Ticho v domě protnulo řinčení zvonku, které doléhalo až do dětského pokoje v druhém patře, kde právě Louis klečel vedle maličké postele povlečené do růžova a tiše mluvil na Rosie. Měl chuť vážně hlasitě zanadávat, když se ten stejný zvuk ozval podruhé, protože se mu po dlouhé době podařilo uspat Toma, který bojoval s dřívější večerkou. Zahleděl se na kresbu na stěně v očekávání, zda Harry stiskne zvonek i potřetí, ale místo toho zaslechl hlasy ozývající se z chodby.

Vystřelil do stoje a s tichou omluvou seběhnul schody, než stál tváří v tvář třema klukům. Dva se tvářili provile a tomu poslednímu bylo dvacet tři.

„Alexandre, Terrenci, nemůžete mě poučovat o tom, ať nikoho nepouštím, když pak uděláte to stejné!" Vyjeveně je sledoval. Jediný, kdo se bavil byl Harry, kterého si Louis hodlal podat až budou sami.

„My jsme jen chtěli vědět, s kým dneska jdeš ven," promluvil jako první Alex, pohled stále upíraje na své teplé spací ponožky.

„Já vím, ale nikdy nemůžete vědět, jestli to je vážně Harry a nebo náhodný chlap, co se sem chce vloupat a ví, že jsou tu malé děcka. Vždyť jste ho nikdy neviděli." Zoufale rukama pohodil směrem ke kudrnatému, kterému už pomalu začal opadávat úsměv. Opřel se o rám dveří a radši ani nedutal. „Achjo, kluci. Vlk a kůzlata."

Harryho na chvíli posadil na gauč a všechny sourozence obeznámil s tím, co dneska večer smí a nesmí. Dal si pozor, aby jim při tom do hlavy nevnukl nějaký nápad, který by mohl skončit pohromou, ale všichni vypadali, že rozumí, částečně možná kvůli tomu, že stále byli otřesení po tom, jak je jindy hodný Louis, který byl vždy na jejich straně, pokáral.

Zatáhnul závěsy v celém domě a dveře zamkl na dva západy. Když vyšli na čerstvý vzduch a z doslechu dětí, obořil se i na Harryho.

„Jak mi můžeš říct, ať děti uspím dřív a pak vesele mačkat zvonek, jako by to byla nějaká bublinková fólie!" zaúpěl a plácnul se do čela. Harry se začal jen smát a rozešel se k černému autu.

„Klid, děti usnou znovu, ale co kdybys na mě zapomněl," mrknul na něj. Podržel mu dveře na straně spolujezdce a s mírnou úklonou mu nabídl sedadlo.

„Ty jsi blbeček, Harolde," zavrtěl hlavou, ale nezabránil úsměvu. Harry přeběhl na druhou stranu a už vyjeli směrem ke klubu v centru města. „Víš, žes mi mohl třeba... napsat, nebo tak."

„Myslíš, že když pro princeznu dojede kočár, tak jí kočí pošle smsku? Ne, osloví sluhy Terrence a Alexandra, kteří očekávají jeho příjezd a kteří napojí koně a půjdou zjistit, jestli je princezna připravena." Když přibrzdil na červené, otočil se k Louisovi čelem a prsty jemně poťukával o kožený volant v rytmu rádiové písničky. „Jsi připravený?"

„Mám strach," uchechtnul se.

„Neboj, už tam budem," poplácal ho po koleni a doopravdy o minutu později zahnul na parkoviště vedle moderní, blyštivé budovy, kde se kupily davy lidí, ať už ve frontě, čekajíce na to, až je mohutný hlídač vpustí dovnitř, a nebo jen tak na čerstvém vzduchu s drinkem či cigaretou. Vystoupili a Harry si ještě radši zkontroloval, že auto správně zamknul, jelikož ho tady hodlal nechat stát celou noc. Ve světle lampy měl Louis alespoň čas si ho prohlédnout.

Měl na sobě průsvitnou černou košili, kterou na rukávech a límečku zdobila krajka, v přítmí až nerozeznatelná od tetování, která se rýsovala pod tenkou látkou, a k tomu uplé džíny. Seklo mu to.

