,,Kam si myslíš,  že jdeš?!" ozvalo se za mnou a já se otočila. Hned jak jsem to ale udělala tak sem toho litovala,  přiletěla mi rána přímo do tváře. Smál se, on se smál?

,,Už  nejsi můj otec" to si stejnak nikdy nebyl. ,,Nesahej na  mě!" pronesla sem klidným hlasem až mě to samotnou překvapilo. Odfrkla jsem si  a  rozběhla sem se ze dveří pryč.

,,Já si tě najdu, ať budeš kdekoliv!" ječel za mnou, ale já běžela dál....

***

Už jsem se uklidnila. Zrovna v čas, protože sem právě vcházela na nádraží King's Cross a hledala platformu devět a  třičtvrtě...

,,Mám to!" usmála sem se, zavřela oči a přiznávám, trochu  vyklepaná  proběhla zdí. Hned  co  jsem proběhla,  zastavila jsem a zkoprněla přede mnou se v celé své kráse tyčila lokomotiva. Šlo vidět že je to starší kousek ale i tak byla naleštěná a jako nová. Byly tam stovky dětí držíc své kufry a klece se zvířátky a hlavně, zástupy rodičů křičící​ na své děti, aby se uklidnily či se šly rozloučit. Pousmála sem se nad tím, že děti se  nemůžou dočkat, až je na každém kroku nebudou rodiče kontrolovat.

Ale co já bych dala za to, kdyby tu se mnou byla moje mamka... ,,Všechno" odpověděla jsem sama sobě. Znovu se mé nálady ujal vztek  na  mého  otce, kvůli kterému nás opustila... ,,Zrůda" procedila jsem potichu skrze  zuby a šla se usadit už do tak  přeplněného vlaku.

***

Tak jo tadle byla opravdu kraťounká, ale musela jsem jen vyplnit mezeru 😅 Takže teď  jdu dopsat ještě jednu 😊 Snad se vám to líbí😍😊 i když abych řekla pravdu tak tadle se mi podle mého vůbec  nepovedla 😅😞

S láskou Grifýý😊