Harry z rukou téměř celý večer nepustil kytaru, zpívaly s ním i děti, i když měl ještě pár hodin zpátky strach, že se budou stydět s ním vůbec promluvit, a Louis je s úsměvem pozoroval, jako hrdá matka první vystoupení svých ratolestí. Přikládal do ohně a nestaral se o žádnou večerku ani o to být jim dobrým vzorem - s Harrym okolo to stejně nemělo smysl.

Harry byl po dobrých dvou hodinách táborovek ochraptělý a teď Alexe učil akordy, zatímco Terry a Amelie, každý z jedné strany, klimbali na Louisovi. Objímal je a přidržoval jim kolem ramenou deku, aby nenachladli od zad, a s úsměvem pozoroval toho muže, kterého zbožňoval každým dnem víc a víc a který také každým dnem chodil spát později a později. Občas usínali až když lidé pod jejich balkonem odcházeli do práce, proto by tady vydrželi sedět snad až do rána. A Alex měl vždy spoustu energie, a tak se teď snažil naučit celou písničku, zatímco měsíc putoval po nebi, a Harry ho povzbuzoval.

„Půjdu uložit tyhle dva," řekl tiše Louis, jakmile vychytal vhodný moment, kdy se nehrálo ani nemluvilo. Pokynul hlavou k dětem spícím na jeho ramenou a něžně s oběma zatřásl. Harry najednou veškerou svou pozornost věnoval jemu, jako kdyby vše okolo přestalo existovat. V náručí odnesl Terryho a Amelie ještě zvládla dojít po svých a sama se zachumlat do spacáku. Zapnul stan a vrátil se zpět k ohni, který nyní plápolal jen mírným plamenem.

„Jde ti to," usmál se na Alexe a sebral ze země deku, kterou si ovinul kolem těla. Spočinul na polštářku vedle Harryho a nabídnul mu jeden cíp přikrývky. I když odmítnul, hravě si ho stáhnul do náruče a zakryl jeho obličej dlaní. Harry se se smíchem snažil vymanit z jeho sevření, ale Louis pouze přesunul ruku na jeho ústa ve snaze ho utišit a objal ho.

Ucítil na sobě Harryho ledovou kůži a dramaticky otevřel ústa, jako kdyby se objímal s ledovou sochou a ne s klukem, který už tři hodiny vysedával u ohně. Alex jim nevěnoval žádnou pozornost, uchvácen akustickou kytarou, se kterou zkoušel všechny různé věci, než ji zítra zase bude muset vrátit, a tak Harrymu věnoval rychlý polibek na čelo.

„Louu," usmál se a položil mu dlaň na koleno.

„Hmm? Naučíš mě pak taky něco?" zavrněl tiše a přikryl jeho ruku tou svou. Pohledem cuknul k chlapci, který tam stále byl s nimi, hlídaje, zda se nedívá, a usmál se.

„Cokoliv budeš chtít," ušklíbnul se. Vzpomněl si na to jedno ráno v pekárně a že stále tohle „cokoliv" nenaplnil tak, jak by chtěl.

„Alexi," zamručel Louis, „nejsi trochu unavený?"

„Ne," odpověděl prostě.

„Ale řekni si, až budeš," pokýval hlavou a přitulil se k Harryho krku. Vdechoval vůni kouře, která se mu zachytila ve vlasech a kladl drobné pusinky na jeho odhalenou kůži. Schoval se celý pod dekou a teď, když ho nebylo vidět kudrnáče pevně objal a schoval obličej v jeho hrudi.

Když chlapci ztěžkla víčka a odebral se do stanu za sourozenci, Harry naposledy přiložil do ohně a vrhnul se staršímu kolem krku. Louis tiše vyjeknul a svalil se k zemi, Harryho tělo teď na tom jeho, až mu téměř vyrazil dech. Z hrdla se mu vydralo zachraplání a kudrnáč se okamžitě zdvihnul na rukou, aby mu ulevil. Louis se rozesmál. Zaklonil hlavu, odhalujíc svůj ohryzek, na nějž se Harry dychtivě vrhnul rty.