„Jak jsem řekl, máme vstup zdarma..." Harry se zařadil do fronty a ze zadní kapsy kalhot vytáhl telefon. Našel Niallův kontakt a zatímco jeho doprovod užasle těkal pohledem mezi ženami ve třpytivých šatech, mladících, kterým nemohlo být přes osmnáct, ale jejich doklady pravily jinak, ale hlavně po tom jednom muži, se kterým sem přišel, se s ním domlouval na místě setkání. „Niall říkal, že čekají na našem místě. Hnedka zjistíš, kde to je. Jen se teda musíme dostat dovnitř," odfrkl si a přešlápl na místě.

„Neboj, to uteče rychle. Ta řada ani není tak dlouhá..." Nestihl to ani doříct a do několika lidí stojících před nimi jako by uhodil blesk, oni si na něco vzpomněli a uvolnili svá místa. Louis překvapeně pozvedl obočí, ale nezabránil spokojenému úšklebku. Když koutkem oka zahlédl Harryho radostně poskočit, musel se i poplácat po rameni. Zanedlouho stáli tváří v tvář sekuriťákovi, který si přeměřoval jejich občanské průkazy.

„Jdete jako pár?" Sjel je oba přísným pohledem.

Ve stejný moment přikývli.

„A máte to jak dokázat?"

Stalo se to dřív, než Louis stihl jakkoliv zareagovat, nebo si vlastně uvědomit, co bude následovat, ačkoliv by přísahal, že jen co to vyslovil, někde hluboko přesně toto od Harryho čekal. A stejně rychle, jako si Harryho rty našly cestu k těm jeho, je také opustily a zanechaly osamocené po celý zbytek večera. Muž jim dal papírové pásky, jež patřily na zápěstí, a pustil je dovnitř.

Louis byl stále v šoku a jediné, na co se dokázal soustředit bylo klást nohu před nohu a zatímco ho Harry táhnul po schodech nahoru, prsty volné ruky se lehce otřel o své rty, na kterých stále cítil ty plnější, měkké, Harryho.

„Takže," dorazili až k černobílému obrazu Marilyn Monroe, u kterého čekal Niall a jemu neznámá žena. Bylo to v úzké temné chodbičce a kolem nich chodili lidi tam a zpět, dovnitř a ven z místnosti, kde se nejspíš nacházel taneční parket soudě dle hlasité hudby a vlnících se těl, která měl šanci zahlédnout vždy na malý moment předtím, než se dveře zabouchly. Harry pokračoval.

„Louisi, tohle je Niall a Stephanie. Toto je Louis," pokynul k němu dlaní, ale pohled s ním nespojil. Že by si Harry nebyl jistý tím, co udělal? Ani neměl čas cokoliv říct, když už byl mačkán v medvědím objetí a kolem něj se rozlinula pánská kolínská. Vzpomněl si na květ afrického pomerančovníku a sám pro sebe se  usmál. Věnoval Niallovi pár poplácání a zdvořile prohodil několik slov s tou dívkou, která byla nejspíš jeho přítelkyní. Všichni už byli nedočkaví, až se dostanou k baru, a proto to byla jejich první zastávka. Niall celou jejich výpravu vedl a Harry s Louisem je následovali.

„Hej," vzal kudrnáče kolem ramen a jeho ruka se poprvé za tento večer setkala s překvapivě jemnou látkou halenky. „Všechno je v pohodě," usmál se. „Můžeš se na mě podívat."

„Díky," oplatil mu úsměv a na chvíli složil tvář do vlasů menšího, aby stvrdil svá slova, a pak se odtáhnul. Znamenalo to pro něj ale víc, než dával najevo.

Niall už pohledem, který zračil dětskou radost, zkoumal nápojový lístek a ostatní se k němu brzy přidali.

„Co když si dám jenom vodu?" zamručel Louis kousek od Harryho ucha a palcem mechanicky hladil jedno z jeho tetování na paži. On se jen rozesmál a pak naprosto klidným hlasem řekl: „Ne."

A tak nechával Harryho vybírat mu drinky i čisté panáky po zbytek večera, pili, povídali si, občas se všichni, nebo jen jeden pár, ztratili mezi dav těl a blikající světla a v tanci se k sobě tulili. Harry vlnil boky, držel si skleničku nad hlavou a řval texty písní společně s reproduktory a Louis přemítal, jestli mu tolik bušilo srdce z něj a nebo se dunění bas jen stále víc a víc stupňovalo. Cítil, jak mu alkohol napadá mysl, všechno bylo v příjemném oparu a Harry byl krásnější, než kdy jindy. A přesto se cítil naprosto uvědoměle.

„I go on too many dates... But I can't make 'em stay," zaúpěl Harry text Shake It Off od Taylor Swift, která teď ve zvláštním remixu zněla celým klubem. Na jeden lok vyprázdnil obsah svojí sklenice a přitiskl se k Louisovi. Dával si pozor, aby mu byl vždycky nablízku, a když se vzdálil, začal se cítit osaměle a ztraceně, jako osiřelé štěně. Takový měl alkohol efekt na něj. Pevně mu obmotal ruce kolem krku a Louis ho co nejopatrněji, aby nevylil své pití, které narozdíl od něj upíjel pomalu, objal. Stále se pohupovali a Harry zabořil nos do ohbí jeho krku. „Víš, Louisi..."

„Mmm," zamručel v odpověď, ale Harry neodpovídal. Skoro by si myslel, že v jeho náručí usnul, kdyby se stále nekroutil a a nesnažil se mu teď nacpat hlavu do límečku od trika. „Hej," uchechtl se.

„Počkeej, teď něco dělám," strčil do něj. V realitě se ale jen dlaní opřel o hruď staršího a lehce zatlačil. Vyznělo to spíš jako výzva k tomu, aby mu Louis věnoval veškerou svoji pozornost. Vzhlédl. Místnost najednou zazářila světlem a Harryho oční víčka a tváře se zatřpytily.

„Ty máš makeup?" pousmál se. Klouby levé ruky mu jemně přejel po líci a přísahal by, že se Harry stydlivě začervenal. Jenže se ruměnec skryl ve tmě, která se okolo opět rozhostila . „Sluší ti to, Harry."

„Pojďme na vzduch!" zařval přes hudbu a ani nečekal na jeho odpověď. Aniž by dal jakkoliv vědět Niallovi, začal se motat směrem ke dveřím. Louis ho podepřel a s tichým pochechtáváním a omluvami mířenými na páry, které Harry téměř srazil k zemi, kráčel za ním. Otevřel pak dveře, za jejichž kliku vyšší násilně, nemotorně a především bezúspěšně tahal, a ovanul je chladný vzduch. Venku bylo docela příjemně, jen to byl šok v porovnání s vydýchaným barem, kde se na sebe tiskla spousta těl.

„Dobrý?" ujišťoval se Louis. Pomohl Harrymu posadit se na malý schodek a zaujal místo hned vedle něj.

„Nejlepší," podnapile se usmál. Víčka mu ztěžkla a on se kolíbal tam a zpět v rytmu muziky, která zněla jen v jeho hlavě. Louis ho objal a usrkl ze svého pití.

„Dej mi tu skleničku, Harry," natáhl k němu ruku, a když to vypadalo, že jeho žádost vůbec nebyla vyslyšena, sám mu ji opatrně vymanil z ruky. Odložil ji do bezpečné vzdálenosti a zvědavě si ho prohlížel.

„Proč na mě tak koukáš," zamumlal. Jazyk se mu motal a všechno okolo se prazvláštně pohybovalo a točilo, jako kdyby se teď on sám minutu v kuse otáčel na místě.

„Nekoukám... Jenom nevypadáš moc v pohodě."

„Louuuu," zakňučel, „isi," doplnil zbytek jeho jména. „Když ti říkám, že je mi skvěle," bodnul ho prstem do hrudi a celý se na něj svalil, jak přicházel o balanc, „tak mi je doprdele skvěle." Skrz husté řasy na něj pohlížel a usmíval se. Stále ho jen škádlil a dělal si srandu. Louis ho beze slov pohladil po tváři a objal ho, když zafoukal vítr.

„Dobře. Jsi úplně mimo, ale je ti skvěle."

„S tebou je mi vždycky skvěle," zamumlal sotva srozumitelně. Obmotal dlouhé paže kolem Louisových boků a chvíli oba mlčeli, ztraceni ve svých myšlenkách. „Louisi, mě strašně mrzí ta pusa. Já fakt nechtěl, mě to hrozně mrzí. Já se omlouvám." Najednou se celý napřímil a vypadal střízlivěji, než když sem tři hodiny dozadu přišli. „Vážně," přerušil ho, když se modrooký vzpamatoval a chtěl něco odpovědět. „Já toho zcela a naprosto lituju a kéž bych to neudělal. Teďka jsme přišli o náš první polibek kvůli mně, Louisi. Fakt se hrozně omlouvám." Oči se mu začaly plnit slzami a Louis nebyl ani schopný vše, co Harry říkal, zavčasu zpracovávat. Stále protahoval slova, jak se o kontrolu nad svým jazykem dělil s alkoholem, ale když začal plakat, nedovolil si Louis ani pomyslet na to, že by tuto situaci mohl nebrat vážně.

„Shh, Harry, pojď sem," vtáhl si ho zpátky do náruče, schoval ho před okolním světem a utěšoval jeho splašené myšlenky. Když byl s Louisem, zvládl se Harry skrýt i před tou verzí sebe, kterou neměl rád. S Louisem miloval i to, kým byl.

„Lou," špitl po chvilce. Dech se mu uklidnil a tváře od slz nenápadně otřel o Louisovo triko. „Co když mám na občance přeci jen napsané Harold Styles? Měl bys mě rád i tak? Co když jsem jenom chtěl, abys mi říkal Harry. Proto jsem ti to řekl." Znovu se rozvzlykal ze zcela neznámeho důvodu a Louis ho trpělivě konejšil. „Promiň, Lou," škytnul. Cítil se nehorázně špatně. Styděl se za to, co tady tropil, ale ve stejný čas jako by nad tím neměl žádnou moc. A taky mu bylo zle od žaludku.

„Jistěže bych tě měl rád, i kdyby ses jmenoval Harold. Vždycky tě budu mít rád, i jako Bruce nebo Muhammada. Dokonce i s krátkými vlasy bych tě měl rád," uchechtnul se, ale moc do smíchu mu nebylo.

„Možná mi není tak skvěle," zamumlal. Lehnul si na studený beton a zhluboka nasavál do plic vzduch. „Je mi na blití."

Louis mu pomohl se posadit a včas dojít k nedalekému keříku, kde vyprázdnil obsah svého žaludku. Hladil ho po vlasech, které mu zároveň držel mimo obličej a aby měl soukromí, sledoval měsíc, kolem kterého pluly šedé mraky.

Harry se opatrně postavil a otřel si koutky rtů. „Dobrý. Díky."

„Pojďme dovnitř, vypláchneš si pusu a napiješ se vody," zdůraznil. I kdyby Harry chtěl, neměl sílu jakkoliv argumentovat. Po cestě si akorát několikrát odplivnul do kanalizace a šel přesně tam, kam ho Louis vedl.

Držel mu vlasy i když se shýbal nad umyvadlem a proplachoval si ústa. Druhou rukou si upravoval své kadeře, pocuchané a zpocené od tance. Ani si nevšiml, že Harry zastavil proud vody a teď si ho prohlížel v zrcadle.

„Jsi sexy," zachraptěl a uhnul pohledem ke svojí košili, zkoumaje, jestli není ušpiněná. Louis sebou trhnul. „Tos nemusel," okomentoval, jak polekaně pustil jeho vlasy, a ušklíbnul se.

„Jsi v pohodě? Nezníš moc zdravě..."

