Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

13.

„Krásné dobré ráno," uculil se Louis, když hned v pondělí překvapil Harryho v kuchyni pekárny. Vešel vchodem pro zaměstnance a chvíli ho jen pozoroval, jak krémem dozdobuje muffiny, neodvažuje se ho vyrušit a zpackat tím jeho práci.

„Dobré," usmál se Harry a odložil cukrářský sáček, který byl ještě z poloviny plný. Vzal si krabičku s barevnými kuličkami a jemně jimi posypával vršky cupcaků na prvním plechu, který hodlal odnést na prodejnu. Louis ho obdivně sledoval a nerozhodně stál opodál, přemýšleje, co udělat.

Jeho paže se o chvíli později ovinuly kolem Harryho pasu a dál mu pouze nahlížel pod ruce. Sladké pečivo a narůžovělá poleva kontrastovaly s pekařovými masivními prsteny a muffiny najednou vypadaly tak drobně, když je ve velkých dlaních držel Harry.

Napadlo ho, že kdokoliv by do pekárny vešel poprvé, možná by očekával roztomilou servírku a vysoký, potetovaný muž by je mohl trochu šokovat, ale veškerá nervozita by opadla hned, jakmile by se Harry usmál a oslnil je svými ďolíčky, stejně jako všechny ostatní. Louis nebyl výjimkou.

Dokonce i babičky, které chodily na každodenní čaj si Harryho zamilovaly a on je bral jako dobré kamarádky.

„Stojíš na špičkách?" broukl kudrnatý jen tak mimochodem a pootočil k němu hlavu. Přestřihl tím nit myšlenek a Louis pozvedl obočí.

„Jak tě to jen napadlo?" Ano, stál na špičkách.

„No, nevím. Jen mám takový pocit, že normálně bys mi přes rameno nedohlédnul," ušklíbl se. Louis protočil očima.

„Chceš nějak pomoct?" Ptal se spíš ze zdvořilosti, protože mu bylo pohodlně a neměl se moc k tomu ho pouštět, ale kdyby mu mohl ulehčit práci, udělal by to bez odmlouvání.

„Chci pusu do vlasů za to, že jsem přežil tu kocovinu," ušklíbl se Harry. Louis mu vtisknul rychlý polibek na temeno hlavy a zazubil se.

„Už stárneš."

„Ani náhodou. Půjdem ještě někdy a už tě konečně opiju. To, cos udělal bylo pěkně nefér."

„Jako co?" Už se bál, že snad ví o tom, jak mu do drinků vyléval své vlastní panáky a Harry tak skončil úplně zlitý dřív, než plánoval.

„Řekls, žes nikdy nebyl opilý, a mně se to nepodařilo změnit," našpulil rty. „A teďka mě pusť."

Harry nevypadal, že by se zlobil, ať už kvůli objetí a nebo tomu, jak to přehnal na párty, ale přeci jen trochu panicky stáhnul ruce a čekal, co se bude dít. Kudrnáč si jen poupravil zástěru a s hotovými muffiny se vydal na prodejnu. Rychle, aby před otevřením stihl dodělat i ty další, je vyskládal do vitrínky a vrátil se. Pohledem sjel menšího muže a uchechtl se.

„Co je? Vypadáš, jako bys provedl něco hrozného." Úsměv neopouštěl jeho tvář ani když dál vymačkával krém na zákusky a jen se prohloubil, jakmile kolem svého těla opět ucítil Louisovy paže, které ho ochranářsky stiskly.

„No, provedl. Nenechal jsem tě mě opít, přece," usmál se. „Můžu si to zkusit? Klidně ti zaplatím škody," kývnul bradou k činnosti, kterou Harry právě dělal.

„Nevím, jestli chci, abys mě pouštěl," škádlil ho. Po chvíli mu ale vložil do drobné dlaně onu cukrářskou potřebu a vysvětlil mu, jak s ní zacházet. Louis si vybral jeden muffin, který se mu líbil, a začal na něm opatrně kroužit. Jen skromně si ho ozdobil a zaculil se na Harryho.

„Mohl bych tě tu hned teď nahradit," mrknul.