V ten moment modrooký ztichnul, ústa němě otevřená do O, a jeho prsty si rychle našly cestu do jemných kudrlinek mladšího. Trhaně vydechnul a slastně přivřel oči, když ucítil Harryho horký dech na citlivé kůži pod uchem.

„Harry," šeptnul roztřeseně.

„Ano?" Po celém těle mu naskočila husí kůže z tónu, jakým vyslovil jeho jméno. Louis nic neodpověděl a jen si jeho hlavu přitáhnul blíž. „Řekni to," zavrněl.

„Líbej mě," vydral ze sebe a zčervenal. „Dál. Pokračuj."

A Harry mu vyhověl. Přivlastnil si jeho rty a Louis mu hladově polibky oplácel, bříšky prstů přejížděje po jeho zátylku, poddávaje se všem jeho dotykům, ze kterých se mu točila hlava. Harryho strniště ho lehce škrábalo a píchalo a mladší z mužů pak drobnými polibky putoval přes jeho bradu níž, uklidňuje všechna bolavá místečka.

„Jsi překrásný," šeptnul a políbil Louise pod ucho.

„Hazz," vydechnul a dlaněmi sjel až k jeho lopatkám a zaryl do nich prsty. „Děcka spí."

„Ano." Rukama se opřel vedle jeho hlavy a jedním elegantním pohybem se vyzdvihnul tak, aby si koukali do očí. V těch zelených tančily jiskřičky touhy a na rtech mu visel jemný úsměv.

„Nechme si to na doma," uchechtl se a na vršek hlavy mu znovu posadil květinovou korunku, která stihla spadnout aniž by si toho jeden z nich všimnul.

„Mhhmm," zavrněl a pohnul hlavou vstříc tomu dotyku. „Fajn. Chceš jít spát?"

Louis pokrčil rameny. „Teďs přiložil. Asi ne," usmál se.

„Vidíš ten malý vůz?" Harry změnil téma konverzace s pohledem upřeným na hvězdy. Louis si položil hlavu co nejblíž té jeho a podíval se stejným směrem.

„Asi ne. Vidíš ten mrak?"

Harry se k němu zmateně otočil a nosem se při tom otřel o jeho tvář. Skousnul si ret a zadusil v sobě uchechtnutí. Když Louisův vážný výraz ani na chvilku nepolevil, nedal najevo, že by si dělal srandu, opět se pomalu odvrátil k obloze. Důkladně si prohlédl mrak, který v sobě postupně halil zářivý měsíc, zapomínaje na to, jak se mu před chvílí chtěl smát.

„Vidím. Proč je ten měsíc tak nízko?" Znovu se pomalu podíval na Louise. Sledoval jeho profil se zatajeným dechem, čekaje, jestli mu tentokrát pohled oplatí. Stále mu občas bušilo srdce, když se jejich oči setkaly. A on se k němu opravdu pomalu otočil, pohledem sklouzávaje rovnou na měkké rty, které byly tak blízko těm jeho. Polknul.

„Protože na nás spadne nebe."

•••

Ráno, když tráva okolo i plachta stanu byly pokryty kapičkami rosy, se Harry vzbudil v pevném objetí Louise. Na jeho záda se tisklo teplé tělo a ve vlasech cítil rty, jež kladly jemné polibky do kudrlin rozházených všude po jeho tváři. Spokojeně zavrněl a přitáhl si blíž k tělu deku, tu stejnou, pod kterou se líbali u táboráku. Po chvíli rozlepil víčka a zjistil, že děti kupodivu pořád spí. Co nejtišeji se otočil čelem k modrookému a schoval tvář v jeho tričku.

