*Kapitola sedmá*
,,Co tu děláte Emily?" Děje se něco? " zeptal se, když mi pomáhal na nohy.
,,Ani ne, jen... Jen jsem se stratila." pousmála jsem se a rychle se sklopenou hlavou si otřela tvář s domněním že si toho nevšiml.
,,Chcete doprovodit? " pohlédla jsem do těch snových očí. Jen sem přikývla a rozešla se za ním.
Celou cestu mezi námi vládlo ticho. Spolu s hůlkou v ruce, aby osvítil cestu, kráčel dlouhými kroky vedle mé maličkosti. A to doslova, o proti muži s černo černými vlasy, jsem byla drobounká.
,,Jsme tady." Usmál se a pokynul tvorovy aby nás propustil dveřmi dovnitř.
,,Děkuju, nashledanou.." špitla jsem a bez čekání na jeho odpověď, jsem zmizela ve společence.
***
Doběhla jsem do pokoje. Daisy a další holčina, kterou jsem Samozdřejmě neznala, už spaly a tak jsem se jako myška vkradla do koupelny. Byla u nás na pokoji takže jsem daleko nemusela.
Koupelna byla docela prostorná, větší rohová vana, zrcadlo, umyvadlo a nějaká skřínečka. Vrátila jsem se do pokoje pro ručník a pohodlné pyžamo, popadla jsem taky pastu a zubní kartáček.
Zamkla jsem. A začala jsem napouštět do vany horkou vodu.
Stoupla jsem bosýma nožkama na chlupatou podložku a začala se svlékat. Podívala jsem se do zrcadla, předemnou stála mladá kouzelnice, byla vyhublá a povadlá. Tělo plné modřin, které už tolik nebolely a už se ztrácely. A také pár jizviček na rukou.
Byla jsem jen prázdná schránka bez života, snad se to změní, přátele mi pomůžou, snad... Zatřásla jsem hlavou, abych odehnala tyhle myšlenky.
Vlezla jsem do vany a začala přemýšlet. Co otec? Je naštvaný, a co Hokey? Snad se jí nic nestalo, ten bastard by udělal cokoliv aby mě vydeptal.
Ani jsem se nenadálá a už jsem byla zachumlaná do peřin. S myšlenkami na zítřejší vyučovací hodiny začala usínat.
***
Hah, další kapča je na světě 😊.
Snad se vám to líbí, budu ráda když napíšete svůj verdikt.🙏😊❤
S láskou vaše griffýý ❤
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro