,,Jo jasně, vrať sem tu knihu!" Vykřikla jsem a začala se ohánět po knize kterou v ruce dřímal nějaký kluk. Byl mi nějaký povědomý ale nevěděla kam ho zařadit.

,,Co jinak uděláš, Krásnohůlko?" Rozchechtal se klučina a knihu zvedl víš než jsem vyskočila.

Už jsem věděla kam ho zařadit, v hlavě se mi odehrála vzpomínka na onen večer kdy se oslavovalo.

Vyskočila jsem o to víc a ve chvíli jeho neopatrnosti mu vyrvala knihu z rukou.

,,To máš za ten večer." Nápřáhla jsem ruku a co nejvíce s ní pleskla o jeho tvář. Krev ve mě vřela a měla jsem vztek, ale i tak jsem se otočila a cupitala jsem pryč.
....
Chlapec s rudou tváří stál vyjeveně uprostřed chodby a sledoval vzdalující se mladou dívku, nevěděl co myslela tím to máš za ten večer ale hodlal to zjistit.
....
,,Fůů" oddechla jsem a zaplula za roh.  Přitiskla sem své tělo ke zdi a snažila se vytěsnit všechen vztek z těla a hlavně, rozdýchat to, co jsem udělala a tak moc mi připomínalo mého odporného otce.

,, Ehm, můžeš mi říct milá Emily proč si uhodila toho parchanta?" Rozesmál se někdo a chytil mě kolem ramen.

Ani jsem nemusela zvedat pohled a věděla jsem o koho jde.
,,Jen tak-" řekla jsem, ale hned jakmile mi došlo že to nenechá jen tak, hned jsem se opravila ,,- nechtěl mi vrátit knížku?" Řekla jako by se ptala a doufala že jí to Deisy sežere.

,,Jo jasně, ale víš co?" Smála se od ucha k uchu.

,,Co?" Zařazeně polkla a podívala jsem se na ní.

,,Já to nechám být a to proto, protože sem úžasná. Ale i tak mi to jednou řekneš." Usmála se a jak je v jejím zvyku táhla mou maličkost za ruku někam do útrob školy.

***

Tak tedy, něco kratšího no 👅😂
Aleeee! Sem ve škole dneska dlouho a teď mám dělat něco jiného, učitelka nic netušit 😓👀💨😂😂😂

Dneska by se tu mohla objevit ještě jedna😊 Ale nic neslibuju mám hodně školy 😓😥😥

S láskou vaše trefená Gryffíí 😅💙

(Už sem doma a volno je tu 💖💖💖💖💙😂)