„Nespi už," šeptnul Louis. V jeho hlase byl slyšet úsměv, se kterým se Harry i setkal, když mu za vlasy jemně odtáhnul hlavu, jako by byl nějaké kotě, které matka stále nosí za kůži na krku. „Trvalo mi, než jsem tě vzbudil."

„Tys to udělal naschvál?!" opáčil šeptem. Štípnul ho do bradavky a když Louis prudce nasál vzduch, jen se na něj škádlivě usmál.

„Harolde, proboha," zakňučel a promnul si rukou obličej. „Že já tě budil."

„Nebuď na mě takový, nebo strčím děcka do auta a tebe tady necháme," nakrčil nos. Opatrně se posadil a protáhnul si záda ztuhlá z tvrdé země.

„To bys neudělal," uchechtl se Louis a za pas ho stáhnul zpátky pod deku. „Chyběl bych ti."

„Možná ano, možná nee..." Za to si Harry vysloužil kousnutí do ramene.

O dvě hodiny později, když už slunce stálo vysoko na obloze a pálilo je do zad, se rozhodli vyjet domů. Znovu míjeli lesní stezky, paprsky se mihotaly v korunách stromů a občas na jejich tváře uvrhly stín a nebo kontrastující záři. Louis měl nutkání chytit ruku, jež Harrymu odpočívala na řadící páce. Ale styděl se. A tak jen poslouchal, jak si tiše pobrukuje k písničkám znějícím z reproduktorů auta a hleděl ven.

Tím ale společně trávený čas ještě nekončil - Alex měl za pár hodin přece ten zápas. Dohodli se, že po tom, co si doma odloží věci a naobědvají se, se dojde podívat i Harry. Louisovi se to velice zamlouvalo. Zažíval teď různé situace po boku jeho oblíbeného člověka.

„Já jsem úplně vyřízený," zafuněl Harry, hned jak položil složený stan na zem v úzké chodbě, jako kdyby tam nebylo málo místa už tak. Louis se prosmýknul a tašku se zbytkem věcí zavěsil na kliku od kuchyňských dveří.

„A teď si představ ještě pobíhat po fotbalovém hřišti," uchechtl se.

„Děti mají víc energie. To my už stárneme," poplácal ho po rameni a věnoval modrookému soucitný pohled.

„Mhm. Jdu si dát sprchu, starče." A s tím odešel, zamknul se v koupelně, nedávaje Harrymu čas ani na nějakou dvojsmyslnou odpověď, a za nedlouho se zpoza dveří ozývalo jen hučení vody. Kudrnáč se svalil na koberec v obýváku a jenom ležel a užíval si čistý domov, dokud nebude moct Louise vystřídat ve sprše.

„Doháje, zapomněl jsem si oblečení," zanadával Louis a Harry pootevřel jedno oko. Tiše se rozesmál - kolem něj proběhnul Louis s neúměrně malým ručníčkem, jako kdyby si i po týdnu soužití spletl poličku s útěrkami na tělo a útěrkami na nádobí, a zatímco mu z vlasů odkapávala voda na záda a občas si našla cestu až na zem, hledal, co by si mohl dát na sebe.

„Já ti skoro všechno sebral a hodil do pračky. Měl jsem málo černého oblečení, sorry. Nebudu to zapínat, když je to poloprázdný!" ohradil se až dotčeně, přitom se na něj Louis nepodíval nijak hnusně. „Měl bys je mít na sušáku v kuchyni, ale klidně si půjč něco mého. Máš k ruce celou skříň," zazubil se. Tahle myšlenka se mu zamlouvala - Louis v jeho tričku a teplákách, které jsou mu dlouhé a volné, takže se mu sotva drží na bocích a odhalují jeho perfektní křivky.

„Úplně celou?" pozvedl koutek, jako kdyby se mu v hlavě začal rodit přímo ďábelský plán. Začal se probírat veškerým oblečením, které měl Harry pečlivě naskládané v rozměrné skříni, když ho uchvátil flitrovaný kousek, který se na něj vábivě třpytil.

