V médiích je Sillen

Pohled Elaiy

,,Ahoj, Elaio." Pozdravila mě matka při vstupu do domu. Stála hned naproti vchodovým dveřím jako kdyby na mě už netrpělivě čekala.

,,Ahoj, matko." Vydechla jsem a sundala si boty. Nevěděla jsem, co jiného bych měla říct. Bylo to tak zvláštní. Tuhle situaci jsem nikdy nezažila. Vrátím se domů ze školy, kde na mě čeká moje máma. Tak cizí pocit a to nejen proto, že nechodíme do školy.

,,Tvůj bratr mi říkal, že ses skamarádila s tím chlapcem, co se u nás stavoval. Prý jsi s ním byla i po vyučování." Řekla mi máma takovým tónem, který jsem nebyla schopna identifikovat. Trochu mi to znělo jako kdyby mě obviňovalo.

,,Ano, jmenuje se Adam." Odpověděla jsem a zástrčka boty do botárky. Byla jsem z ní celá nervózní. Tahle situace mě dost mátla.

,,Je dobře, že ses tu s někým seznámila. Čím víc lidí tu budeme znát, tím lépe. A děti jsou velmi zvědavé a hlavně upovídané. Zeptala ses už toho chlapce, co je nového ve městě? Jestli se sem někdo před námi nenastěhoval?" Ptala se mě moje matka. Prohrábla jsem si vlasy a zavrtěl hlavou.

,,Ne, ale zítra se s ním po škole znovu uvidím. Nechci, aby to bylo moc nápadné." Vysvětlila jsem a doufala, že už toho vyptávání nechá. Místo toho na mě kývla, abych jí následovala do kuchyně, což jsem také udělala.

,,Chápu, že se snažíš zachovat diskrétnost a nenápadnost, Elaio, ale musíme si pospíšit. Žádný postup není nikdy dost rychlý. Kdykoliv se nám to může vymknout z rukou. Tvého otce by nikdy-" Zmlkla během věty. Zase táta. Vždycky o něm přestane mluvit. Ale proč? Co mi neříká? Co nevím?

Zastavily jsme se před jídelním stolem u kterého seděl Sillen a pročítal si nějaký papír. V pravé ruce držel další donut, do kterého sem tam loudavě kousnul.

,,Sillen říkal, že jste nenaměřili nic extra. Tento návštěvník musí být velice opatrný." Řekla máma zamyšleně a protřela si čelo.

,,Prošla jsi dokumenty za poslední dobu? Na nějakém úřadě by mělo být uvedeno jestli se sem někdo nastěhoval." Zeptala jsem se hloubavě.
,,Samozřejmě, hned dnes. Bylo to trochu komplikované. Žena, která vedla oddělení nechtěla spolupracovat. Každopádně za poslední rok jsem nic nenašla. Procházela jsem všechno možné." Pokrčila rameny matka. Tohle nedávalo smysl. V téhle době už se vedly záznamy o přistěhování a také za různé daně a platby domů a co já vím dalšího. Tady jel celý svět ve fakturách a nepotřebných drobných dokumentech. Kdyby se sem opravdu někdo přistěhoval, vědělo by se o tom.

,,Je možné, že by cestovatel ukradl dokumenty a vymazal paměť?" Zeptala jsem se matky a podívala se na papíry na stole.

,,Elaio, možné je úplně všechno." Povzdechla si matka a sedla si na ždili vedle bratra, který konečně dojedl poslední kus toho sladkého pečiva. Poté zvedl hlavu, podíval se na mě a zhluboka vydechl.

,,Prošel jsem několik dalších listů a taky nic. Tenhle cestovatel není jen tak někdo. Je pěkně vychytralý a moc dobře ví, co dělá." Poznamenal a odložil dokument. ,,Chytrý asi tolik není, když svojí přítomností zničí celý vesmír." Odsekla jsem bratrovi, který nad mým tónem překvapeně pozdvihl obočí.

,,Třeba ho chce zničit. Třeba se chce prostě pomstít. Jak řekla matka, možné je cokoliv. Třeba je to jen nějaký obyčejný hloupý človíček, kterému doba inteligence a vědy nepřišla dost dobrá, a proto utekl jinam, ale taky to může být šílený génius, co chce všechny zničit. Nikdy nevíš, sestro." Prohlásil Sillen a zvedl se od stolu.

,,Dobře, ale co teď?" Zeptala jsem se obou členů své rodiny. Sill na to nehnul ani brvou, došel si do lednice a z láhve se napil tmavého bublinkatého pití s kofeinem. Máma srovnala dokumenty na stole a nasadila si brýle.

,,Musíme dál hledat a čekat jestli příjde nějaký další časový zkrat. Nic jiného nám prostě nezbývá." Povzdechla si máma a měla pravdu. Co jiného dělat? Cestovatel si musel dávat opravdu velký pozor, aby nebyl prozrazen.