Deisy se dávno někam vytratila, když jsem jí řekla že jdu do knihovny. Stále jí vysvětluju že i když jsem ve Zmijozelu neznamená​, že čtení, které mám ráda, budu opomíjet.

Studené chodby nevypadaly tak zle pod světly loučí a svíček. A tak, se ten ztrach z nich vytratil. Přišla jsem k obrovským dubovým dveřím a otevřela je. Octla jsem se v obrovských prostorech kde každá stěna, každá volná místa byla protkána policemi s knihami všeho druhu. Vždy když jsem sem vešla měla jsem pocit klidu a pohody, navíc, vždy při pohledu na tu spoustu úžasných knih se mi zatajil dech.

Začala jsem pátrat po vytoužené knize o přeměňování, chtěla bych zkusit najít proč byl můj náhrdelník ze zeleného smaragdu.

,, Mám tě." Šeptla jsem a popadla knihu. Už jsem se chtěla posadit do křesla když v tom jsem slyšela dohadování nějakých kluků.

Zvedla sem se abych se podívala co se děje. Za policí s bájnou literaturou stáli čtyři kluci, tři od nás ze Zmijozelu, dokonce tam byl i ten kluk kterého sem potkala jednou večer po jejich oslavě, obklíčili malého drobečka z prváku.

,,No tak co, bude to?" Pronesl ten nejvyšší a namířil na něj hůlku, jeho blonďaté vlasy napovídaly že to bude někdo z Malfojovic rozmazlených děti.

,,Ale já ho nemám!" Malý kluk s kaštanovými vlasy a modrýma očima odpověděl a nebojácně zatnul pěstičky.

,, Nedovoluj si, mudlovskej šmejde!" Křikl a zaryl hůlku hlouběji do ruky. Malému chlapci z oka ukápla slza a to byla poslední kapka, něco jako by se ve mě zlomilo a já prostě musela zakročit.

Dosud shrbená za policí jsem se vyšvihla a rozešla se k té bandě. Vytáhla hůlku z kapsy pod hábitem a namířila na výtržníky kteří podle všeho byli starší než já.

,,Nechte ho!" Snažila sem se mít pevný hlas a docela se to i povedlo. Chlapci sebou trhli a otočili se. Malý chlapec, kterému pořád slzy stékaly po tváři, neváhal a už se utíkal schovat za poličku.

,, Nějaká čtvrťačka si na nás bude dovolovat? Neriskuj holčičko-" zasmál se ,,-jednou můžu máchnout hůlkou a -" odmlčel se a přemýšlel. ,,- rozkouskuju tě na deset kusů! Víš kdo já jsem?" Dmul se pýchou a napnul hruď.

,, Měla bych to vědět?" Zasmála sem se a hodila očko po malém hochovi, který se krčil za policí s knihami.

,, Lucius Malfoj, ty šmejdko." Děsivě se zasmál.

,,Co ty víš, třeba mám čistokrevnější rodokmen než ty, Malfoji." Myslela sem že ho dobrá nálada opustí ale spíš to bylo naopak.

,, Já to vím." Jeho úsměv zesílil ještě víc. "- tvůj táta o tobě mluví furt." Hrklo ve mě, to není možný. Jak?

,,Co-cože?!! Jak jako, můj táta?!"

,, Tvůj táta, řekl mi ať..." Dál to nedořek, protože do knihovny někdo vtrhl.

,,Co se to tady, děje?"  Zahřměl černovlasý muž a propaloval nás pohledem až sklouzl pohledem na mojí hůlku, kterou sem mířila na tři kluky, samozřejmě že Malfoj stihl hůlku uklidit.

Kulišácky se ušklíbl a už se nechoval aby něco řekl.

,,Nic neříkejte pane Malfoji a vy slečno ukliďte hůlku-" zástrčila jsem jí zpátky do kapsičky. ,,- hned pojďte za mnou!"

Celá skupina se rozešla za učitelem lektvarů směrem k jeho kabinetu, až na malého kluka který se stále krčil za policí.

***
Ano, vím že Severus a Lucius byli na škole relativně ve stejnou dobu, ale napadlo mě to tak😁😶

Taak už si to předepisuju😂✊

Dneska je dlouhá, co 😁?

Doufám že se vám to líbí 😋 Tadle kapitola je víceméně důležitá 😊💣💥 Ale ta další je důležitější. 😊

Co si myslíte že se stane v další kapitole a jaký dostanou trest 😶😄???

S láskou vaše Gryffíí 💖💗💣💥👀