„Už se třesu o moje místo," uchechtl se. „Tak aspoň ochutnej a řekni, jaké jsou."

Louis se s chutí zakousl do dezertu a na chvíli zavřel oči, předstíraje přemýšlení.

„Dal bych mu solidních devět z deseti." Uznale pokýval hlavou, vráska mezi jeho obočím se maličko prohloubila a on naklonil hlavu dělaje, že přezkoumává všechny chutě, jež se mu rozlinuly na jazyku. Prudce otevřel oči, když na rtech ucítil jemný dotek Harryho palce. Pekař se usmál a nevinně si z něj slíznul krém, jenž Louisovi nahrazoval knírek.

„Ten krém mohl být sladší," přikývnul, jako by se nic nedělo. Louis polknul a odkašlal si. Cítil, jak mu červeň stoupá do tváří a srdce buší prudčeji.

„Byl by sladší, kdyby sis ho vzal jinak," namítnul a pohledem sklouzl na jeho rty. Říkaly si o políbení. Byly maličko vlhké a vypadaly tak měkce, akorát na to do nich zabořit zuby a jemně je laskat jazykem. Napětí mezi nimi rostlo a Harry těkal pohledem mezi Louisovýma očima ve snaze zachytit jeho pohled, který se ani na milimetr nepohnul od těch růžových polštářků, a jeho rty, jež vypadaly, že by perfektně zapadly do těch jeho.

Louis jako první narušil tento moment, který mohl trvat pár sekund, ale i několik minut, a v klidu dojedl muffin. Dal si záležet na tom, aby jakékoliv zbytky krému slíznul, a při tom už oční kontakt s Harrym udržoval vytrvale.

Zmetek, pomyslel si.

Ještě není ta správná chvíle, říkal si Louis. Netušil, kdy nastane, ale chtěl Harrymu dopřát něco speciálnějšího, než druhý první polibek v pekárně, obzvlášť když v něm ten první vyvolal takovou reakci. A bylo jedno, že byla dost podpořena alkoholem.

„Takže... Víš, jaks říkal, že mě naučíš cokoliv," opřel se o linku. Harry k němu střelil pohledem a souhlasně zamručel. „Naučíš mě upéct chleba?" Nervózně se kousnul do rtu. Harry se rozesmál a teď na něj hleděl zmateněji, než když mu v opilém stavu dával jakékoliv pokyny.

„Proč zrovna chleba? Čokoládové sušenky mi teda přijdou lepší," poznamenal. Pár pramínků vlasů mu spadalo do obličeje a Louisovi připadal stejně krásný jako večer při párty, kdy byl oblečený do toho nejvíc sexy oblečení, které vlastnil. Ne, že by si tím mohl být jistý.

„Můžeme udělat oboje," mykl rameny. „A protože jsem koukal na recepty a myslím, že sušenky bych zvládl s menšími potížemi i sám, ale vůbec nechápu, co znamenají některá slova třeba v receptu na „Nejlepší voňavý bochníček"."

„No, „Nejlepší voňavý bochníček" tady fakt nepečeme, ale rád ti všechno vysvětlím. Jen jsem teda čekal, že dojdeš s něčím jiným, když jsi řekl cokoliv," uchechtl se. „Chleba umí snad každý, ne?"

„To si myslíš jen protože jsi pekař. Ale já třeba neznám nikoho jiného, kdo ho umí upéct."

Harry se zarazil. „Ani tvoje babička nebo mamka? Mě mamka naučila skoro všechno," pousmál se.

Louis netušil, co říct.

„No, uhm," rozhlédl se po místnosti, jako kdyby se v ní nacházelo něco, co by mu dodalo inspiraci k výmluvě či tragickému rodinnému příběhu. „Ani ne," řekl nakonec. Vysloužil si zkoumavý pohled, a tak ho nenapadlo nic lepšího, než si Harryho přitáhnout do náruče a když to nejmíň čekal, začal ho divoce lechtat. Harry vyjekl a mezi návaly smíchu stihl říct cosi o práci, že nestíhá a „večer". Prsty mu zabořil do ramene a Louis se nechal odstrčit. Koukali na sebe s úsměvy od ucha k uchu a jiskřičkami v očích. Harry ho najednou pevně objal.

