Treya se procházela po Larothu. Však také byly slavnosti a Treya si nenechala ujít příležitost, obejít stánky a koupit si pár věcí. Lidé kolem ji zdravili a přáli k příjemnému prožití slavností. Treya se pousmála a všem pokyvovala. Pohroužena do myšlenek, mířila do přístavů, kde se každoročně konaly turnaje. Tento rok se rozhodla účastnit se turnaje a udělit tak lekci svému otci, který se jí vysmíval, jak prohraje. Celou cestu k přístavům měla volnou, protože vedle ní šla její věrná vlčice Maya. Lidé si většinou rozmyslí plést se do cesty vlkovi o velikosti koně. Jakmile se přihlásila do turnaje, šla se přichystat na první souboj.

   Veridian se po neklidné noci probudil. Promnul si oči, povzdechl si a sedl si na chvíli k oknu. "Jak poklidné se to zde zdá být." řekl si pro sebe. Něco náhle upoutalo Veridianovu pozornost, avšak než se stačil na to místo pořádně zaměřit, už nic neviděl. Měl pocit jako by na tom místě zahlédl záblesk bílé kožešiny. Nakonec odtrhl zrak od dění na ulici a šel se najíst. V lokále bylo nebývalé prázdno. Všichni se potulovali po trzích a snažili se nakoupit vše potřebné. Jakmile se Veridian nasnídal, šel se projít městem. Během toulání se Veridian dostal na kamennou cestu, která stoupala vzhůru až k impozantním hradbám. Vyšel až před bránu, kde se opřel o zábradlí a rozhlédl se na město pod sebou. Město rozkládající se pod ním, bylo spletité a budovy byly stavěny do podoby "orlích hnízd", vysoké a úzké. Na východní straně se cesta vinula skrz průsmyk a ztrácela se v lesích. "Tudy jsem musel přijet." Na jihu se rozkládal veliký přístav, kde Veridian zahlédl kolbiště. Bylo jasné, že bude turnaj, protože mnoho lidí vcházelo do arény. Na západě byly slamy, chudinská čtvrť, soudě dle stavu domů. Po dlouhém rozhlížení, sestoupil dolů zpět do města a rozhodl se podívat na turnaje. Sedl si na lavičku, která byla v nejvyšší řadě a čekal co se bude dít.

Turnaj byl zahájen fanfárami a hlasatel akorát vyvolával jména prvních protivníků. Veridian sledoval dva Flyingy, kteří svůj boj odehrávali ve vzdušném prostoru. Pro Veridiana to znamenalo fantastickou podívanou, ač se o rasách učil, viděl jen hrstku bytostí a nikdy je neviděl bojovat. Nyní to pro něj byla cenná lekce, jak bojovat s okřídlenými bytostmi. Jak turnaje pokračovaly, mnoho bojovníků odcházelo s modřinami a s hořkou porážkou. Pro dnešní den už zbývaly jen tři zápasy. Po vyvolání jmen, do arény vstoupil černý lev v plátové zbroji. Veridian odhadoval, že může mít na výšku kolem dvou metrů. Jako druhý vstoupil trpaslík, také oděn v plátové zbroji. "To bude zajímavé." Zamumlal si Veridian pro sebe. Zápas skončil tak rychle, jako začal. Trpaslík se rozeběhl proti svému protivníkovi s úmyslem ho seknout do nohou. Lev v okamžiku vyskočil a jedinou ránou pěstí složil trpaslíka na lopatky. " No teda, s tím bych nechtěl přijít do křížku." Pomyslel si ohromený Veridian. Další zápas byl mezi bílým tygrem a argonem. V tomto zápase vyhrál tygr. Diváci křičeli jeho jméno: "Marix!" Bylo jasné, že tento humanoidní tygr je stejného vzevření jako předchozí lev. "Poslední zápas proběhne mezi Korinem, synem Daritha a jedinou bojovnicí v tomto turnaji, Treyou, dcerou Marixe!" Ozval se hlasatel. "Dcera Marixe? Tak to bude zajímavý souboj!" Pomyslel si Veridian. Jakmile oba soupeři přišli do arény, všichni diváci poslední bojovníky vítali a vzdávali jim hold. Korin byl rasou katir a Treya... K Veridianovu údivu se nejednalo o ženu z kočičího lidu, ale o dívku zahalenou v kápi, kterou Veridian viděl předchozího večera v hostinci. Ozval se gong a souboj započal. Veridian sledoval lítý souboj mezi Treyou a Korinem v úžasu. Souboj trval skoro hodinu, kdy Korin přišel k mnoha malým, ale bolestivým ranám. Nakonec Treya vyrazila vpřed, skočila Korinovi za krk, obemkla ho nohama a začala ho škrtit. Korin sebou začal házet ve snaze Treyu shodit ze svých zad, ale marně. Během jeho pokusů Treyu shodit, ji z hlavy spadla kápě. Veridian v tu chvíli ztuhl. "To je ona! Ta dívka z mých snů!" Pomyslel si a zaměřil se na ni jak vypadá. Před ním byla elfka, jejíž kůže byla bledá a vlasy měla v barvě měsíčního svitu, její oči zářily jako roztavené zlato a v obličeji měla výraz úsilí, které jí stálo se na Korinovi udržet. Korin se po několika minutách svezl k zemi. Treya uvolnila stisk a seskočila z mladého katira, který zápas prohrál. Diváci propukli v obrovský jásot, do kterého se vmísilo divoké zavytí. Veridian se ohlédl po původci toho vytí. Na kamenné terase ležel bílý vlk o velikosti koně a v očích barvy fialového blesku se zračila radost. Veridian si byl jistý, že tento vlk je velice inteligentní  a byl si jistý, že se jedná o stejného vlka, který byl také v jeho snu. "Musím je poznat!" rozhodl se Veridian a pomalu se přesouval směrem k bílému vlkovi. 