Přivřel dveře, aby Harry neviděl, jak se souká do toho, což se ukázalo býti šaty. Teď na sebe koukal do zrcadla, točil se dokola a culil se nad tím, jak mu obepínaly postavu. „Eh, Harry?"

Kudrnatý otevřel oči a prudce se posadil. Mísilo se v ním zděšení, jelikož toto bylo to poslední, co chtěl, aby Louis objevil, a zároveň nesmírné vzrušení, když lem šatů končil těsně pod jeho vypracovaným zadkem a Louis se ho snažil stydlivě stáhnout trochu níž, když Harryho intenzivní pohled nepovoloval. Naopak klouzal po jeho těle stále lačněji.

„Takže sis vybral toto?" uchechtl se. Louis zrudnul a Harry mohl vidět, jak jen lituje všech dnešních rozhodnutí. „Nemusíš se stydět. Sluší ti to."

„Chtěl jsem tě jen jako... Pozlobit," ušklíbl se. „Nehodlám to nosit."

„To je škoda." Harry se vyškábal na nohy a dřív, než si Louis stihl znovu spravit šaty, už ho za pas držel u sebe a vroucně líbal jeho rty. Ruce staršího se obmotaly kolem jeho krku a v řádu sekund spolu skončili na pohovce. Vyšší kudrnáč dlaněmi sjel až k Louisovým stehnům a vytáhnul si ho na klín, nerozpojuje polibek. Odměnou mu bylo tiché vydechnutí do rtů a zatahání za vlasy. „Cože jsme si to chtěli nechat na doma?" zavrněl.

Louis jen zavrtěl hlavou a usmál se. „Jako puberťák. To mi pověz ty, co by sis tak představoval? Já mluvil jen o těch polibcích..."

„Co bych si já představoval? A chtěl bys to slyšet, nebo cítit?" zavrněl a vlhkými rty se otřel o ušní lalůček staršího z nich. Všechna tichá zasténání, prudké nádechy a odpovědi jeho těla i na sebemenší doteky pro něj byly jako droga. I teď Louis ostře nasál vzduch a zdálo se mu, že snad ruku v jeho vlasech stisknul v pěst, jaký efekt na něj měla Harryho slova.

„Co takhle obojí? Všechno postupně," špitnul.

„Představoval jsem si, že mě teď budeš držet za zápěstí, jako úplně poprvé v té pekárně," začal klást drobné polibky podél Louisovy výrazné čelisti a získával tím čas, aby si promyslel, co mu hodlá prozradit dál. „A taky jsem si představoval spoustu věcí na té party. Byls tak hrozně blízko, skoro jako teď. Myslel jsem, že zešílím z tvých rukou -"

„Dávals to dost najevo, yeah," neodpustil si rýpnutí, ale jinak zaujatě poslouchal a hladil Harryho po pažích a zátylku. Sotva slyšitelnými vzdychy ho povzbuzoval k tomu, aby pokračoval, ať už v motýlích polibcích, nebo žhavém vyprávění.

„Hej," zavrčel a něžně ho kousnul. „Nepamatuju si, jestli jsem ti na těch záchodech vážně řekl, ať si mě tam vezmeš přímo v kabince, a nebo to bylo jen součástí toho snu, co se mi pak zdál..," ušklíbnul se. Cítil, jak se Louis zavrtěl přímo na jeho rozkroku a pevně mu stiskl boky, aby mohl pokračovat. Tak dlouho po něm toužil, že mu bylo jedno, jestli si to odnese i jemná kůže na jeho krku, kterou teď hladově líbal a laskal ji jazykem.

„Tobě se o mně zdálo?" šeptnul Louis a hned potom se z jeho hrdla vydralo táhlé zasténání. Připadal si docela špatně, že nechává Harryho dělat všechnu práci, a tak mu přes hlavu přetáhnul tričko a začal se věnovat potetovaným klíčním kostem. Rukama hladil každé nově odhalené místečko a pozorně poslouchal vše, co mu Harry vrněl do ucha.