„Přijď někdy ke mně," zamumlal a zabořil hlavu do ohbí Louisova krku. Musel se sklánět, ale ani v nejmenším mu to nevadilo. „Jako kvůli tomu chlebu," pousmál se. Na zádech cítil Louisovy prsty a snažil se uhádnout, jestli mu mezi lopatkami kreslí nějaké obrázky, nebo ho jen bezmyšlenkovitě hladí.

Louis se celý rozněžnělý usmál a souhlasně stiskl jeho tělo, které teď působilo tak drobně a křehce. „Večer."

Když odcházel, pocuchal mu vlasy a naposledy věnoval pohled těm zeleným očím, které na něj povzbudivě zamrkaly a už se nemohl dočkat, až se s ním zase uvidí. Teď měl v plánu vrátit se domů za Tinou a probrat s ní poslední dva týdny.

•••

„Tak jak to šlo?" Jako vždy se mile usmívala a s hrnečkem čaje seděla naproti němu, schoulená v rohu gauče. Po dovolené vypadala mnohem odpočatěji a to Louisovi dělalo radost.

„Líp, než jsem čekal. Máte fakt hodné děti," oplatil jí úsměv a pohledem sjel k jeho kouřícímu hrnku. „Zezačátku jsem se ztrácel ve všech těch kroužcích, na které jsem je měl vodit a pak vyzvedávat, ale zvykli jsme si. Dost mi pomáhali. Dělali jsme úkoly, vařili... Hráli fotbal," uchechtl se.

„Alex tě nutil?"

„Možná trošku. Ale je to zábava," pokrčil rameny.

„Možná je štěstí, že jsem na hlídání našla tebe a ne nějakou babičku," usrkla čaje. „Byla jsem vybrat peníze, takže ti můžu zaplatit hotově a nebo je poslat na účet."

Louis polkl. Doteď si neuvědomoval, že první setkání po dvou týdnech bylo konec toho všeho. Dnes to může být naposledy, co vidí těch pět malých, jež mu za tu dobu tolik přirostli k srdci. Po tom, co je každý den vodil do školy, na tréninky, nakupoval s nimi a naučili ho žít normální život už nezjistí, jak se jim dál daří, ani jak dopadly všechny ty věci, o kterých spolu mluvili jako o blízké budoucnosti. Najednou se mu nikam nechtělo. Z tohoto domu, z tohoto světa.

„Asi hotově," řekl tiše. „Dám si ještě jeden čaj, chceš taky?"

„Prosím," podala mu svůj hrnek a natáhla se pro kabelku pohozenou na křesle opodál.

Louis šel do kuchyně a tentokrát věnoval extra pozornost věcem okolo. Ze všech těch obrázků na ledničce, z nichž některé tam magnetkou připnul on sám a na něž koukal, zatímco se vařila voda na čaj, mu najednou bylo zvláštně. Když se vrátil zpět, na konferenčním stolku už ležely bankovky v učesané hromádce a se vzájemným tichým poděkováním podal Tině čaj. Začala mu vysvětlovat výpočty a jakou částku by si měl vložit do pěněženky. Louis ji přerušil už na začátku s tím, že je mu to jedno. Maličko se zastyděl, když to vyznělo neohrabaněji, než zamýšlel.

„Promiň. Jenom za dva týdny odjíždím a tam, kde budu, mi peníze nebudou k ničemu. Je mi jedno, pokud jsi mě ošidila třeba i o padesát liber. Jsem rád, že jsem tu mohl bydlet a trávit s vámi čas," usmál se. Byl si víc než jistý, že za tu částku, která se teď jen tak povalovala na desce stolu vyžije bez problému a ještě mu zbyde.

„Kam jedeš?" zeptala se se zájmem. To, co vypustil z pusy, přešla nedotčeně.

