papíru si zapsal, že pak nesmí zapomenout z jeho nejlepšího kamaráda vymámit všechny detaily.

„Takže co si dáte, hrdličky? Nabídnu vám spécialité? Nebo nějaké vínko pro atmosféru," mrknul. „Nebo snad romantickou vanu v našich lázních..."

„Co kdybychom začali špagetami a flaškou nějakého dobrého červeného," zasmál se Harry. „Na všechno je čas."

„Mm, píšu si. Co pro tebe, Louisi?" Blonďák s brunetem si vyměnili pohled, jako by skrývali nějaké tajemství. Což Harrymu přišlo divné, velmi divné. Ale mávnul nad tím rukou a rozhodl se dnes večer ničím nezatěžovat. Niall se přeci jen řídil heslem "přátele si drž blízko, ale jejich partnery ještě blíž, aby ses nemusel trápit s adresou nebo svědky, když je budeš chtít zavraždit". Když odešel i s jejich objednávkou, Harryho smaragdový pohled se stočil zpět k Louisovi a usmál se.

„Mám to brát jako rande?"

„Jsme na rande bez přestávky už týden," uchechtl se a rukou překryl Harryho dlaň na stole.

„Co pro mě máš za překvapení?" změnil téma.

„Je to překvapení..."

„Ale notak," zamračil se hravě. Louis mu z prstu stáhnul kovovou růži a nasadil si ji na prostředníček.

„Můžu si ji nechat? Na tenhle večer?" usmál se. Přitáhnul si jeho dlaň ke rtům a začal ho uplácet drobnými polibky.

„Bože, cítím se tak osaměle," povzdychl si Niall a narušil tím jejich pomyslnou bublinu. Na stůl postavil dvě skleničky a z poloviny je naplnil rudou tekutinu.

„Nech tady tu flašku prosím. A nemáš náhodou přítelkyni?" Harry pozvedl obočí.

„Jo, ale vidíš ji tu někde?" Dramaticky rozhodil rukama a zpražil svého kamaráda tím nejzávistivějším pohledem, jaký mu jeho hřejivé modré oči a mírumilovná tvář dovolovaly. „To vy se tady muckáte a nemáte ani jeden žádné povinnosti," protočil očima. Harry se rozesmál a jemně ho plácnul do ramene.

„Tak běž a přestaň se flákat. Práce ti prospěje," kmitnul obočím a začal veškerou svou pozornost opět věnovat Louisovi.

Spolu se navečeřeli, vypili celou flašku a když se prostory restaurace vyprázdnily a zbyli tam jen oni dva, číšníci a další páry užívající si nerušenou konverzaci u svíčky, Harry se na rohové sedačce přitulil k Louisově rameni.

„Mně se nechce domů," zamumlal a stisknul jeho paži.

„Možná je načase rozbalit si překvapení, hm?" Louis spokojeně zavrněl a odhrnul mu vlasy z obličeje.

„Rozbalit?" Harry k němu zvedl pohled a narovnal se. „A kde ho máš?" Rozhlédl se okolo, podíval se i pod stůl a důkladně sjel pohledem Nialla, který s účtenkou mířil k dalšímu ze stolů, u nějž svíčka zhasla a muž se ženou se pak vydali loudavým krokem ven.

„Věř mi, že Niall ho nenosí celý večer přivázané na zádech jako batůžek," usmál se. „Zaplatím a půjdeme, buď trpělivý."

Louis blonďatému číšníkovi strčil do ruky neúměrně vysoké dýško a k Harryho překvapení se rozešel na opačnou stranu, než byly dveře, jimiž vešli. Přidržel mu vchod do hotelového lobby a v těsném závěsu ho následoval.

„K výtahu, zlato," ozvalo se Harrymu za uchem a na boku ucítil Louisovu dlaň, jež ho jemně vedla přesně tam, kam chtěl. Něco na celé téhle situaci Harryho nehorázně vzrušovalo a když se za nimi s cinknutím zavřely dveře a oni se rozjeli směrem nahoru, pohled zafixovaný na zrcadlovém odrazu toho druhého, musel se kousnout do rtu. „Výborně. A teď vydrž." Louis ze zadní kapsy džínů vytáhl složený šátek a jemně jím zaskočenému Harrymu převázal oči. „Vidíš něco?"

„Tmu," Harry se chopil jeho zápěstí, když upravoval detail uzlíku. „Mám se bát? Dojde i na pouta?"

„Harolde, bože," uchechtl se a po dalším cinknutí ho vyvedl na chodbu. Pod nohama Harry cítil jen měkký koberec, jenž tlumil jejich nesouznějící kroky, když spolu šli k tomu, co hádal, že byl pokoj, který si Louis na dnešní noc pronajal. „Stůj." Uslyšel zvuk vsouvání klíče do zámku a pak mu Louis pokynul, aby udělal tři kroky dovnitř. „Dej mi ruce. Teď si před tebe kleknu."

„Cože?" Harry se uchechtl, ale opravdu před sebe natáhl dlaně, jak si Louis přál.

„Držím tě. Máš rozeplé boty, vyzuj se."

„To je milé. Nepamatuju si, kdy jsem je naposledy rozepl," ušklíbl se.

„Trhá mi srdce, jak se do nich vždycky násilím rveš a pak je jenom skopneš. Nezaslouží si to," něžně kudrnáče kousnul do prstu a usmál se, když překvapeně vyjeknul. „Tak jo, pojď," dovedl ho před postel a tam neochotně pustil jeho jemnou dlaň. Co nejtišeji zapálil několik svíček, které si připravil už odpoledne, a když všechno bylo perfektní a na svém místě, opatrně Harrymu rozvázal šátek.

V jeho očích se objevily ty stejné jiskřičky, jako když mu daroval kytici, kterou teď málem upustil na zem. S otevřenou pusou hleděl na okvětními lístky osázenou postel a všechny drobné detaily, na kterých si Louis dal tolik záležet a konečně se mu vyplatily.

„Lou," hlesnul dojatě a otočil se k němu. Růže konečně co nejopatrněji odložil na podnožku a skočil modrookému kolem krku. „To je krásné," zamumlal mu do ramene a začal ho obsypávat polibky. Louis se tiše zasmál a hladil ho po vlasech, dokud se na něj znovu nepodíval a věnoval mu ten nejkrásnější ďolíčkový úsměv ze všech.

„Hazz," pohladil ho po tváři, „vím, že se známe chvíli a vím že nám ještě kratší doba zbývá, ale dneska ráno, když jsem si představil, že bych mohl být tvůj přítel, něco prostě zapadlo. Bylo to tak správné, stejně jako sedět u stolu s tvými rodiči a pak tě líbat, když jsem vyrazil do mojí pomyslné práce," pousmál se, „miluju tě, chci ti to opakovat každý den a chci, abys na mě vzpomínal jako na muže, který tě miloval víc než sám sebe a prošel by pro tebe nebem i peklem."

Harryho zorničky byly šokem rozšířené a chvíli jen naprázdno otevíral pusu, jako kdyby nedokázal pobrat celý Louisův monolog. A pak mu jen znovu skočil kolem krku a tisknul ho, jako by na něm závisel celý jeho život.

„Miluju tě víc," zamumlal tiše. Kdyby jenom věděl, že Louis nezveličoval jednu jedinou z těch vět, že všechny byly upřímné a myšlené jako slib.

Dobré odpoledne, přátelé. Druhý den školy jsem padla se střevní chřipkou, ale aspoň přijdu o dvouhodinovku matiky. Jak se daří vám? Co rozvrhy?
J. ❤️