„Jsem střízlivý a připravený na další kolo. A dokonce jsem čistý. Můžu Nialla donutit do nějaké sázky, hmm," brouknul. „Copaks nikdy nebyl opilý?"

Louis zavrtěl hlavou.

„Co?"

„Nikdy jsem nebyl opilý. Na psí uši, na kočičí svědomí."

„Je ti dvacet pět. Nelži."

„Harry," povzdychl si. „Jsi moje poprvé."

Teď ho mnohem víc zaujala představa naprosto na šrot Louise, než Nialla, kterého takto vidí téměř každý druhý týden. Potutelně se usmál. Nezamýšlel se nad Louisovými slovy a nevěnoval jim takovou reakci, jakou se snažil vyprovokovat. Trochu ho to zamrzelo, ale na všechno je ještě čas.

Znovu spolu skončili na kožených barových stoličkách, ale ať už se Harry snažil jakkoliv, Louis si dával dobrý pozor na to, aby to nepřehnal. Bude muset zajistit to, že se oba dva bezpečně dostanou domů. Koutkem oka zahlédl, že mu Harry právě objednal něco, co obsahovalo sedmdesát dva procent alkoholu. Sebral z baru panáka a Harryho za loket odtáhnul na parket, aniž by stihl usrknout ze svého ovocného koktejlu. Začal se Louisově nečekané aktivitě smát.

„Lekl ses, co jsem ti to koupil?" zakřičel přes hudbu, úsměv neopouštěje jeho tvář. Louis ho zezadu objal a chopil se vedení jejich kroků. Dlaň, ve které nedržel skleničku putovala po Harryho pase nahoru a dolů a měl pocit, že každou chvíli vzplane. Když kudrnáč, jehož vlasy měl teď Louis v obličeji, věnoval veškerou pozornost tanci, rychle obrátil absinth do drinku, který třímal v ruce osázené prsteny.

„Je to pěkně odporný," ušklíbl se jen kousek od jeho ucha a pohledem propaloval Harryho ohryzek, který dával na obdiv, když si hlavu opíral o rameno za ním. Harry si dnes výjimečně nasadil jednoduchou kroužkovou náušnici, která se v záři reflektorů nepravidelně blyštila a strhávala na sebe veškerou pozornost. I když Louis ani po vší té době netušil, kam dřív koukat, když měl Harryho tak blízko u sebe.

Znovu se opil poměrně rychle. Blížila se čtvrtá hodina ranní a Niall už se Stephanie odešel, což si nejspíš ani nepamatoval. Ale Louis ano, a když viděl, v jakém se nachází stavu, trval na tom, aby šli taky. Harry odporoval, smutně na něj špulil rty a zkoušel štěněcí pohledy. Skoro ho to zviklalo.

„Jestli ti to udělá radost, můžeme pokračovat u tebe doma. Můžeme tancovat i pít," usmál se. Držel ho za ruku, aby mu nikam neutekl, a už teď věděl, že tento slib nikdy nedodrží, protože Harry usne už když si v sedě bude vyzouvat boty. Ale nadchlo ho to a oči se mu rozzářily. Najednou domů spěchal.

„Louu, je mi zima," zabrblal a rukama si třel ramena. Pohlédl na něj v očekávání, že snad zpoza zad vytáhne deku a teplou postel.

„Měl sis z auta vzít mikinu. Já ti to říkal asi pětkrát," zavrtěl hlavou. Sám na sobě neměl o moc víc oblečení, než Harry.

„Půjč mi tvoje tričko. Prosím, mně ta košile profukuje," zatahal se za rukáv. Louis se zarazil v půli kroku a celého ho sjel pohledem, jako kdyby si celý večer skrz průsvitnou látku neprohlížel jeho tělo. „Vyměníme si oblečení."

Nestihl ani nijak reagovat, když mu opilý akční Harry začal přetahovat triko přes hlavu. Břicho mu ovanul nepříjemný chlad a celý se ošil, částečně z té zimy, která květnovou nocí panovala, částečně z intenzivního pohledu, který Harry upíral na jeho svaly.