„Yeah, zdálo se mi, jaks mě ošukal přímo na záchodech v tom baru a pak jsem na to myslel pokaždé, kdyžs došel do pekárny," uchechtnul se a promnul Louisovi zadek. Jeho drobné tělo se teď tisklo k tomu jeho a zpoza hustých řas na něj pohlédl těma světlýma, upřímnýma očima, které teď byly plné touhy a s rudými tvářemi a rty tvořily nebezpečnou kombinaci. Harry polknul a hluboce ho políbil. Zapletl prsty do jeho krátkých vlasů a začal se ho dotýkat dychtivěji, než předtím, když mu na mysl vyvstanuly vzpomínky na žhavý sen, který nedokázal vypustit z hlavy několik dní. „Ale teď chci já tebe," vyšvihnul si ho přes rameno jedním ladným pohybem a vyrazil k ložnici. Louis neodolal a bříšky prstů přejel přes celá Harryho záda a vtisknul na ně pár polibků, než skončil v měkkých přikrývkách uvězněný pod mohutným tělem kudrnáče. Ani chvíli neváhal a začal rty putovat podél úzkých ramínek šatů, jež měl Louis stále na sobě a teď se mu vyhrnovaly až k žebrům, dovolujíc Harryho velké ruce prozkoumávat jeho křivky. Přebytečná látka brzy skončila zapomenutá na zemi vedle skříně, odkud přišla, a místo třpytek a oblečení teď Louisovo tělo zdobil nespočet cucfleků a ruce, které z něj Harry nespustil od chvíle, co ho svléknul. Hladil ho po bocích, útlém pase i stehnech. Nenasytně ho líbal všude, kam dosáhl, ve snaze zapamatovat si, kde se Louisovo dokonalé tělo vzdouvá, kde klesá, jak donutí jeho dech zběsile zrychlit a starší se nezmohl na nic, kromě zlomeného vzdychání a prázdných proseb. Tohle si nepředstavoval. Neměl ani pomyšlení na to, že by mohl skončit svléknutý pod Harrym s nohama obmotanýma kolem jeho pasu a tiše sténat, zatímco jeho ústa plení jazykem a nevědomky ho učí úplně novým věcem.

Najednou ucítil Harryho teplou dlaň obepnout jeho penis a zalapal po dechu. Kudrnáč bříškem palce kroužil na jeho špičce, rozmazávaje prejakulát, a potutelně se Louisovi usmíval do rtů. Poslouchal vysoké steny staršího a začal na něm zvolna pumpovat, líně, jako kdyby se mu najednou nechtělo, ale přitom jeho tělem lomcovala touha a sám měl pocit, že pokud si hned teď nedopřeje uvolnění, jeho erekce mu roztrhá poklopec. Přitiskl se k němu co nejblíž a když usoudil, že Louisovi dopřál dost, sám se zbavil zbytku oblečení. Dlouze vydechl, když uviděl ten pohled, jakým si Louis prohlížel jeho tělo - dychtivý, hladový a plný oddanosti. Jeho oči těkaly přes tetování na hrudi až k břišákům, jako by nevěděl, kam se podívat dřív, ale zároveň se stále vyhýbal jeho klínu.

„Nestyď se," zachraplal. Jeho samotného překvapilo, o kolik hlubší a hrubší jeho hlas najednou byl. Pohladil Louise po stehnech a tím ho přinutil stočit pohled níž. Najednou se rozesmál. Harry se napůl panicky, napůl zmateně snažil zjistit, co ho tak pobavilo na jeho rozkroku. „Co?" zeptal se vyplašeně. A možná i trochu dotčeně. Modrooký si najednou uvědomil, jak hrozně se teď Harry musí cítit, a utišil smích v dalším vášnivém polibku.

