Už se připozdívalo, když Korin s ostatními dorazili na úpatí hor, které obklopovaly Laroth, jako vysoká a neprostupná hradba. Už nějakou dobu si Korin uvědomoval, že les je mrtvolně tichý, temný, věštící něco zlověstného. "Z tohoto místa mě mrazí v zádech." Pravil Veridian tichým hlasem. Treya seskočila z Mayi, stále držíc malou Lirii, přistoupila ke kamennému masivu. Opatrně položila ruku na studený kámen před sebou a zavřela oči. Chvíli takhle stála, než se otočila ke svým společníkům. "Všude kolem cítím temnou magii, k něčemu se schyluje. Měli bychom si pospíšit, jestli chceme někoho zachránit." Všichni se po sobě podívali, připraveni na vše, co by mohlo být před nimi. "Ale co s Lirií?" Zeptal se Veridian "Je to moc nebezpečné ji vzít s sebou a nikoho postrádat nemůžeme." Treya se zamyslela. "Korine, když dovolíš pošlu jí portálem ke svému otci. U něj bude v bezpečí a on sám pozná, že jsem ji poslala já." Korin si promasíroval spánky a poté beznadějně přikývl. Treya okamžitě položila Lirii, Korinovi do náruče. Začala se koncentrovat a vzduch mezi jejími prsty se začal tetelit. Poté lehce roztáhla ruce a před Korinem se objevil portál o velikosti půl metru. Korin mohl vidět vnitřek koženého stanu a pohodlně vyhlížející postel. "Vlož jí do portálu." Přikázala Treya. Korin naposledy objal Lirii a opatrně ji vložil do portálu. Ještě než se portál zavřel viděl pohyb plachty u vstupu stanu. "Snad tam budeš v bezpečí maličká." Pomyslel si. Když byla Lirie pryč, všichni vytasili své zbraně a pod vedením Mayi vstoupili do temné jeskyně, která byla kousek od nich. 

   V jeskyni byla černočerná tma, proto Veridian vytáhl louči a Treya ji zažehla kouzlem. Byl to doslova labyrint úzkých chodeb všude kolem. "Budu Vás vést." Mrkla Maya na ostatní. Vzhledem k tomu, že vlčice měla z nich všech nejlepší čich, mohla sledovat pachovou stopu katirů, které v jeskyni velice znatelné cítila. Jak se nořili hlouběji a hlouběji do srdce hory, jejich přítomnost v hrobovém tichu prozrazoval pouze dech a čmuchání Mayi. Po dvou hodinách všichni začali slyšet hluboký, mrtvolně chladný hlas, mluvící neznámým jazykem a před nimi se objevilo tlumené světlo, které vedlo do "kulaté" jeskyně. Všichni se zastavili a Treya se jako stín vyplížila blíž k ústí do jeskyně. Po chvíli se tiše vrátila a šeptem sdělila svým společníkům, co se tam děje. "Je tam dvanáct katirů uprostřed kruhu a jsou svázáni. Kolem nich je zhruba třicet kostlivců a za nimi je černokněžník." Všichni se na sebe znepokojeně podívali. Zlikvidovat třicet kostlivců by neměl být až takový problém. Háček se skrýval v přítomnosti nekromanta, který by mohl všem způsobit veliké potíže. "Co budeme dělat?" Zeptal se Korin. "Musíme jednat rychle. Podle znamení kolem kruhu se jedná o vyvolávací kruh." Pravila Treya. "Počkej, jak vyvolávací, co chce udělat mému bratrovi!" Přerušil ji Korin. "Jedná se o kruh pro vyvolání démonů. Musíme jednat rychle, než ten nekromág dokončí rituál. Jedna věc je zabít párek kostlivců, ale byť jediný démon nás může zabít." Dokončila Treya. Veridian se zadumal a potichu se šel podívat, jak to v jeskyni vypadá. Jak řekla Treya. Uprostřed jeskyně byli svázaní katirové, nejspíš uspaní nekromantem, u každého katira stáli dva kostlivci, držící meče a dýky v rukách. Nekromant stál u černého kamenného podstavce za vyvolávacím kruhem a stále promlouval v tom podivném jazyce. Opatrně se vrátil. "Musíme to udělat rychle, Maya a já zaútočíme zprava a Korin a ty Treyo zleva. Jakmile bude mít někdo v dosahu nekromanta, snažte se ho poslat do pekel co nejrychleji." Všichni kývli a připravili se. První šli Maya a Korin, jakožto rychlejší a silnější bytosti. Po nich následovali Veridian a Treya. Korin si stoupla na čtyři a nastavil kostlivcům své dlouhé pevné rohy a vyrazil. Maya z druhé strany trhala kostlivce na prach. Veridian lukem střílel po všech nepřátelích, co měl v dosahu a to samé Treya. Nekromant vidíc, že jeho sluhové se rozpadají začal vyvolávat rychleji. Kousky pěny mu lítaly od úst, jak se snažil dokončit svůj rituál. Korin a Maya se na něj vrhli současně, když v tu chvíli je odhodila bariéra kolem mága. Korin zvedl své kopí, ale bariérou neprošel, Maya z druhé strany mlátila do ní drápy a Veridian střílel jeden šíp za druhým. Treya zaklela a začala se hrabat v torně, kterou si sundala ze zad. K Veridianovu překvapení vytáhla toulec s šípy z labutích per, jejichž špičky rudě zářily. Treya tři šípy vytáhla a jeden po druhém je vytřelila. Až třetím šípem zasáhla nekromanta přímo do hlavy. Bariéra povolila a Maya mága roztrhala na kusy. Treya rychle přistoupila k prvnímu katirovi a snažila se zjistit, jestli uspěli včas. "Jak jsou na tom?" Zvolal Korin. Treya se otočila. "Jsou v pořádku a jsou to pořád oni." Ulevně si oddychla. "Co teď?" Zeptal se Veridian. "Teď musíme počkat, až se katirové vzbudí." Opáčila Treya a přistoupila ke kamennému podstavci. Knihu na podstavci vzala a schovala si ji do torny, poté prohledala zbytky mága, kde v kapse našla potrhaný dopis, psaný v cizí řeči. "Co to je?" Zavrčela Maya. "Dopis, ale ten jazyk neznám, budeme se muset zastavit u Kryšpína." Dodala Treya. Maya souhlasně mrkla.

   Asi po hodině se katirové začali probouzet a Treya všechny odeslala portálem k jejímu otci, aby se o ně postaral a doprovodil je domů. Korin se shledal se svým bratrem. Vysvětlil mu situaci s Lirií a poté se rozloučil. Když bylo vše vyřízeno, všichni se, pod vedením Mayi, vydali zpět jeskyní ven. K jejich úlevě, les byl opět plný zvuků života. Už v poklidu došli k řece a rozhodli se na noc zůstat. Treya si potřebovala odpočinout, kvůli vypětí, které vynaložila, aby dostala katiry ke svému otci.