„Je to dost komplikované. A trochu tajné," přiznal. I Harry na něj neustále dorážel a nevěděl, jak dlouho se ještě bude moct vymlouvat a nebo měnit téma konverzace. Ale Harry je ten poslední člověk, který by měl znát pravdu, což je trochu paradox, když právě kvůli němu se v Londýně objevil a stejně tak ho zase opustí. Něco Louisovi říkalo, že kdyby věděl, o co doopravdy jde, jeho citlivé já by to neneslo moc dobře a dlouho by se vzpamatovával.

„Věříš v Boha?" zeptal se. Pohodlněji se opřel do měkkých polštářků a koukal na ni jako dítě čekající odpověď na otázku života a smrti.

„Asi ano. A ty?"

„Jsem si jistý, že tam nahoře něco je," zamručel neurčitě.

•••

Vyprosil si, aby mohl vyzvednout děti, i když Tina stále opakovala, že už nemusí. Naposledy je dovedl domů, chvíli si s Alexem kopal na zahradě a slíbil mu, že určitě dojde na jeho zápas příští víkend. Amelii popřál hodně štěstí ve škole. Podíval se s nimi na jednu epizodu jejich oblíbeného animovaného seriálu, tentokrát, jako kdyby to bylo to nejlepší, co kdy viděl. Pak si z koupelny vzal všechny věci a naskládal je mezi oblečení, peněženku a plastovou složku, v níž společně s titulem uchovával i obrázky, jež mu byly mnohem cennější, než jakýsi papír z vysoké školy, který se mu jednoho dne objevil na posteli a od té doby ležel zahrabaný na dně tašky, jako by se za něj Louis styděl. Povlečení, ve kterém poslední dva týdny spal složil do koše na prádlo a sešel schody.

Nikdo nevěděl, jak moc svůj odchod prožíval a ani on sám netušil proč. Nerozebírali to, všechno bylo řečeno během odpoledne a poděkování dostal už včera večer, a tak se Louis během četných objetí zaobíral teoriemi, které se mu rojily v hlavě, krmeny emocemi, jež doprovázely tuto událost. Počítali s tím, že se ještě někdy uvidí? Nebo byli stejně sentimentální a stejně jako on se rozhodli prostě mlčet? Neříkat to, co jim vyvstávalo na jazyk. Brali lidé loučení jako neodmyslitelnou součást životů, a proto se rozhodli, že i když bolí, nezaslouží si přehnanou pozornost jen protože je časté? Naposledy se ohlédl za domem, jehož všechna okna zářila, a s lehkým úsměvem na rtech se vydal ke stanici metra. Až když seděl na lavičce a čekal, až se za nějaké tři minuty z tunelu vynoří vlak, uvědomil si, že Harryho byt je jediné místo, kam teď může jít. Měl v plánu strávit dnešní večer u něj. Ale co bude dál, nad tím začal přemýšlet až teď.

Sám byl překvapený, jak rychle mu cesta utekla, když si uvědomil, že stojí na tom stejném místě, jako první den po tom, co se za Harrym zabouchly domovní dveře. Za rohem pořád stála ta červená telefonní budka a z balkónu ve druhém patře visely šlahouny rostlin, jež Harry každé ráno pečlivě zaléval.

19:38
Vyjdi na balkón;) x

Netrvalo ani minutu, než se dveře otevřely a dolů shlédl Harry s ručníkem obmotaným kolem hlavy. Zářivě se usmál a zamával mu. Louis se tiše zasmál a zpoza zad vytáhl flašku alkoholu, kterou Harrymu slíbil.

„Pustíš mě dál?"

„Máš moji košili?" přimhouřil oči a opřel se o zábradlí.

„Mám. A nesu i něco lepšího, než to," vyplázl na něj jazyk. Už ho bolelo za krkem, jak na něj vzhlížel.

„Tak vydrž. Jsem nahý." Harry na chvíli zmizel v bytě a o nějakou chvíli později už za Louisem letěl svazek klíčů. „Je to ten největší, ten hrozně starý, který je v půlce lehce ohlý. Možná se ti bude odemykat špatně. A pak -"

„Už jsem u tebe doma byl, Harry. Kdo si myslíš že tě v pátek doprovázel, otevřel všechny dveře, uložil tě do postele a ještě ti zazpíval ukolébavku?" pozvedl obočí. Detail, který Harry sdílel o svém oblečení pro klid všech raději ignoroval.