„Promiň, promiň, neměj komplexy... Jenom... Ty kapradiny vypadají jako křídla. A když ti stojí, tak vypadá, jako by létal," Znovu se začal smát a objal Harryho kolem krku. „Ale je to super, náhodou," šeptnul a když věděl, že znovu nepropukne ve smích, stáhnul si ho k sobě a jedním ladným pohybem se mu vyhoupnul na klín. Jejich erekce se o sebe otřely a oba tiše zasténali. Louis opatrně pohnul boky znovu. A pak znovu. Zapomněli na to, co se před chvílí stalo, a tiskli se na sebe a vášnivě o sebe třeli klíny. Pokojem se linuly vzdychy a tiché vrzání postele a Harry musel sesbírat zbytky sebeovládání, aby Louise odstrčil.

Snížil se na lokty a jazykem přejel po celé jeho délce, už tak nedočkavý, že by si ho nejradši celého strčil až do krku, než by se zadusil. Louis zasténal a prohnul se v zádech, citlivý, jelikož se ho takto ještě nikdy nikdo nedotýkal.

Harry začal zvolna pohybovat hlavou, udržuje oční kontakt s Louisem, který se pod ním doslova rozpadal a měkce vzdychal jeho jméno. Sám pro sebe se pousmál.

„Zvládneš se v tomhle stavu natáhnout do šuplíku pro lubrikant?" škádlil. Když zrovna neměl Louisovu délku v puse, obsypával drobnými polibky jeho třísla a jemně mu roztáhnul nohy. Modrooký chvíli šmátral, vyvedený z míry ze vší té nové slasti, kterou mu Harry dopřával jen ústy a pár pečlivě vybranými slůvky, a div po něm nehodil způli vypotřebovanou tubičku gelu. Harry se jen spokojeně usmál a dál Louise vášnivě líbal na stehnech. Ten jen zvrátil hlavu a zoufale zakňučel. Byl tak nedočkavý. Toužil po tom, aby se ho Harry znovu dotknul tam, kde ho nejvíc potřeboval. Z žaludu mu na břicho odkápaval perleťový prejakulát a jen Harryho naplňoval samolibým pocitem, že on je ten, co Louise přivedl do takového stavu jen tím minimem, co dělal. A stále se choval, jako kdyby měl všechen čas světa, jako by jeho penis bolestivě netepal při každém Louisově měkkém zasténání nebo přitáhnutí za vlasy.

Najednou Louis ucítil chlad a tlak, jak do něj pronikal Harryho kluzký prst. Překvapeně na něj pohlédnul a chtěl se odtáhnout, ale Harry ho konejšivě pohladil po bocích a nevědomky ho tím přimrazil přímo v pozici, v níž se nacházel.

„Řekni, kdyby to bolelo," šeptnul. Začal v Louisovi pomalu pohybovat a kroutit prstem. Cuklo mu v podbříšku z toho, jak plný teď byl, jak v něm Harryho ukazováček mizel a na stahující se kroužek svalů dorážel jen jeho studený prsten.

„O-oh," zasténal, když Harry narazil přímo do jeho prostaty.

„Tady, zlato?" zavrněl a když se dostatečně uvolnil, přidal další prst. Sám měl co dělat, aby nezasténal nad tím, co před sebou viděl.

„Harry," zavzdychal, „Ty - ty tvoje prsteny mě dohání k šílenství," vydral ze sebe a hrubě si kudrnáče přitáhnul do polibku. „Panebože, víc," šeptnul. Zrudnul nad představou, že ho Bůh právě mohl slyšet.