„No, teď je řada na tobě, Harolde," uchechtl se. Jmenovaný si začal rozepínat perleťové knoflíky, ale neustále mu vyklouzávaly z prstů a nechtěly se nechat prostrčit dírkami, které taktéž nikdy nevydržely na místě. Louis si povzdychl a chopil se jich. Měli štěstí, že už blúza byla z poloviny vyzývavě rozeplá a Harry se nevzpíral. Jen v tichosti studoval Louisovy tenké prsty, jak putují čím dál tím níž po jeho podbříšku, a doufal, že s rozepínáním neskončí pouze u košile. Skončil. Následně si ji navlékl a zase zapnul. Harry se rozchechtal, v ruce chládnoucí bavlněné triko. Louis protočil očima a uhladil si látku na hrudi.

„Máš to jako šaty," dostal ze sebe mezi návaly smíchu a sám se oblékl do pohodlnějšího a hlavně teplejšího kusu oblečení.

„Nemusel bych, kdyby se někdo uráčil pořádně obléct," protočil očima.

„Neříkám, že ti šaty nesluší," mrknul na něj a znovu se rozešel ke svému bytu. Začal šmátrat v kapsách džínů a po chvíli vytáhl telefon. „Pustíme si písničky," usmál se, jako by to bylo to nejlepší, co ho kdy napadlo. Nebylo. A už vůbec ne, když je pustil na co největší hlasitost a pak se texty snažil přeřvat. Jeho hlas se ozýval celou spící ulicí a Louis se ho snažil klidnit.

„Not really sure how to feel about it - something in the way you move," objal ho kolem ramen a zavěsil se na něj celou vahou, ignoruje veškerou Louiho snahu o to ho utišit. „Makes me feel like I can't live without you, it takes me all the way..."

„Harry, Harry, tiše," zakryl mu pusu dlaní a z posledních sil ho podpíral, aby neskončil rozvalený někde na chodníku. Toto bylo těžší, než celé dva týdny hlídaní dětí.

„I WANT YOU TO STAY," stiskl Louisovi zápěstí a poslední větu refrénu zazpíval s pohledem zabodlým do jeho modrých očí. Nejspíš mu šlo jen o tuhle jedinou část celé písně, protože pak hudbu vypnul a nechal se v tichosti odvést domů. Oběma jim z toho bylo smutno.

Vzal si od Harryho klíče a poodemykal všechny dveře. Opatrně mu pomohl z bot a dovedl ho do ložnice, aby ho uložil do postele, to celé zatímco se Harry tisknul k jeho boku a motýlími polibky obsypával jeho krk.

„Že zůstaneš přes noc," zamumlal a padl do peřin. Unaveně na něj koukal a natahoval k němu prsty.

„Shh, nemůžu, Harry." Smutně se pousmál a sklonil se nad něj. Začal ho jemně vysvlékat ze zpoceného oblečení a snažil se věnovat co nejmíň pozornosti Harryho dychtivým rukám, které bloudily všude po jeho těle.

„Jdeš na to docela rychle, ale nestěžuju si," zavrněl a vyzdvihl boky, aby mu Louis mohl stáhnout černé rifle. Měl na sobě teď jenom boxerky, které ze sebe strhnul sám, když se jeho společník odtáhnul a začal přecházet z místnosti do místnosti. Vedle postele mu položil kýbl a flašku plnou vody.

„Možná bys měl něco sníst," poznamenal.

„Mluvíš úúúplně z cesty," zabručel nespokojeně. „Chtěl bych sníst tebe."

Louis jen zavrtěl hlavou a vtiskl mu dlouhý polibek na čelo. Hodlal zůstat minimálně do té doby, než Harry usne, ale pak bude muset odejít.

„Toto ti musí stačit, hm?" Znovu se odtáhnul a vyšel ke dveřím. „Dobrou noc, Harry. Mám tě rád."

Krásný dobrý večer. Jsem úplně zničená, a to jsem nedělala nic jiného, než ležela v posteli celé odpoledne.

No, tak či tak budu mít lepší ráno, než Harry hahahah.

Jak se máte vy?
J. ❤️