„Kurva, a tohle mi říkáš, že si nepamatuju?" zakňoural a nespouštěl pohled z drobné postavy, která teď bojovala s oním zalomeným klíčem.

„Ne, tu poslední část jsem si vymyslel. To bys rád, co?" zašklebil se, než zmizel v chodbě. Vyšel točité schody a jakmile si odložil krosnu, zamknul dveře od Harryho bytu na dva západy, jak byl zvyklý. Kudrnatá hlava na něj vykoukla zpoza rohu a usmáli se na sebe.

„Furt nejsem oblečený. Vadí ti to?"

Louis se zarazil v půli pohybu.

„Že tys po mně tu košili tolik vyžadoval, protože nemáš nic jiného na sebe?"

„To bys měl až moc velký štěstí," ušklíbl se. V celé své kráse vykročil k němu a zatímco Louis stál jako opařený a snažil se pohledem setrvat na Harryho očích, vymanil mu z ruky flašku. Neměl nejmenší tušení, co si o celé téhle situaci myslet.

„Opiješ mě?"

„Je toto prosba?"

Louis měl chuť prosit o spoustu věcí, ale alkohol nebyl ani jednou z nich.

„Byla to otázka," špitl. Mozek mu přestával pracovat, když měl před sebou Harryho vypracované tělo a bylo naprosto jedno, že už ho bez oblečení viděl. Teď odcházel do útrob svého bytu a dovolil tím Louisovi prohlédnout si jeho svalnatá záda, na nichž setrvával pohledem už kdysi, když se rýsovala pod pracovním tričkem, a po nichž teď stékaly kapky vody kumulující se na konečcích mokrých vlasů. Razily si podél páteře cestičku až k Harryho zadku a Louis nedokázal ubránit jednomu jedinému pohledu. Trval minimálně minutu, dokud se Harry opět neotočil a jeho oči poplašeně vystřelily směrem vzhůru. Zrudnul a v tento moment se cítil jako ten nejhorší anděl, který kdy existoval. Po tomto už nemohl ani pomyslet na to, že by ho vzali zpět do nebe.

Harry se začal hlasitě smát, zatímco jim do dvou skleniček naléval červené víno.

„Měl by ses teď vidět, bože," zavrtěl hlavou a podal mu sklenici. „Na co si připijeme?"

„Na to, že jsem s tebou přežil už dva týdny," poznamenal Louis. Harry uznale přikývl a jemně si s ním přiťuknul. Rozhostilo se ticho, když se oba napili, a Louis, jehož tváře se barvou snažily vyrovnat vínu, byl jen rád, že má záminku na chvíli hledět do bílého stropu.

„Tak se na to vrhnem, co říkáš?"

Louis málem vyprskl své pití, když uslyšel tuhle jedinou větu. Rozkašlal se a Harry, jelikož si byl moc dobře vědom toho, jak to vyznělo, mu rychle přispěchal na pomoc.

„Harolde," zalapal po dechu a vyčerpaně se opřel o linku, „ať už jsi to myslel jakkoliv, nejsem teď ve stavu, kdy bych toho byl schopný. A asi ani nikdy nebudu, dokud si nedáš alespoň nějaké spodky."

„Chtěl jsem péct," ohradil se. Pro jistotu ho ještě jednou poplácal po zádech a usmál se. „Měl jsem na mysli jen to pečení, nevím, co jiného tě napadlo."

„Nezvládnu péct v takovýchto podmínkách. Musím se soustředit, Harolde," chytil ho zoufale za ramena. „A mě nic jiného nenapadlo. To tebe. Možná proto se tady teď promenáduješ nahý. A já neříkám, že ti to nesluší, ale jsem prakticky svatý a ty se teď dopouštíš zločinu," zamračil se. Samozřejmě, že jen hravě. Samozřejmě, že mu to nevadilo. Ani trochu. Znovu se napil vína. Na Harryho tváři se rozlil škleb, který nevěstil nic dobrého.

„Možná, kdyby ses svléknul taky..."