„Víc?" zaculil se a přidal i prsteníček. Jemně je roztahoval, hladil Louisovy stěny a představoval si, jak prsty za chvíli nahradí jeho pulzující erekcí. Hrdelně zasténal do polibku a po malé chvíli už Louis sám odtahoval jeho ruku, zoufale potřebuje víc.
„Klid, zlato," vydechnul a z šuplíku vyhrabal kondom. Když si ho nasazoval, nedokázal zabránit myšlence na to, jak Louis okomentoval jeho přirození ve spojitosti s tetováním na jeho bocích. Tiše vydechnul a naposledy sjel pohledem drobného muže pod ním s toužebným pohledem v potemnělých očích. Nasměroval špičku k jeho vstupu a chvíli jen škádlivě kroužil okolo, občas jemně přitlačil a nebo se otřel o Louisův napnutý úd.

„Harry, kurva," procedil skrz zuby a cuknul boky proti němu. Kudrnáč do něj vklouznul a zasyčel nad tou těsností, ale zároveň - bože - byl tak dobrý.

„Odkdy mluvíme sprostě, Louisi?" rozpohyboval se a rukama se zapřel vedle hlavy staršího. Mokře ho líbal na čelisti a krku, tisknul se na jeho rozpálené tělo a dával si záležet, aby nebyl moc hrubý. Aby mu Louis mohl stále odpovídat v souvislých větách.

„To ty seš tady ten andílek," zasténal a vpletl prsty do jeho dlouhých vlasů. Držel mu je mimo obličej a nastavoval krk na další polibky. „Ale moc ti to nejde, upřímně. Z toho," zavzdychal, „co vím o andělech jsi pěkně - doprdele!" zalapal po dechu. Harry špičkou masíroval přímo jeho nejcitlivější místečko. „M-marný."

„Yeah, marný. A byl bys radši, kdybych nad hlavou nosil svatozář, nebo když tě teď nutím křičet? Notak, Lou, sotva jsme začali. Jsi tak krásně citlivý," zavrněl a mezi rty stisknul jeho lalůček.

„Ty jsi tak - ah - kompenzuješ si něco tím, žes přimaloval křídla svému -"

Místností se ozvalo plesknutí. Na Louisově zadku přistála Harryho velká dlaň, kterou teď mnul zarudlé místečko a potutelně se culil. Přirážel drsněji a rychleji, vyrážeje z modroočka táhlé, hlasité vzdychy a jeho bezvládné nohy si držel obmotané kolem pasu. Hladil ho po těle a hltal každý jeho detail pohledem.

„Co jsem, lásko? Řekni mi to," vydechl a jemně palcem setřel slzičku slasti, která se Louisovi kutálela po spáncích do vlasů. „Shh, jsi tak dobrý, zlato. Bereš si mě tak perfektně, asi se brzy zblázním z toho, jak jsi těsný," vrčel mu do ucha slova chvály a postrkoval tím Louise až k okraji.

„Dobrý - tak dobrý. Já už asi -" zakňučel a zaryl mu nehty do zad. Divoce ho škrábal, slast hromadící se v jeho podbřišku byla omračující, a Harryho rty přitisklé k jeho uchu mu vůbec nepomáhaly.

„Udělej se pro mě, andílku," vydechnul kudrnáč. Sám zabořil hlavu do jeho ramene a společně vyvrcholili. Louisovo drobné tělo se třáslo a cukalo sebou, když se Harry břichem otíral o jeho přecitlivělý penis a ždímal z něj poslední zbytky spermatu. Prudce dýchali a drželi toho druhého, jako kdyby měl každou chvíli někam zmizet.

„Myslím, že jsi perfektní," prolomil ticho jako první Harry.

„Jako anděl stojím za hovno," uchechtl se.
Jeho tělo postupně povolovalo z křeče a konejšivě Harryho pohladil po vlasech. „Mám tě tak rád, Harry. Tak moc," špitnul.

AAAAHHHHHH toto tak trvalo. Ale je to tady woop woop❤️‍🔥Je horko jako
magor (a není to kvůli téhle kapitole). Pokud už nic dalšího nevydám, buď jsem se propadla do země, nebo roztekla.
Užívejte poslední dny prázdnin,
J. ❤️‍🔥