   Veridian došel pod kamennou terasu, na které se vyhříval mohutný vlk. Takhle zespodu, mohl vidět jen tlapy a špičku čenichu. Náhle Veridian zaváhal: "To jsem zešílel? Jak by my mohl vlk odpovědět? A jak by to vypadalo před lidmi? Blázen, co se snaží mluvit s velikým vlkem." Stále ponořen do svých myšlenek, začal mít Veridian pocit, jako by ho někdo pozoroval. Pomalu se otočil. Jeho pohled se střetl s velkým okem. Nad Veridianem se tyčil vlk a zíral mu do očí. "Máš něco na srdci?" Ozval se ženský hlas uvnitř Veridianovi hlavy. Ohromený Veridian dokázal pouze se sebe vykoktat: "Ty mluvíš?" "Ano, mluvím. To tě to tak překvapuje cizinče?" Veridianovi se v tu chvíli podlomila kolena. Stále šokován, pobaveným hlasem, který slyšel ve své hlavě. "Ještě jednou, máš něco na srdci, že tu stojíš a vypadáš jako bys nevěděl co dělat?" Veridian zatřásl hlavou, aby se povzbudil a poté promluvil. "Ta dívka, která bojovala s tím katirem patří k tobě?" Vlk se otočil Treyiným směrem a po chvíli zase zpět a utkvěl svým pronikavým pohledem na Veridiana. "Ano, Treya je moje přítelkyně, proč tě to zajímá?" Veridian se na chvíli zamyslel, jako by hledal ta správná slova. "Nevím jak to vysvětlit, aniž bych vypadal jako blázen." Z vlka se ozvalo hrdelní zavrčení, které znělo, jako by se smál. "A to, že si tady se mnou povídáš nevypadá bláznivě?" Řekla pobavená Maya. Po těchto slovech si Veridian uvědomil, že ač mu vlk odpovídá pomocí myšlenek, on naopak mluví nahlas. "Jestli tě to utěší, jsem tady známá. Nikdo tě tu nebude brát jako šílence." Pravila pobaveně. "No pokud se tvůj příběh týká i Treyi, doporučovala bych, abychom na ní počkali." Veridian souhlasně přikývl a čekal po boku vlčice, dokud nedorazila Treya.

   Treya se na Veridiana podívala podezíravým pohledem a poté mrkla po Maye. "Kdo je to?" Maya otočila naokamžik svůj pohled na Veridiana a poté pravila Treye: "Je to cizinec a vyptával se na tebe. Řekla bych, že toto místo není vhodné na rozpravy, pojďte za mnou." Vlčice se otočila směrem k západní části pláže a pomalu odcházela. Treya se otočila na Veridiana: "Pojď za náma." A s tím  vyrazila za Mayou.