Louis se vydal pryč tak rychle, až se Harry leknul, že odchází nadobro. Vyběhnul za ním.

„Promiň, promiň, promiň. Nechoď pryč. Prosím. Já se obleču. Dám si klidně svetr, jestli si to budeš přát. Zůstaň." Pevně svíral jeho paži, ani si neuvědomil, že ho za ni chytil, a upíral na něj prosebný pohled. Louis na něj hleděl s vytřeštěnýma očima.

„Nikam nejdu -," Na chvíli se zarazil a skenoval jeho obličej pohledem, jako kdyby přemýšlel, jestli toto není další z Harryho vtipů, než pokračoval, „proboha, Harry, co ti kdo udělal," přitáhl si ho do objetí. „Chtěl jsem tě obléct. Docela mě nadchla myšlenka na tvoji skříň."

Kudrnáč se v jeho náručí uvolnil a obmotal kolem těla menšího své paže.

„Obleču se. Promiň," zamumlal. Na chvíli s ním spojil pohled, než se vydal do ložnice.

Louis se po chvíli rozešel za ním s úhledně poskládanou halenkou v ruce a balením čokolády v té druhé.

„Kam ti ji můžu dát?" zeptal se ve dveřích. Harry si jen navlékl pyžamové kraťasy a černé tričko, než si od něj převzal kousek oblečení a zastrčil ho do skříně.

„Vyřešeno," usmál se. „Mám tam bordel, nekoukej se do ní." Něžně ho odstrčil. Louis toho využil a prakticky vpadl do Harryho měkké postele. Spokojeně zavrněl a roztáhl se, jak nejvíc mohl. Harry si založil ruce na hrudi a jen sledoval, jak rozbaluje napůl rozpuštěnou čokoládu přímo v jeho bílých přikrývkách.

Natáhl k němu ruku, aby si nabídl, ale Harry jen jemně odstrčil jeho zápěstí a skočil k němu. Schoulil se po jeho boku a až teď znovu sáhnul po čokoládě, která jim oboum zašpinila prsty a koutky rtů. Koukali se na sebe, zatímco obsah plastového obalu rychle mizel, a culili se jako malé děti v posteli rodičů.

„Pojď blíž," šeptnul Louis. Harry se bez dalšího slova přisunul a složil hlavu na hrudi staršího.

„Možná bych ti dal pusu, kdybys neměl čerstvě umyté vlasy," uchechtl se. Harry ho objal a jako na znamení toho, že je mu to jedno, přisunul hlavu blíž k jeho bradě. Tulil se teď k jeho krku a na čokoládu zcela zapomněl. Louis mu vtisknul sladký, drobný polibek mezi kudrliny a sám pro sebe se usmál. Slíznul si z prstů hnědé stopy a natáhl se k nočnímu stolku, aby na něj pohodil nepatrný zbytek, a objal svého společníka. Obkresloval bříšky prstů černobílá tetování a na chvíli zavřel oči.

„Spal bych," zabručel Harry. Téměř, jako by Louisovi četl myšlenky.

„Je brzy. Ještě si chci povídat."

„Tak něco povídej."

„Ale ne teď. Až za půl hodiny. Jen vím, že si budu chtít povídat." Nevěděl, o čem chce mluvit. Na srdci měl jen Harryho a chtěl s ním stihnout všechno, na co nedostanou měsíce či dlouhé roky, jako jiné páry. Chtěl s ním stihnout lásku, která nikdy nemohla vydržet. Nedokázal se nabažit jeho přítomnosti, toho, jak neustále nutil jeho srdce bít jako splašené, ať už svými nevhodnými vtipy nebo tím, jak se jejich těla dotýkala. Říkal tím: „Nespi, moc o tebe stojím".

Touhle kapitolou jsem překročila 26k slov a 102 stránek we Wordu (what)!!! Všichni na sebe buďme pyšní (a nebo se zamysleme, co to sakra děláme s našimi životy). Miluju to milujuu, do konce prázdnin už jen dva týdny.
Doufám, že užíváte, jak jen můžete😏
Mějte se krásně,
J.❤️

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro